Tábor Jircháře

Okolní lesy, louky i nedaleký rybník se na 15 dnů změnily v rozlehlá a velice spletitá Stínadla, která byla domovem 9 táborníků a 4 vedoucích. Táborníků bylo méně než v letech minulých, účastníky se stali vítězové letošní dlouhodobé hry (členové 352. KB Tygří dráp ze Štramberka), účastnice akcí spjatých s dlouhodobkou – členky 5. AT Rejnoci z Plzně a dva nováčci: tábornice Peggi (Přerov) a Terka (Zábřeh na Moravě), která se o SPJF dozvěděla na letošní Bambiriádě. Fogralovskou třináctku dovršili tradiční vedoucí – Čáp, Stopař a Renča, které doplnil Elda, bývalý táborník.

Ještě před oficiálním začátkem tábora (v neděli 10. července) prověřila všechny přítomné velká noční bouřka, jinak se počasí docela vydařilo – slunečné dny střídaly ty méně slunečné, občas se přidaly i vytrvalejší deště, které snad nikomu náladu výrazně nezkazily. Již v průběhu neděle jsme se rozloučili s většinou stavěčkářů (starších kamarádů, kteří nám přijeli pomoct se stavbou tábora), někteří se ovšem zdrželi déle, neboť až do třetího táborového dne scházel vedoucí Elda, který ještě plnil svoje školní povinnosti. Přítomnost stařších kamarádů letos přišla opravdu vhod – jejich pomoc jsme uvítali nejen ve hrách, ale hlavně při zútulňování tábora v prvních dnech, kdy kromě dokončení táborových staveb vypomohli službě nejen se dřevem, ale hlavně s vožením pitné vody na dvoukoláku, neboť účastníků bylo letos opravdu málo a navíc se snížil i jejich věk (nejmladšímu bylo 6,5 roku).

Ještě v neděli u slavnostního táborového ohně byli táborníci dle svých schopností a dovedností, které prokázali při první hře, rozděleni do družin (které si následně vybrali barvu a zvolili název):

Modří gangsteři – Anežka, Hruška, Vítek

Červení Filištíňáci – Peťa, Ilča, Peggi

Žlutý oběžník – Volta, Píďa, Terka,

ve kterých se vydávali na pátrání po tajemných částech nejen Doupova, ale i dalších částí Stínadel. Za body, které získali při hrách, jim buly vypláceny krejcary. Ty také mohli obdržet za vzorné plnění povinností služby. Krejcary jim umožnily pátrat v uličkách, postupovat temnými zákoutími či liduprázdnými plácky, aby v nich nalezli tajemné artefakty, které jim snad poradí, kde pátrat dál. U ohně jsme dále probrali nezbytné formality týkající se chodu tábora, stihli zazpívat několik písniček a také jsme si začali číst knihu Záhada hlavolamu, kterou jsme se na pokračování zaobírali po celý tábor.

Od pondělí se tábor rozjel naplno. Družinky spolu soupeřili ve hrách, které byly motivovány příběhem chlapců z Jirchářů, jenž volně navazoval na jejich osudy, které jsme mohli sledovat ve formě komiksu celý rok na zadní straně časopisu Bobři stopa. Táborníci se vrhli do pátrání po druhé polovině tajemné mapy s červenými křížky, kterou náhodně objevili kluci z Jirchářů. Snažili se zhotovit model Doupova a pomocí správných argumentů přesvědčit kluky z Rény (další část Stínadel), aby jim dali druhou polovinu mapy. Ve Stínadlech se také uskutečnilo několik bitev, v jedné z nich se pro boj dalo dokonce využít i kanálové dělo, které se ovšem nepodařilo získat žádné družině. Velký ohlas pak zaznamenala malá hra Boj o Velkého Vonta (obdoba hry Na krále).

I přes program nabitý hrami jsme ovšem nezapomněli odpočívat, plnit úkoly pro nákup chutných bonusů či navštěvovat nedaleký rybník, kde se všem táborníkům podařilo ulovit červeného bobříka plavce. Lovení bobříků se totiž stalo nedílnou součástí tábora, ovšem účastníci se do něj moc po hlavě nevrhali. Nejúspěšnějším lovcem se na konci tábora stala Píďa, které se podařilo splnit šest bobříkovských zkoušek.

V polovině tábora nás čekala dvoudenní výprava (dvoudeňák), při kterém dokonce někteří z nás poprvé vyrazili na dva dny na výpravu s batohem na zádech, kde si nesli všechny potřebné věci (oblečení, spacák, karimatku či jídlo pro celou družinku). Naším cílem byly Žďárské vrchy, putovali jsme po skalách s krásnými vyhlídkami a počasí nám naštěstí přálo. Situace se poněkud změnila v podvečer, ihned po večeři (kterou si každá družinka připravila sama) šla většina táborníků spát (únava byla i přes kratší ujitou vzdálenost znát na každém). Ovšem na Čápa, Stopaře a Renču čekalo dramatické noční dobrodružství, jehož atmosféru umocnila blížící se bouřka. Nic vážného se ale nakonec nepřihodilo, jen počasí se druhý den naší výpravy poměrně zkazilo. Po cestě zpět na tábor jsme se ještě zastavili v uličkách Přibyslavi, kde táborníci při další velké hře hledali výtah ve staré továrně, ve kterém byl zaklíněný člun, který chtěli vyměnit se Strhařováky za druhou polovinu mapy.

Po návratu nás v táboře uvítali kamarádi Sova a Drobek, kteří nám tábor hlídali v naší nepřítomnosti. Večer nás čekal táborový oheň, který zapalovala Ilča. Déšť nás nakonec od ohně nevyhnal, ale myslím, že Sova s Drobkem si dobře zapamatují, že oheň má mít nahoře kryt a vevnitř opravdu hodně chrastí… Druhý den pak potkala naše družinky nepříjemná událost, jejich polovinu mapy jim ukradl cizinec! A před jejich zraky ji nakonec spálil… Ale i přesto si dokázaly družinky poradit a stejně jako kluci z Jirchářů nakonec získali od Strhařováků druhou polovinu mapy. Někteří se ale při velké hře na rybníku hodně natrápili a do příštího tábora určitě vylepší své navigátorské schopnosti.

Příjemnou táborovou novinkou byla změna jídelníčku v podobě čočkové polévky, která zaznamenala velký ohlas, opačný verdikt si pak vysloužil vařený lišejník, který jsme nasbírali nedaleko tábora. Po počátečním nadšení se změnil v nepoživatelné něco, co jsme raději hodili do odpadovky. Z obvyklých povinností služby letos vypadly táborové hlídky, neboť již na začátku tábora jsme se rozhodli, že naši vlajku budeme hlídat každou noc všichni – to znamená, že každý táborník i vedoucí hlídal každou noc asi 35 minut. Naše namáhavé úsilí však stálo za to – nikdo nám vlajku za celý tábor neukradl! Zaznamenali jsme ale 4 falešné poplachy (které nikoho moc nenadchly) a jeden pokus opravdový – Hynek si ovšem nevybral nejvhodnější dobu – táborníci byli po noční hře a hlídky byli v nouzovém režimu. I přesto jsme jej pouze vyplašili, ale bohužel nechytili.

Čas na táboře běžel po dvoudenní výpravě ještě rychleji než první týden – ani jsme se nenadáli a už byl před námi poslední den před závěrečnou cestou. Na čtvrteční večer byl naplánován velký fotbalový zápas Brzkov x Hrbov. Do klání se zapojili i přítomní podvedoucí (Svišť 2, Sova a Drobek). I přes velkou snahu Brzkova navázat na vítězství z prvního ročníku dopadl zápas poměrem 5:2 pro Hrbovské.

Během celého tábora jednotlivé družinky usilovně pátraly ve spletitých stínadelských uličkách a nalezené artefakty jim nakonec prozradily své tajemství: Hledejte v domě s podloubím. Ovšem kde bude jejich pátrání začínat, se dozvěděli až poslední den před začátkem jejich putování, když se jim podařilo propojit červené křížky na tajemné mapě.

V pátek 22. srpna vyrazila na závěrečnou cestu již v 6.00 jako první družina Modrých gangsterů, kterou za 40 minut následoval Žlutý oběžník a v 6.45 Červení Filištíňáci. Při svém putování museli táborníci využívat artefakty, nalezené již během tábora, a po vyluštění několikadílného vzkazu v Polné se konečně dozvěděli, kde se nachází onen dům s podloubím – jelo se do Třebíče! Do Třebíče nakonec dorazily jen družinky modrých a žlutých (červení bohužel zjistili až pozdě, že městem s domem s podloubím je Třebíč a navíc je zradila víra v jízdní řády, proto se musely ještě večer vrátit do tábora). Třebíčská Stínadla v Židovském městě nenechala nikoho klidným – samé průchody, plácky a úzké uličky – místo stvořené pro pořádné pátrání. Táborníkům měla při závěru v Třebíči pomoci i velká věž s rozhlednou či návštěva cukrárny, ovšem jejich fantazie, která je zradila při luštění již první zprávy ve Stínadlech, zapříčinila, že hra pro ně bude mít docela jiný průběh – podařilo se jim sice v uličkách Stínadel nějaké indicie objevit, ovšem v úplně jiném pořadí, než bylo původně zamýšleno. I přesto je indicie nakonec zavedly do tajemné krypty (cíle jejich cesty), kde se družinám podařily objevit staré židovské listiny.

Po přenocování v klubovně třebíčské pobočky SPJF jsme se všichni vrátili do tábora, kde nás čekal již postavený 13 patrový oheň ve tvaru stínadelského domu. Ještě před večeří (hamburgry) byla na programu velká hra pro všechny (tedy táborníky, vedoucí i podvedoucí) – Boj o Ježka v kleci, absolutním vítězem se nestala žádná parta, ovšem nejblíže k vítězství měli Rychlé šípy. Cti zapálit závěrečný táborový oheň se dostalo Voltovi, Peťovi, Anežce a Hrušce, ohnivcem byla zvolena Píďa. Program u ohně byl bohatý - mimo jiné se rozdávala camrátka, pamětní listy i diplomy a po vyhlášení výsledků jsme se vrhli na dražbu táborových cen – Fogralovek, ježků v kleci,… Také jsme hráli Parlament – v obou herních kolech ovládli parlament dívky, které soupeřily proti klukům. Dnešní poslední táborovou noc již hlídky nebyly, navíc mohl každý spát, kde chtěl – v lese, v kuchyňáku či u ohně.

Nedělní ráno začalo docela pošmourně, mírně poprchalo i ve chvíli, kdy se Svišť 2 snažil napodobit Vojtu při závěrečném budíčku. O půl deváté jsme slavnostně u stožáru s vlajkou tábor zakončili a začali si balit a následně bourat všechny táborové stavby. Počasí se během dne vylepšilo natolik, že se nám podařilo bouračku zakončit v rekordním čase – již okolo páté hodiny odpoledne jsme byli všichni na cestě k domovům.

Další fotografie najdete na taborbs.wz.cz.