Minitábor Mohawků

Naše cesta z Příbrami do Ohaře byla poněkud dlouhá, trochu se ty zkratky prodloužily.

Po příchodu na chalupu bratra Kanyataray začínáme nosit tyče z chalupy od Kazbundy.

Mohawská Vlčata se touto úlohou zdárně poprala.

V hospodářské usedlosti bratra Kanyatary se začalo stavět TÝPKO, stavba předlouhá skončila příchodem deště. Páteční večer se zaměřil na přípravu ubytování na půdě stodoly. Večer před spaním se opět četl vynikající „bezceler“ – První krůčky prevíta. Tato knížka dostala svou Mohawskou přezdívku BJUDA. Kdo četl ví.

V sobotu také Mohawkové nezahálí, je sedm hodin patnáct minut a Kohouti už zvoní budíček, ptáci se o to snaží už od třetí hodiny ranní. Snídaně je bohatá na čaj a Masmar. Po ní se jde dostavět týpý. Teď svítí sluníčko a je fajn. Týpko stojí, je potřeba jej zakolíkovat, dáti lining.

Mnohý lepší stavitel by se nám jistě smál. Teď je čas jít hledat poklady s detektorem kovů na zahradu.

Nejvíc štěstí mněl bojovník Zdeněk, nalezl zachovalý dvoukrejcar z roku 1911 a nábojnici z roku 1941. Hrálo se i na schovávanou a další klukovské (nejen) hry. Odpoledne jdeme vyzkoušet nedaleký Nestrašovický rybník, voda sice byla chladnější, avšak nikomu tato skutečnost nevadila. Zpáteční cesta vedla přes lesní jahodové plantáže.

Večer v týpku zazněla kytara a povídalo se o tom, jak do Čech přišla první týpka a kdo byl jejich průkopníkem. Reginald Laubin. Večer končil četbou příběhů z knihy – První krůčky prevíta.

Nedělní ráno přineslo menší déšť, Mohawkům v dnešním dni zbýval krátký čas na zbourání týpka, odnesení tyčí na půdu ke Kazbundovi a odjezd do svých domovů.

Poslední klanová schůzka kmene Mohawk bude ve čtvrtek 30. 6., a v sobotu 2. 7. se odjíždí na letní tábor s kmenem Shawnee ze Zábřeha na Moravě. Velké poděkování patří bratrovi Kanyatarovi za poskytnutí zázemí na své usedlosti.

Atana