Okružní jízda 2009

Z Brna jsme vyrazili jen dva, Kawi a Čáp. Naším prvním cílem byl Štramberk, kde má své sídlo
352. KBS (I) Tygří dráp. Ve Studénce jsme ještě přibrali Drobka a hurá za Drápem. Do Štramberka jsme dorazili sice už za tmy, ale i tam jsme mohli obdivovat jejich novou klubovnu postavenou na zahradě u Anežky a Volty. V klubovně nás čekalo divadlo o sultánovi a špagetách, které bylo zakončeno velmi příjemně - přepravkou skutečných špaget. Potom jsme si navzájem předali další dárečky a přání a Žemle nás pověřila, ať jejich PF rozvezeme ostatním klubům.

O tři hodiny později jsme se již objevili na nádraží z Havířově. Tam se na nás hned vrhly dvě podivně oblečené postavy s ještě podivnějšími cedulemi. Až po chvíli jsme v nich poznali Sovu a Bobra z 354. KBS (I) Modrý Mauritius. Prohodili s námi pár slov a již se hnali uvítat Stopaře, který zrovna přijel vlakem od Brna. Chvíli jsme se tiše smáli jeho překvapení ukrytí za zdí a pak už všichni společně vyrazili s Mauritiem do jejich klubovny, kde na nás čekalo místo, kde jsme se dnes mohli uložit ke spánku. A taky prý překvapení. Z překvapení se vyklubal Vojta, který vyskočil s hromady batohů poté, co jsme se přivítali se zbylými členy klubu, Romainem a Adamem. Následující hodiny jsme vyplnili vypisování devizového příslibu k cestě do nesocialistického státu, prohlížením nádherných kronik a nástěnek, hraním na kytaru a pojídáním cukroví. Díky Mauritie, bylo to skvělé (nejen to cukroví ).

Ráno jsme se celí rozespalí (a se Šmoulou, který přijel v noci) rozjeli do Šumperka, kde na nás měli čekat 350. KBS Mladé stromy a 360. KBS Knižníci. Na nádraží však nikdo nečekal, proto jsme se vydali do místní knihovny, kde jsme zastihli aspoň Ještěrku, patronku Knižníků, která nám sdělila, že nikdo jiný z klubu bohužel neměl čas. Také se nám podařilo spojit s Mladými stromy a zjistili jsme, že o našem příjezdu nevěděli, protože podle původního plánu jsme měli přijet později. Naštěstí ale jel zrovna vlak, a tak jsme se za nimi mohli vydat přímo do Hrabenova. Ve své klubovně nás přivítali v hojném počtu (na to, že počítali, že přijedeme později) a ukázali nám své kroniky, deníky, fotky... Pořád bylo na co se koukat, co si číst nebo prohlížet. Pak jsme se ještě společně vydali k jejich "chatě" na kopci na Hrabenovem.

A to už jsme spěchali na vlak, kterým jsme se (s několika přestupy) dostali do Štítů, kde trať končila. Odtud jsme se autobusem popojeli na pár stanic, až se ze tmy vynořili členové 50. BT Dračí srdce. Ti nás vedli podél jakéhosi osamoceného mlýna vzhůru pěšinou do konce. Po mnoha minutách této krkolomné cesty jsme došli, podle našeho mínění, na konec světa. Tedy do Crhova. Na vrcholu kopce se rozkládalo pár domů, jimž vévodila bývalá škola (dnes knihovna a klubovna Dračích srdcí) a kostel. Nádherné! Chvíli jsme ještě strávili hledáním Drobka, kterou jsme v té tmě málem ztratili a pak již zamířili ke klubovně-knihovně. V klubovně jsme poseděli s Dračími srdci nad jejich kronikou s šálkem horkého čaje (který nám po té cestě přišel opravdu vhod) a zahráli si drobnou hru. A dostali jsme od Dračích srdcí pěkný dárek, knížečku s přezdívkami a fotkami členů, která nám při našem pobytu zde ustavičně sloužila jako tahák.

Pak nás čekala už jen cesta za Dudlou a Láďou do Hradce Králové, kde jsme měli zajištěný nocleh pro dnešní den. Do jejich bytu jsme se tak tak vešli a že jsme to byli my, divím se, že jsme ho i opustili vesměs v původním stavu.

Nadešel poslední den naší jízdy a zbývala nám návštěva dvou klubů
a jednoho stopaře. Proto jsme zamířili do Trutnova, kde jsme již z vlaku spatřili dva čekající členy 362. KBS Paví pera a stopaře Topika. Jelikož Paví pera neměla klubovnu, vyrazili jsme do místní cukrárny a my teprve nyní mohli obdivovat Kubovu košili s našitými splněnými bobříky. Pak nám ještě kluci ukázali obě sochy draka, symbolu města Trutnova, který byl tak slavný, že ho má Trutnov nejen ve znaku, ale ještě si jeho originál pověsili v Brně na Staré radnici.

Posledním navštíveným klubem měl být 358. KBS (I) Rota pomáhajících, leč nikdo z kluků neměl čas (a jaksi nám to zapomněli napsat). Tak jsme si jen prohlédli Velký Beranov a zanechali jim tam schovaný dárek, PF a odpověď do dlouhodobky.

Myslím si, že letošní Okružní jízda byla asi nejvydařenější z těch tří, kterých jsem měla tu čest se zúčastnit a už se těším, co na nás klubaři, a my zase na ně, nachystají příští rok!

Další fotky z Okružní jízdy najdete také na kawi.rajce.net