Jaké bylo Retroléto?

Ikdyž se jednalo o setkání všech účastníků táborů s Bobří stopou, dorazili podle očekávání jen účastníci tábora „Karakum“, který navazoval na dlouhodobou hru vycházející v Bobří stopě a také několik kamarádů z tábora „Lambat Waktu“ pro starší patnácti let.




Na již druhý ročník potáborového setkání nazvaného „Retroléto“ se do Šumperka nakonec sjelo na 19 účastníků ze čtyř klubů:
Dominik, Žmolek, Lucka, Honza, Anežka, Volta a Oťas z 352. KBS Tygří dráp ze Štramberka,
Verča, Evča, Vavřa, Eliška, Janča a Štěpán z 360. KBS Knižníci ze Šumperka,
Pepix, Bombička, Emilek a Myška z 350. KBS Mladé stromy z Hrabenova,
Sova z 354. KBS Modrý Mauritius z Havířova
a Jouza-Slavík jako jednotlivec z Brna.
Vedoucími byli Drobek, Renča, Stopař a Svišť a Šmoula.


Seznamu- jeme se / Stopař a Šmoula vysvětlují, jak stavět na táborové louce.





Z 18 účastníků Retroléta bylo 10 z nich na táboře Karakum a tak se akce nesla v duchu právě tohoto tábora.
Táborovou louku jsme nakonec vyměnili za Dům dětí a mládeže „Vila Doris“ v Šumperku, který byl naším obydlím celé 4 dny.
Hned po příjezdu jsme se seznámili v malých seznamovacích hrách a následovala tradiční rozřazovací hra, při níž se každý snažil co nejlépe obstát v různých úkolech. Síla, obratnost, intelekt byly více než potřeba a každý si zkusil třeba i pití vody na čas a jezení zelí. Hned na to jsme se dozvěděli na základě výsledků hry složení skupinek, které po celou dobu měly na tomto setkání soutěžit stejně jako na táboře v nejrůznějších hrách.

Sbal si věci do pěti minut a šup na vlak / jedna z mnoha her







Celé setkání se odehrávalo v prostředí tábora, do kterého jsme se na čtyři dny vrátili.
Jenže na tábořišti jsme ve středu odpoledne ještě nebyli. Proto každá skupinka musela před odjezdem na tábor zařídit spoustu věcí. Všichni se večer rozprchli do šumperských stínadel shánět a zařizovat vše potřebné - sehnat lístek na vlak, vyluštit šifru, odnést zraněného kamaráda, pátrat v ulicích. Když bylo vše hotovo, následoval klid, který netrval dlouho.
„Rychle, za pět minut jede vlak!“, volali vedoucí a popoháněli každého, kdo otálel. Bylo potřeba si rychle sbalit batoh, obléci si dvoje ponožky, bundu zapnout naopak, vzít do skupinky další potřebné věci a rychle běžet na nástupiště (druhé patro budovy). Odtud se ozývalo hlášení o odjezdu vlaku, který nakonec všichni stihli. Průvodčí následně zkontroloval jízdenky a výbavu táborníků. Následovalo několik tunelů a tudíž i naprosté tmy a když se ozvalo „příští stanice - tábor“, všichni vystoupili a zdárně došli na táborovou louku (přízemí). Jaké bylo překvapení všech, že tábor ještě není postaven! Postavit zbylé táborové stavby tábora a dobře se o tábor starat byla tak celotáborová hra, chcete-li dlouhodobka Retroléta.

rozšiřování táborových luk /
most a stožár skupinky Single Nations





Po každé hře dostala skupinka určitý počet bodů -„pracovních hodin“, za které mohla postavit stavbu dle svého výběru na svoje tábořiště. Většina staveb se dala doplnit za další hodiny vylepšením – u týpí například odtokové žlábky proti dešti a kotva proti větru, u latrín třeba střecha. Následně se vylosovalo počasí pro každý den tábora. Pokud přišel například déšť a týpí nemělo žlábky, musel být celý stan odstraněn. Chybějící vylepšení staveb bylo vždy otázkou risku. Nikdo nevěděl dopředu, zda přijde vítr a nepokácí stožár a kůly na ringo, které vylepšení neměly. Skupinky se snažily mít co nejvíc staveb, které byly různě bodované.


most a stožár od Géniů /
to stejné od ŠMTS (stožár nestojí, ale visí)



Večer ještě někteří vytrvalci hráli stolní fotbálek a tím první den tábora skončil.


Druhý den začal jak jinak než budíčkem a rozcvičkou - „Na zajíčka a na lištičku“ a taky „Na mrazíka“. Nejlepší zvuky u hry vydával Volta. Následovala strategická hra, při níž měly skupinky rozšířit co nejvíc plochu svého tábořiště. Pokud se vyskytl problém např. s majiteli pozemků, myslivci, hygienou apod., bylo třeba splnit drobný úkol. Mezi nejvtipnější patřilo asi vážení lidí na ulici malou přenosnou váhou. Po obědě jsme si vyzkoušeli jak pomoci na farmě zvířat, která patřila majiteli louky. Starat se o zvířata a mít jich co nejvíc bylo to, o co v této hře šlo.

fotbálek nezůstal v nečinnosti /
kytaryyy!









Dalším bodem programu bylo uhádnout, co je zobrazeno na fotografii z tábora. Jenže fotka byla rozstříhaná a jednotlivé ústřižky si za body skupinky kupovaly za vyluštěné šifry. Kdo první uhádl, že na obrázku je vlajka, rozestavěné týpí, kroupy na louce nebo vetřelci v hrnci, měl nejlepší skóre. Jednou z kreativní činností bylo stavění mostů a stožárů ze špejlí do patnácti minut. Někteří zvládli konstrukci bravurně, zato některým stavba prostě spadla. Večer pak došlo na očekávané promítání fotografií z tábora Karakum. Řadu z nich účastníci znali z táborových stránek nebo „táborového cédéčka“, které každý dostal. A protože dorazili i kamarádi z putovního tábora Lambat Waktu, pustili jsme si obrázky z Bukovských hor na pomezí Slovenska, Ukrajiny a Polska. Jelikož skončilo promítání dříve, pokračovali jsme hraním na kytary nebo o patro níže stolním fotbálkem. Večer nás navštívila Kawi.
A aby toho nebylo málo, o půlnoci přišel přepad. Vedení všechny vzbudilo s tím, že byl unesen Volta. Skupinky vyběhl ven a Voltu brzy zachránily ze spárů Hyňase (Svišť).


bývalá klubovna Knižníků /
skládání "táborového vybavení"





Budíííček!! Jinak ani den nemohl začít. Ulčovky probudily snad každého. Dopoledne jsme se šli podívat na bývalou a novou klubovnu Knižníků v knihovně a její zahradě, kde jsme si zapůjčili velkého ježka v kleci, kterému jsme nakonec nechtěně ulomili jeden osten. Před obědem následovala ještě hra, v níž bylo potřeba dát dohromady táborové vybavení. Na koberci byly velké skládačky, ve kterých chyběly všechny díly a tak se všichni rozutekli po celé budově a hledali barevné části. V poledním klidu proběhlo už poněkolikáté stavění táborových staveb do dlouhodobky Retroléta a losování počasí, které probíhalo vždy po jídle (3 x denně). Proběhlo také hraní táborových scének, které si každá skupinka připravila.

Když si naše žaludky odpočinuly, vydali jsme se na táborovou louku – tedy do tělocvičny. Tradičního úvodního telefukenu se účastnilo i družstvo vedoucích, které však ve finále ztratilo náskok a překvapivě prohrálo. Následně natažená síť a kroužky v rukou vedoucích znamenala jediné - ringo! Velice napínavý a kvalitní souboj se odehrál mezi dvěma družstvy. Vítězné z nich si pak zahrálo s vedením, které tentokrát nezaváhalo. Pokračovali jsme fotbalovou odvetou táborového zápasu mezi Brzkovem a Hrbovem, která skončila smírně 1:1. Sílu a obratnost jsme si vyzkoušeli v Kanystru a Demonstraci a úplně na závěr měla každá družinka za úkol na čas položit most (ze žiněnek) přes rozvodněný potok (podlaha tělocvičny na délku), aniž by se jej kdokoliv dotkl. Šlo o čas.



te-le-fun-ken ! /
vyrovnaný zápas








Večer proběhly prezentace klubů – každý klub si měl připravit fotky a další materiály, které pak promítl ostatním. A tak jsme nahlédli do činnosti všech klubů, které na Retroléto přijely. Všichni se pak zapojili do výroby táborových kronik – stříhaly se papíry, lepily fotky, listy kroniky. Jen díky účastníkům byla kronika skoro hotová. Další hry už nebyly a tak jsme vyhlásili vítěze celotáborové hry – nejlepší byl tým „Géniů“ před „Šíleně modrými tygrovanými spodky“ a skupinkou „Single nation“. Poslední večer byl pak odpočinkový – každý si mohl zahrát libovolnou z deskových her nebo se účastnit kytarového večera. Přijel také Čáp, Vojta a Jerry.
Čvrtý den tábora začal zcela netypicky a to tak, že účastníci vtrhli do místnosti vedoucích a provedli budíček unaveným vedoucím. Závěr Retroléta byl velmi krátký, jelikož většina táborníků odjížděla brzy do svých domovů.


skupinové foto, kdo chybí? /
1. cena - vločkový dort pro skupinku "Géniové"




Děkujeme Ještěrce, patronu Knižníků, za zařízení prostor a za veškerou další pomoc po celou dobu akce.
Na závěr nutno podotknout, že setkání se vydařilo, účast byla hojná. Příště bychom byli rádi, kdyby se setkání zůčastnili i účastníci jiných táborů Bobří stopy. Všem klubům a jednotlivcům dále s radostí oznamujeme, že setkání nebylo zdaleka posledním. Stejně jako loni, i letos se koná taková klubovní akce jednou za čvrt roku. Ta nejbližší bude o pololetních prázdninách v lednu a tématem bude Tokelau – objevování ostrovů v Tichém oceánu. Rádi uvidíme vaše posádky a doufáme, že vás přijede co nejvíce. Tak zase příště ahóój.