Dobrodružství v temných uličkách - Litomyšl 21.-23.října 2011

V sobotu kolem 9 hodiny ranní po vydatné snídani doprovázené opět ringem a frisbee, ale později také směšnou hrou, která by se možná dala nazývat fotbálkem, až na to že míček neměřil v průměru ani 6 centimetrů. Ještě dříve než dorazili zbylí účastníci, byli jsme provedeni po celé hrací ploše letošních Stínadel v městě Litomyšli. Později, již se všemi členy, byly vytvořeny skupinky "Rychlé studny", "Pruhovaný ponožky", "Scapulové" a nakonec skupinka, ve které sem měl tu čest být členem - "Dajalví". Každá skupinka dostala po deseti životech za člena a rejstřík ve kterém se vždy podepsal vedoucí, u kterého jsme již plnili úkoly. Celková hra spočívala v tom, ža jsme museli získat co nejvíce hlasů uliček pro svou stranu, abychom se stali velkým Vontem. Uličky vedoucí pečlivě schovaly za okapy. Když jsme poté vyrazili do zapeklitých uliček a tajemných zákoutích tohoto krásného města, museli jsme u Žluťáska splnit kvíz, který spočíval ve znalostech jak Jaroslava Foglara celkově, tak hlavně v jeho díle Záhada Hlavolamu, Stínadla se Bouří a Tajemství Velkého Vonta. Také se musela rozluštit tajenka ale to vůbec nebylo těžké a dostali jsme slovo "kostelník", jako první to vyluštili skupinky Dajalví a Rychlé Studny, které neváhali a hned to razili sprintem do srdce města aby našli tu záhadnou postavu.

Když jsme kostelníka alias Láďu přece jen našli čekajícího u plotu zámecké zahrady, řekl nám abychom vyhledali jméno právě současného faráře v malém kostelíčku poblíž náměstí. Stačila chvilka hledání a už jsme to pelášili zpátky za kostelníkem s odpovědí. Ten nám řekl, že ve Stínadlech jsou rozmístěni určití Vontové, u kterých bychom mohli něco získat. Jenže Vontové se s námi bez žlutých špendlíků vůbec nechtěli bavit. Proto jsme museli znovu najít kostelníka, který se ovšem přesouval z místa na místo tak to nebylo zrovna snadné. Když se nám to povedlo, řekl nám že jsou ukryté v zámeckém podzemí v nějaké hnědé krabičce. Jak jsme získali špendlíky, chtěli jsme kontaktovat Mažňáka alias Kubu. Ovšem to bez Ginga nešlo,takže jsme se od kostelníka také dozvěděli kde takový list sebrat, nebyl nijak ukryt, kdežto prostě kvetl na stromě poblíž řeky, která byla jedna z hranic stínadel. Poté nás Mažňák uvítal téměř s otevřenou náručí a dal nám za úkol udělat buďto 10 shybů, nebo 100 dřepů. Tento úkol pro nás avšak nebyl vůbec obtížný a tak jsme snadno dostali šifru, jejíž klíčem bylo posunout abecedu o 2 písmena zpět. Po vyluštění jsme zjistili že se bude v 6 večer v zahradě uctívačů ginga konat volba velkého Vonta. Po splnění tohoto úkolu jsme vyhledali dalšího z Vontů Vláďu Dratuše - Rolfa. Dal nám za úkol najít v ulici Jiráskově žlutý kvítek. Po chvíli hledání jak ulice, tak i kvítku, jsme se vrátili k Rolfovi a ten nám dal za úkol vyluštit další šifru, ovšem tato byla na téma had, takže jsme museli jet od středu spleti písmen až na její okraj. V šifře se ukrýval vzkaz že do 4 hodin máme být před restaurací U Slunce. Ale my měli ještě dostatek času najít posledního z Vontů. Jako úkol tentokráte bylo najít vzkaz v láhvi ukryté někde u břehu, ukázalo se nakonec že byla přivázaná za provázek na mostě a končila někde v houštině u břehu. Další nám dala nejvíc zabrat, protože nám Žluťas sice dala nápovědu, jenže já si to vyložil jinak, ale nakonec to nějak dopadlo. Pak jsme se tedy s pocitem jistoty sešli s ostatními před restaurací U slunce, kde se uskutečnilo hromadné foto.

Po chutné večeři jsme se pak odebrali do zahrady uctívačů ginga a viděli, jak nám zpod zídky zahrady uniká Široko. Než jsem stačil zareagovat, asi již 3 účastníci se rozeběhli za ním. Neváhal jsem a se vším nasazením utíkal za nimi. Jenže ztratil se nám, a proto Já, Zdeněk,Tedýs,Lvíček a Žabka jsme bloudili po temných uličkách a hledali tu bílou tvář. Sice se nám objevil, ale ztratili jsme ho, celkem hloupým způsobem za který se trochu stydím, schoval se za sloup podloubí. Ale asi po 40 minutách se nám číhání v ulicích vyplatilo. Díky hroznému zraku Široka který nemohl mít brýle, aby si je třeba nezničil, se mi podařilo přiblížit se k němu asi na 5 metrů. Když jsme ho zahnali do kouta dohodl se s námi, jistě i protože byl už dost znaven, že pokud ho dva z nás položí na lopatky tak nám vydá ježka v Kleci. Padlo to na mě a na Zdeňka, sice přišel i Vánočka, ale příliš pozdě. Nám se to ovšem povedlo a tak jsme si dali telefunken o Ježka, protože jsme oba byli z jiné skupinky. Se štěstím sem vyhrál já, a tak naše skupinka získala Ježka. Než jsme se vrátili zpět do tělocvičny na ukončení hry a vyhlášení výsledků, stala se hodně nepříjemná věc, ztratil se klíč, ale naštěstí duchaplný Véna klíč našel a tak jsme nestrávili noc jako bezdomovci. Umístění skupinek vypadalo takto : 1. Scapulové, 2. Dajalví, 3. Pruhované Ponožky, 4. Rychlé Studny. Před ulehnutím do hajan se ještě hrálo pár her jako demonstrace, evoluce a městečko Palermo. A následující den v Neděli se všichni sbalili a vypravili domů.