Tábor BS Afrika – „Po stopách Emila Holuba“

Po stopách českých cestovatelů Dr. Emila Holuba a také Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda se vydalo 15 dobrodruhů, které nečekalo během 11 dnů na Africkém kontinentu nic lehkého, o čemž svědčily i zbytky těla Krokodýla Nilského, kterého roztrhaly kachny obývající rybník Kuchyně!

Celotáborová hra se odehrávala na velké mapě Afriky a spočívala v obsazování stanovišť rozmístěných po celém světadíle. Za získané body ve hrách, potom mohla skupinka uskutečnit vždy své tahy a snažila se obsadit vždy tři stejná políčka, ať už od sebe byla jakkoliv daleko,  protože jejich zisk měl největší hodnotu. Hrálo se vlastně podle hry Jaroslava Foglara „obsazování tábořišť“, která byla v šedesátých letech přílohou knihy Boj o první místo. Hrací plánek rovněž můžete naleznout v Bobří stopy č.60.

Ač se dal podle tématu tábora očekávat skromný jídelníček, některé obzvláště vyvedené speciality hovořily o opaku. A tak mohli gurmáni, mlsouni, labužníci a všichni ostatní nároční strávníci zasednout ke stolu s ešusem, který uvnitř sám sebe skrýval mnohá překvapení – kamerunskou čočku s chlebem, buvolí steak a opékaným bramborem, somálský vývar s vodou a jiné energeticky vydatné pokrmy. Hitem se opět staly topinky, tentokráte

V průběhu tábora měl každý možnost poslat domů táborovou pohlednici, kterou nechalo sdružení loni vyrobit a bonusem navíc bylo razítko od firmy Vágner se siluetou Afriky a nápisem táborová pošta! A také nám na Pikárec dorazil balíček s humanitární pomocí z Bystrce a na něm nápis: „Bobr zdraví Pikárec“. To předseda SPJF a náčelník „Old boys foglarovců“ nám zaslal jako sponzorský dar trička, létající talíře a další drobnosti, takže očekávané doplnění skladu surovinami a párečky od mistra uzenáře se bohužel nekonalo.

Tento rok nechyběl výlet do obce Moravec, kde se po drobném nákupu ve smíšeném zboží pokoušíme prolomit letitý rekord počtu lidí v telefonní budce. Na přesné číslo si již nevzpomenu, ale bylo to o jednoho člověka méně než před pěti roky, což se dá vysvětlit jedině tím, že skupinka která sebe sama letos nazvala „veterány“ a byla již na Pikárci po šesté v řadě prostě vyrostla, zmužněla, nabrala svalovou hmotu a svými rozměry tak znemožnila další osobě se do budky regulérním způsobem dostat.

Tradičním programem jedné z táborových neděl již každým rokem bývá sportovní den, který proběhl i letos. Nechyběl opět napínavý turnaj v ringu ve kterém nastoupili i hostující hráči Žabka a Vítek. V  odpoledních hodinách se pak konalo Mistrovství Afriky ve fotbale, ve kterém dominovalo mužstvo vedení i bez tradiční opory Sokiéra Drogby. Zcela novou hrou se stal baseball, který se všem líbil, zejména pak Přemovi odpaly na druhý konec louky. Při nich si soupeřovi podavači mohli splnit hned několik okének do modrého života – rozvička, radostný prožitek a slušná mluva. Stát se na chvíli Karlem Lopraisem a usednou za volant táborového dvoukoláku – to byl sen provázející několik chlapců a dívek jejich dětstvím. A nyní se stal skutečností při jedinečném a neopakovatelném závodu Rallye Paris-Dakar, který startoval v samotném hlavním městě Francie u Eiffelovky, zastoupenou posedem.

Ve čtvrtek 28. července byla necelý kilometr jihovýchodně od tábořiště nalezena zpráva, která měla našim africkým dobrodruhům napovědět, kudy se mají vydat po stopách Emila Holuba. Rychle vzít ruksak s potravinami, mapku, pláštěnky, sirky, nůž, něco na psaní a být rychlejší než ostatní – tak takové heslo měly všechny skupinky. Prvním místem na cestě byla osada Krčma, odkud trasa dále vedla údolím řeky Libochůvky do Vidonína a následně k Níhovským rybníkům. Poté přibližně 25ti kilometrová túra pokračovala k železničním viaduktům před Říkonínem, kudy každou půlhodinu projížděl Africký express Káhira – Kapské město. A kousek odtud na druhém břehu řeky Zambezi se nacházel cíl letošní závěrečky – základna Dr. Holuba, postavena ve skalách na kraji konžského pralesa. Prvními příchozími byli Lovci lebek. V zápětí dorazili také Holubi z nosu, jen asi 5ti minutovým náskokem před Vykuloenými lemury! Všichni dorazili mezi sedmou a osmou hodinou večerní, tak vyrovnané a těsné rozdíly jsme na závěrečkách snad ještě neměli!!!

Další den pak táborníky čekal cesta do Říkonína a celodenní výlet poté pokračoval v  Předklášteří u Tišnova, zatím co z USA navrátivší se Bafon statečně hlídal tábořiště před divokou zvěří, domorodci a dalšími případnými nepřáteli. Potom se již na tábořišti stejně jako každý rok konal poslední zápas v ringu, do ešusu naběračka hodila poslední porci jídla, každého čekala poslední cesta na latrínu a večer byl zapálen také poslední táborový oheň.  Nějak  nám to letos ale rychle uteklo a tak nezbývá než se těšit na příští rok a na další dobrodružství na Pikárci….

V neděli 14.srpna táboření na Pikárci letos definitivně skončilo. Proběhla totiž bouračka a úklid všeho co jsme před tím postavili a na louku u rybníka kuchyně přivezli. Kromě Bukkiho a jeho kamaráda ještě na Vysočinu přijeli Láďa, Žluťásek, Káťa a Rolf. Po zasypání poslední jámy, uklizení posleního dřívka z louky a naložení všech věcí odváží traktor s vlečkou vše tak kde to vždy začíná – k Brožům do stodoly. Ještě jsme naložili věci potřebné o odvozu do klubovny a míříme na chvíli do Moravce na jídlo a potom domů. Tak na rok sbohem krásná krajinko plná vesniček, rybníků, rybníčků, říček, potůčků, polí, luk, lesů, chat, srubů a domečků...