Letos proběhl už jedenáctý ročník městské hry Po stopách tajemství Uctívačů Ginga

(Převzato z www.volny.cz/sihvol24/gin10.htm)
Ke konci minulého roku jsme se dozvěděli, že i přes deklarace, že ročník 10. bude posledním se organizátoři nakonec rozhodli, že budou poračovat. Přesvědčily je hlasy z oddílů, kterým bylo líto, že by tato originální hra měla skončit. Paradoxně ti, kteří se nejvíce ozývali, letošní ročník z důvodů jiných akcí vynechali.
My jsme vytvořili dvě družiny a zachovali jsme názvy z loňska, protože placky se nám opravdu vyvedly. Takže »STRÁŽCI TALISMANU« a »VĚRNÝ PRŮVODCE«
Po nějakých změnách daných onemocněním měly týmy nakonec toto složení:

Knoflík Majka Nik Barča Michal Zuzka	Milach Vojta Kuki Jirka Mája Áďa (pá)/ Vítek (so)

pátek
Pro letošní přespání jsme využili nabídku organizátorů a tak jsme poznali klubovnu Strážců na Elektrárenské. Sešli jsme se v 17:30, naložili velké batohy Okovi do auta (převezl je na místo pro spaní) a my se po malém organizačním úvodu vydali na cestu do centra.
Hra začínala u husitského kostela na slezské. Dověděli jsme se pravidla, dostali jsme mapy, životy, nápovědy a zprávu s podmínkami pro získání extra životů. Každé družstvo mělo 13 životů, pět zpráv s nápovědou, které se měly otvírat v určený čas.
Území Stínadel bylo obvyklé, jak ukazuje plánek. Cílem první části bylo objevit ve Stínadlech pět listů ginga. Na každém byla část zprávy, která jako celek dávala závěrečný úkol. Vontů bylo celkem pět, což na šest týmů v podstatě stačilo.
Musím říct, že na začátku při nás stálo štěstí, protože jsme narazili na jeden z listů na Tyršově, která obsahovala číselnou šifrou »pod sochou«. Důležité bylo, proč jsme hned na začátku na Tyršovu vůbec šli. Byla zde možnost získat tři extra životy, které osvobozovaly družinu od nutnosti čekání, když byla chycena vontem. Tyto životy jste získali, když jste odpověděli na tři otázky a první byla opište text na pamětní desce Dr. Miroslava Tyrše.
První nápovědu jsme měli otevřít v 7:55. Měli jsme čas a tak jsme pátrali po dalších dvou otázkách. Druhá otázka se týkala textu na pamětní desce židovské synagogy. Shodou okolností jsme potkali paní se psem a ta nám poradila, že deska je na ulici Zeyerova a dokonce nám popsala, kde ji najdeme. Při opisování dlouhého textu jsme byli poprvé chyceni. Čekání dvě minuty nám nevadilo, protože jsme stejně museli desku opsat. Třetí otázka chtěla vědět jméno světce jehož socha je na Masarykově náměstí. Po prvním pohledu bylo jasno, kbelík a řinoucí se voda, to už jsme někde viděli – jasně sv. Florián! Potom už byl čas pro první nápovědu. Odevzdali jsme tři odpovědi a získali tři extra životy. Nápověda nás posílala k lampě v podloubí Staré radnice. List obsahoval morseovkou text »opište báseň«
Na další list jsme narazili zanedlouho při dalším přesunu na ulici Poštovní tam byl polský klíč a text »na druhé straně«. To jsme zrovna šli na další setkání s mnichy na ulici Zahradní. Ti nám poradili další místo a tou byla ulice Na hradbách. Prolezli jsme ji horem dolem, abychom zjistili, že pokračuje i dále směrem do centra jaksi za roh. Na zdejším listu byl text »Miloše Sýkory«
Pátrali jsme dále a dostali se několikrát do hledáčku vontů a ne pokaždé se nám podařilo zmizet. Další setkání s mnichy bylo 8:45 u Radnice. To nám bohužel moc nepomohlo, protože list z Poštovní už byl v naší sbírce.
Rozhodovali jsme se co dále. Když jsme si přečetli všechny části textu co jsme měli zatím k dispozici poskládali jsme »opište báseň pod sochou Miloše Sýkory na druhé straně« a tak jsme se vydali na známé místo za sýkorákem a báseň opsali, když jsme pak šli k nápovědě 9:10 – opět k červené katedrále – byl zrovna na místě Maťo a tak jsme mu báseň přednesli (ještě dříve než jsme si převzali umístění posledního listu) a tím jsme první část vyhráli!
Náš druhý tým se neztratil a dokončil první část na druhém místě. Počkali jsme na Masarykově náměstí dokud neměli všichni splněno a přitom si vyměňovali zážitky z dnešního běhání. Potom jsme se s šíleným řidičem vydali tramvají přespat do klubovny Strážců.
Klubovna nás upřímně moc nenadchla. Sice rozlehlá a vybavená, ale poněkud ušmudlaná. Hlavně všudypřítomý prach na vás ulpíval ať jste se čehokoli dotkli.



sobota
Hned ráno se Áďa tvářila všelijak a stěžovala si, že ji bolí břicho. Po osmé přijel pan Kubis, aby nám odvezl většinu věcí do Bělé. Naložili jsme a když jsem se ptal Ádi, jestli nechce radši jet domů říkala, že ne. Avšak když už jsme měli vyrazit měla slzy na krajíčku a tak jsme volali k ní domů a Áďa nás opustila.
Na Masarykově náměstí jsme se v určený čas všichni sešli a Maťo nám zopakoval podrobnosti k dnešnímu dni. K našemu týmu se přidal jako náhradník Víťa z tábora, který už včera projížděl mezi všemi na kolečkových bruslích. Věrný průvodce dostal jako suverénně první ze včerejška náskok deseti minut, i když podle včerejška to mělo být patnáct. Inu co naděláme. Když jsme se pak po spojení indicií vydali k prvnímu mnichovi na Zahradní ulici a po krátkém rozhovoru si převzali a vyluštili první zprávu, bylo mi jasné, že náš náskok je v podstatě k ničemu. Zpráva z TAM-TAMu nám říkala, že máme ve Stínadlech najít cizince a když mu poradíme, že nám určitě pomůže. Stínadla jsme prošli dvakrát, byli u hotelu obešli pamětihodnosti, ale na cizince jsme nenarazili, až odposlechnuté zprávy nás k němu po hodině dovedly. Od něj jsme se dozvěděli, že nás před 40 minutami viděl u kostela sv. Václava, ale já ani Jirka jsme si ho nevšimli.
Dárek od cizince (kniha s šifrou na místě věnování) nás posílala do Komenského sadů k mnichům – pěkná procházka. Na místě jsme už viděli jiné družiny a tak jsme museli čekat. Rozhovor s mnichy nás nepotěšil. Měli jsme ve vytyčeném úhlu (asi čtvrt kruhu) do vzdálenosti 300 metrů najít listy ginga a jeden donést. Tedy zaznělo něco jako: „…v tomto směru sbírají naše mnišky listy ginga najděte je a jeden list mi přineste“
A tak jsme hledali, i když jsem si byl jistý, že v Komenského sadech žádné gingo neroste. A hledali jsme dlouho, až Vítek potkal svého známého a ten ho nasměroval k nějaké zahradě a tam si s dovolením paní jeden lístek utrhl. Nachodili jsme 1.8km a ztratili dalších dvacet minut. Zato můžu zodpovědně říct, že jsme byli asi jediní, kteří měli čerstvý list ginga.
S lístkem jsme se vrátili k mnichům a ti nám začali klást otázky z knih Jaroslava Foglara a Svatopluka Hrnčíře. No snad jen Vítek pár věcí věděl a zbytek byl na mě. Rozhodli jsme se že si trochu pomůžeme a ke „kostelu kde se scházejí uctívači“ se přiblížíme trolejbusem. Naštěstí jel hned. Když jsme na Sýkorově mostu viděli náš druhý tým, říkal jsem si, že přeci nemohli být tak pomalí. Bohužel, jak se později ukázalo, si mysleli, že ten správný kostel je katedrála. A to je zaručeně stálo vítězství – a já jim tak věřil.
U husitského kostela na slezské jsme byli 11:45 a zjistili jsme, že musíme najít symbol žlutého květu pod mostem Miloše Sýkory. Vyrazili jsme jen dva a zbytek odpočíval. Po návratu jsme přednesli a pak si i vyslechli doplnění příběhu o vontech a Uctívačích. O základním kamenu jsme se měli dovědět od posledního vonta. Toho snad mohla znát dívka u lávky vedoucí k hradu. A pak už to šlo ráz na ráz.
U lávky jsme museli přehazovat řeku balónky. Vontovi, kterého jsme potkali u hradu jsme museli vyložit po čem pátráme a on nás pak poslal ke skalám proti proudu blízké říčky (kdo se vyzná tak ví, že je to Lučina). Na místě nás potom vyzpovídal poslední mnich, dal nám přívěšek a hrst hlíny, která je tím co jsme hledali, základním kamenem všeho na čem je podstata Uctívačů založena.
Potom jsme se ještě ve sportovním duchu – jako druzí (po 13 minutách) – vrátili na Masarykovo náměstí, kde jsme pak čekali na ostatní. Když to vezmu kolem a kolem, tak ta necelá čtvrthodina… no radši nic.
Po druhé hodině proběhlo vyhlášení výsledků, předání cen, pár slov k účastníkům a slib, že příští rok Gingo opět bude. Nás čekala už jen cesta ke klubovně pro zbytek věcí.



a závěrem
Letos poprvé jsme použili pro sledování našeho snažení GPS. Mohli jsme tak reálně zjistit kolik jsme ve skutečnosti ušli. Údaje se týkají týmu „Věrný průvodce“, protože to byl on kterého přístroj ukrytý v kapse batohu doprovázel.
Jak už bylo řečeno obě letošní části probíhaly v centru Ostravy. V pátek jsme ušli celkem 9.6 km a celkový čas který jsme hráli než jsme splnili cíl byl 2 hodiny 45 minut. V sobotu jsme začali jako vítězný tým, jako první s »náskokem« deseti minut. Celkem jsme ušli 15.7 km a celkový čas který uplynul, než jsme došli k cíli byl 3 hodiny 27 minut.