Na Lesní školu letos přijelo 24 vedoucích

Podle původní myšlenky by měly být Lesní školy rozdílné podle sudých a lichých let. Jeden rok by mělo jít o čistokrevné školení, zaměřené hlavně na „formality“, dotace a „zázemí akce“, rok druhý by mělo jít spíše o setkání vedoucích, vyzkoušení si něčeho naživo a aktivity zaměřené více na způsoby vedení akce. Letos vyšla řada na druhou variantu. Přestože účastníci nakonec byli většinou spokojení, akce se podle představ organizátorů nevyvedla.
Stahujte zde:
Bezpečnost na akcích - dokument od Atany
Sežratelná příroda - dokument od Atany
Kavárnička - morálka od Hyňase
Přednáška o motivaci - psychologie vedoucího a motivace od Hyňase
Akce SPJF - formulář pro akce SPJF
Bantovy on-line fotky - pro další kontaktujte Hyňase
Fotky od Dudly - bohužel na Facebooku
Balíček z roku 2009 - balíček prezentací z roku 2009
Směrnice Vedení SPJF - balíček směrnic Vedení SPJF
Stanovy SPJF - základní dokument SPJF
Lesní škola se konala v Újezdu u Černé Hory nedaleko Brna na romantické faře se spoustou skrytých zákoutí, nepřístupné věže (ze které se poslední den vyklubaly „zámecké toalety“), zazděnou podzemní chodbou vedoucí do neznáma či bytelnými dubovými závorami, které se vysouvaly přímo ze zdí. Místo bylo doslova nabité atmosférou, kterou umocnila hned první seznamovací hra. Po objektu bylo uschované množství papírů s bonbóny a adresátem. Každý měl za úkol jeden takový papír nalézt, doručit jej, a současně splnit tři úkoly na papíru adresovaném jemu samotnému. Následovalo tak vzájemné čištění zubů, pletení copů, přednášky o optimalizaci střelby z bazuky či společenské tance, to vše provázené značným smíchem.
Po večeři – a je nutno zmínit, že ona zapékaná rajčata byla vskutku nepřekonatelná, děkujeme Béďi a Kotě – byla na programu úvodní přednáška o psychologii a motivaci vedoucího. Je škoda, že zájem byl evidentně rozporuplný. Přestože si ji někteří účastníci pochvalovali i po akci, jiní se věnovali vlastním věcem a znepříjemnili tak život nejen přednášejícímu, ale i ostatním účastníkům. To se bohužel opakovalo i v následujících dnech při jiných přednáškách a na příjemné atmosféře všech zúčastněných tohle nefoglarovské jednání určitě nepřidávalo.
Volná zábava, kytary a zpěv, byly po půlnoci přerušeny výkřikem „Hände hoch!“ Začal první ze dvou transportů do Osvětimi. Noční pouť po kótách, zprostředkovaných několika čísly a GPS navigátorem, a doprovázených četbou příběhů tehdejších vězňů nebo plněním úkolů byla více náročná, než organizátoři plánovali. Přinejmenším neúnosné prodloužení hry až do svítání předurčilo sobotní skluz a nevyspalost všech zúčastněných. Alespoň někteří ale noční program následně chválili – za což jim patří obdiv.
Sobota začala nepovinnou ranní kavárničkou, četbou vtipných i vážných básní, a pokračovala kvalitní přednáškou Sharpa (který se svojí „ostrožabí“ rodinkou naši Lesní školu navštívil) o účetnictví na akcích a dotacích SPJF, tedy důležitých znalostech (či dovednostech) správného vedoucího většiny akcí v našem Sdružení.
I následující Atanův program byl opravdu skvělý. Přednáška Sežratelná příroda nás provedla taji poživatelných pokrmů, které lze v přírodě nalézt… a sežrat. Že se dá například jíst kůra některých stromů, to jsme opravdu netušili. Navázal praktický „nácvik“. Po vylosování prostřednictvím oblíbené hry Molekuly si skupinky vybrali suroviny, ze kterých následně měly za úkol vyrobit co nejchutnější a nejdokonalejší vařený pokrm. Ale pozor, k dispozici měli jen tác, vlastní nůž a sirky! Jak je ovšem vidět z fotek, podařilo se neuvěřitelné, a všechna tři jídla byla velmi chutná a zajímavá nejen vizuálně.
Protože se den chýlil rychle ke konci, nastala změna v programu a hned po jídle byla uvedena hra, ve které bylo cílem splnit daný počet úkolů v časovém limitu. Na všech úkolech, které byly rozmístěné na kartách v blízkém okolí, musel ale každý účastník spolupracovat vždy právě s jedním dalším, a pokaždé jiným člověkem. Rozrůzněné dvojice pak proto jedly sníh, napínaly gumové lano, vyměňovaly si boty či zjišťovali ve vesnici, co musejí udělat proto, aby se směly nechat oddat v blízkém kostele.
Před večeří ještě Dudla uvedla přednáška o pedagogické komunikaci s praktickými vsuvkami. Přednáškový syndrom Lesní školy 2010 se bohužel objevil i tady a také zpožděná večeře náladě neprospěla. Naprostou omluvou kuchařek budiž to, že připravili naprosto výborné maso se smetanovou zálivkou a polévkou, a to všechno i přes nefungující trouby! S běžnými „táborovými“ jídly lze tento pokrm jen těžko srovnávat.
Na přednášku (a samozřejmě také jídlo) navázal krátký trénink v uvádění her, na který se účastníci rozdělili do tří skupin. Každý si měl už z domu přivézt pravidla nějaké méně známé hry, kterou nyní měl šanci uvést a poslechnout si zpětnou vazbu od ostatních účastníků Lesní školy. Přestože se některé skupinky zaměřily jen na samotné hraní her a ochudily se o tu nejzajímavější část, jinde to naštěstí ale vyšlo a tak z toho byl (nehledě na poznání nových, neznámých a často velmi zajímavých hříček) jeden z nejlepších programů na školení.
Večer pokračoval už jen volnou zábavou, hrou na kytary, zpěvem a povídáním. Vstávání o půl osmé ráno proto bylo krušné, ale krátká diskuze a přednáška o vývoji morálky u dětí, která proběhla během dobrovolné ranní kavárničky, to snad vynahradila. Ještě před úklidem jsme si poslechli Atanovu přednášku o bezpečnosti na akcích a pak se už jen uklízelo, balilo a chystalo na cestu domů.