Stínadelský sraz a Retroléto v Přerově

Další částí pátečního programu byla foto-vzpomínka na letní táboření u Polné a na Pikárci. První se myši, spojující notebook a promítačku, chopil Čáp, který vtipně a poutavě přednášel a okomentoval každý vyvedení snímek z Tábora Bobří stopy „Jircháře“. Následně si slovo a myš vzalo duo Láďa-Rolf, které zase prezentovalo 11denní dobrodružství z Tábora Bobří stopy „Afrika, aneb po stopách Emila Holuba“.  Atmosféra léta tak na chvíli dopadla i do podzimního stínadelského večera…

Sobotní ráno přineslo hned na úvod skvělé zprávy.  Z nákupu se totiž vrátili se snídaní Renča a Svišť2 a i když to nebyla retro-táborová snídaně v trávě, ale jen snídaně na palubovce tělocvičny, na funkci trávícího traktu účastníků to určitě vliv nemělo. A zatím co rohlíky s čokoládou pomalu putovaly z hltanu, přes zastávku v jícnu dále do žaludku a potom dále do křivolakých uliček tělesných dutin, ve městě se již schylovalo k velkému stínadelskému pátrání. Na sedmi místech bylo možné setkat se totiž s Vonty a získat od nich nápovědu vedoucí k ukrytým artefaktům. Zatím co někteří se z hradeb rozeběhli na Horní náměstí, jiní to vzali přes most na druhý břeh Bečvy k Sokolovně a poté až za železniční viadukt. Nápovědu bylo možné získat ještě také u hřbitova, u kostela, v parku Michalov a na Laguně, kde bylo úkolem s loďkou přeplavat na druhý břeh.

Obědovou přestávku měla se své režii opět sehraná dvojice Svišť – Renča, kteří připravili vyhladovělým „Panádlový mls“ – neboli těstoviny se svítící omáčkou. Tato lahodná dobrůtka by snesla i ty nejpřísnější měřítka televizního pořadu „Mňam, aneb prima vařečka!“ Jídlo jsme si mohli vychutnat v prostředí Klubu Rodinka, který nám pronajala paní Čagánková. Když už bylo na čase, vydáváme se opět do Stínadel, kde se odehrály další boje.

V první hře našli skupinky nedoručený dopis a jako slušní Rychlošípáci se jej snažili doručit. Z adresy ale nebylo patrné, zda měl dojít slintavé babce (v hlavní roli Renča) nebo nerudnému dědkovi (druhý z kuchařů - Svišť 2). Po vyluštění adresy z dopisu museli jít k jednomu i druhému a pak co nejrychleji  na poštovní úřad prokázat, že je dopis doručen.

V následující fázi probíhalo přenášení zapálených svíček Stínadly až k nábřeží. Úkol by sám o sobě nebyl tak těžký, kdyby se v uličkách nepohybovali Vontové, kteří by vám chtěli váš hořící plamínek uhasit.  Skupinka která svůj úkol splnila spěchala na Horní náměstí pro nápovědu, která ji potom nasměrovala k dalším úkrytům se stínadelskými předměty.

Již za soumraku probíhala dnešní třetí etapa. Ta byla o Krejčiříkovi, který se musel odstěhovat ze Stínadel a tak všechny své stínadelské poklady zakopal pod zem a zprávu o tom, kde jsou ukryty, rozstříhal na 7 částí. Každá skupina dostala jeden list, bojovali o ně jako o životy a když jich přiložili několik (celkem 7) přes sebe, našli místo, kde byly v podzemí artefakty. Navíc pobíhala po Stínaldech Alča a když ji vybili koulí, řekla jim o úkrytu dalšího artefaktu.

Závěrečnou hrou nemohlo být nic jiného než hon na Širokka! Odbytím 18 hodiny se v šeru Horního náměstí objevila tajemná černě oděná postava s bílou maskou. Ozvalo se jen zacinkání kovového ježka v kleci a dav nedaleko číhajících pátračů, kteří dychtili po hlavolamu Jana Tleskače. Následovala zběsilá honička a jen zázrakem se Širokko vysmekl ze spárů party, která ho překvapila v jednom nepřehledném zákoutí. Potom zmizel úzkým průchodem směrem k hradbám a na chvíli se ztratil z očí. Konec byl až e rozkřikla uličkami zpráva, že byl chycen a ježek v kleci, symbol Vontů tak měl nového držitele. Tím byla parta Tygřího drápu, která tak získala nadvládu nad přerovskými Stínadly.

Zbytek akce se již nesl v odpočinkovém tempu. Připravena byla pro vyhládlé účastníky večeře a v tělocvičně proběhlo slavnostní vyhlášení a předání hodnotných cen. Někteří si zaskákali z odrazového můstku do velké matrace, jiní zase sbírali podpisy na pamětní listy, či odpočívali.

Nedělní dopoledne nás již čekalo balení, úklid a odjezd domů. Část z nás se vydala do muzea Jana Amose Komenského, kde se konala železniční výstava u příležitosti 170. výročí trati Wien – Bohumín a prvního příjezdu vlaku do Přerova, což bylo příjemnou tečkou za úspěšným víkendem.