„Karavana snů se zjeví…“ (13)

„Museli jsme z nich vybrat čtyřicet nejlepších čtenářů, jinak by jich přišlo klidně sto. Tihle mají akci za odměnu,“ vysvětlovala nám situaci, zatímco jsme z karavanu vytahovali oknem postel převáženou z Brna na novou základnu SPJF Muna. Po chvilce chystání stanovišť se mohl program naplno rozběhnout podle obvyklého scénáře a se dvěma novými organizátory Anežkou a Voltou. Jelikož je součástí projektu zásobování mládeže zdravou stravou, odměňovala Anežka děti za dobrý výkon na bungee-runningu jablíčkem, Volta rozdával za přesné trefy do terče šípy banány, Čáp v karavanu po vytažení ježka z klece a vysvětlení, jak založit klub, napájel účastníky biodžusíky, jenom u mě bylo možno získat za pár váhavých kroků na skákacích botách pouze pocit „vyzkoušel jsem to a nespadl“. Netradičně jsme vyhlásili i nejrychlejšího dobyvatele ježka z klece a vítěze hry Evoluce, kterou jsme s účastníky hráli ještě před příjezdem zbytku organizátorů s karavanem. V Olomouci byly totiž velké kolony, což Volta do konce akce reflektoval říkankou o nenávisti k Olomouci. Když se pak opodál hasiči začali s nácvikem zásahu příliš roztahovat, sbalili jsme disciplíny i postel a přijali pohoštění u rodičů paní starostky, která nám spolu s paní knihovnicí nadšeně vypravovala o kulturním životě obce Sudkov. Niva s mandarinkou je překvapivě výborná kombinace, ale zanedlouho jsme se rozloučili a ujížděli vstříc Šumperku.

Páteční podvečer jsme strávili nákupem dalších ovocných odměn v šumperském Albertu a večeří v tzv. nej-podniku, načež jsme jeli do Bludova pro pátou pomocnici, Elviru. Před půlnocí jsme zaparkovali na konci Dolních Studének u lesa, vyřídili účty a šli spát – většina do karavanu, Čáp ven na postel.

Naše sobotní dopoledne patřilo Dolním Studénkám, leč kvůli chybě v komunikaci (stále se prošetřuje, kde vlastně vznikla) bylo vyhlášeno, že se akce týká dětí do osmi let. Všechny starší děti se navíc účastnily hasičského klání v sousední obci, proto Dolní Studénky účastníky příliš nepřekypovaly. Aspoň se za námi přijeli podívat Pepix a Šimon z klubu Mladé stromy z Hrabenova a doufali jsme, že odpoledne se nám povede líp.

Ve Vikýřovicích bylo při našem příjezdu v parčíku pod nově opraveným zámečkem pusto a prázdno, Čáp se tedy pustil do opravy nefunkčního klaksonu auta. Jestli před tímto pokusem aspoň vydal jakýsi neurčitý zvuk, poté, co jej Čáp vyndal a nedal zpátky, si už nezatroubil. Paní knihovnice se objevila chvíli před druhou hodinou, děti hned po ní. Elvira vystřídala Anežku u bungee-runningu a ta se přidala k Voltovi na střílení z luku. My s Čápem zůstali na svých pozicích a pod rukama nás všech běhal, střílel a zápolil s hlavolamem dostatečný počet dětí na to, aby si s nimi šel Čáp zahrát i známou oblíbenou hru Ulčovky. Po skončení akce nás paní knihovnice ještě pozvala na džus do zámečku, v němž se kromě školky skrývá i keramická dílna a podzemní galerie hliněných výrobků. Večer každého čekala cesta domů – do Štramberka, Brna, Javorníka nebo Mikulovic. Děkuji všem organizátorům, že využili jedné z posledních možností vyzkoušet si, jak je to ježdění s karavanem super.