Stínadla se v Adamově bouřila i v roce 2011

Sešli jsme se opravdu v hojném počtu, rozdělili se do skupin, provedli základní bezpečnostní instruktáž ("Nelezte do řeky a nenechte se přejet autem.") a mohlo se začít hrát.

1. disciplína: Ať žije tradice. Jak jinak bychom měli zahájit stínadelské klání než tradičním poznáváním ulic? Pravidla jsou prostá. Figuruje v nich slepá mapa, šedesát minut času, rychlé nohy a horda rozběsněných Vontů lačnících po životech nebohých hráčů. Kdo objeví a správně doplní nejvíce ulic a nenechá se chytit, vyhrál.

První perlička: Někteří organizátoři si nebyli schopní za tak krátký čas zapamatovat všechny účastníky a loudili životy po nic netušících civilistech.

2. disciplína: Co není v hlavě, musí být v nohách. Jeden rébus, pět ulic. Když jej vyluštíte správně, zjistíte, jaká z nich je ta správná. Pokud ne, asi se trochu projdete.

Můžete si sami vyzkoušet, jak byste dopadli vy:

Družstvo Tygříků už to skoro má.

1. Rychlonožka nebydlí v krajním domě.
2. Člověk, který nosí žlutou čepici, bydlí vedle Červenáčka.
3. Jindra Hojer bydlí vedle Rychlonožky a vedle Mirka Dušína.
4. Mirek Dušín nosí žlutou čepici.
5. Jarka Metelka nebydlí U Kohouta.
6. Červenáček přešlapuje na Plaveckém náměstíčku.
7. Mirek Dušín chytá lelky na Mokřinách.
8. Rychlonožka se nudí v Psí ulici.
9. Jarka Metelka na vás čeká v Hadím dole.
10. Jindra Hojer se klepe strachy U Tyrana.
Běžte tam, kde se nachází obyvatel domu U Raka.

Ke zkoušce síly nebyla třeba jen síla paží ale i ducha.

Soutěžící, kteří zdárně našli správnou ulici, ale zdaleka neměli vyhráno. Museli ze sebe na chvíli udělat Vláďu Dratuše a potrápit se Braillovým písmem.

3. disciplína: Odhalíme i schopnosti, o kterých jste vůbec netušil, že máte. Na účastníky jsme připravili čtyři stanoviště, každé soustředěné na něco jiného. Ověřovali jsme odvahu, obratnost, sílu a chytrost.

Druhá perlička: Stačilo, když z každého družstva přeručkoval jezírko jen jeden účastník. Většinou se dobrovolně přihlásili ti nejmladší. Za to odpoledne se Stínadly hned několikrát ozval povzdech: „Když tohle byla síla, nechci vidět odvahu...“

Zkouška odvahy byla zákeřná úplně jiným způsobem. Spočívala v přenášení panádlové polévky z místa na místo a to pouze za použití úst. Obzvlášť nechutné prý byly plovoucí kousky želatiny, které neuvěřitelně připomínaly rozvařené slimáky.

Třetí perlička: V této disciplíně hrála obrovskou roli i taktika a velikost pus jednotlivých soutěžících. Časy se pohybovaly v rozmezí mezi dvaceti sekundami a třemi minutami.

Cesta do hřbitovní chodby není snadná.

4. disciplína: Cestou necestou. V dalším úkolu jsme dopřáli soutěžícím možnost prohlédnout si krásy Adamova i zespodu. Nejdříve ale museli vyšplhat po laně na zeď, tam si přečíst a zapamatovat popis cesty do hřbitovní chodby, potom následovala chůze po slepu, drápání se do Tleskačovy kůlny a – zlatý hřeb – nalezení Tleskačova deníku.

Čtvrtá perlička: Stačilo, když se po žebříku do hlubin spustil z každého družstva jeden soutěžící. Většinou si ale hřbitovní chodbu nenechal ujít nikdo. 

5. disciplína: Dívat se a nebýt vidět. Mezitím zapadlo slunce a v mihotavém světle pouličních lamp vypadala Stínadla ještě zlověstněji než dřív. Soutěžící museli předvést odvážný kousek – vyslechnout, o čem si povídá vontská rada a nebýt přitom dopadeni. Jejich snažení ale přerušilo ze střechy se skutálevší Bratrstvo kočičí pracky. Vontové se rozprchli chytat vetřelce a nechali tak své tajné dokumenty bez dozoru. Pomohly družstvům při plnění jejich dalšího úkolu.

Družstvu Veverek nesmazaly náročné úkoly úsměvy z tváří.

6. disciplína: Pašuju, pašuješ, pašujeme. Vontské dokumenty byly stručné – obsahovaly jen sedm jmen, vždy jednoho účastníka z každého týmu. Toho šťastlivce museli ostatní propašovat nepřátelskými ulicemi až do bezpečí fary. Taktiky se různily, ale mnohé z nich by zasloužily zapsat do kolonky „geniální nápady“ v Guinessově knize rekordů.

Pátá perlička: Honza z družstva Supráků se navlékl do růžového a pobíhal uličkami. Všichni organizátoři nevěřícně koukali za tímto barevným přízrakem a pašovaný člen se v klidu proplížil do bezpečí. Šestá perlička: Mýval z Ňoumíků se projel po Stínadlech v popelnici.

Širokko

7. disciplína: V hlavní roli špicl. Následovala krátká pauza na večeři a potom zase akce. Pro pochopení situace nejdříve napíšu, jak to mělo vypadat a potom až, jak to dopadlo.   Náš záměr: Organizátor Sniper stál před velkou hereckou příležitostí – měl si střihnout roli ubrečeného špicla Bohouše. Dostal papírové naslouchátko, stoupl si k oknu soutěžících a velice okatě je špehoval. Ti si ho měli všimnout, ptát se, co tam dělá, a on jim měl "omylem" vyzvonit, že se ve Stínadlech mihl Široko. Ano, nápad to byl dobrý, ale naši soutěžící nás opět dostali. - Zazněl výkřik: "Někdo nás špehuje!" - Během necelé půl minuty všech třicet účastníků vyskákalo oknem a vrhlo se na nebohého Snipera. - Ukradli mu papírové naslouchátko, protože si mysleli, že je na něm napsaná šifra, rozlepili ho a začali svorně luštit. - Protože ho ale Skříťa vyrobila z papírů dříve použitých na referát do češtiny, zazněly za chvíli nočními Stínadly výkřiky: "Labyrint světa a ráj srdce? Co to je za nesmysl!?" "Počkej, počkej, zkus vzít každé druhé písmeno, třeba z toho něco vyjde!" - Nakonec jsme jim to vysvětlili a hon na Široka mohl konečně začít.

Únava nakonec padla na všechny. Ale to nás neodradí! Příští rok zase hurá do Stínadel!

8. disciplína: Utíkej, Široko, utíkej! Prostě zkuste chytit Široka. Jednoduché zadání, samotné provedení ale bylo těžší.   No a potom už jen slavností zakončení v kostele svatého Jakuba. Lampiony, jemné mrazení v zádech a vontská píseň beze slov. "Buďme svorni!" "Žlutá je barva naše!" "Nevyzraďme nic, co víme!" "Mlčenlivost chrání nás!" Družstvo Měsíčníků nečekaně porazilo favorizované Ňoumíky, ale obdiv si zasloužili všichni bez výjimky.

Takže: sláva vítězům, ale hlavně - čest poraženým!   A měli jsme to za sebou. Na závěr by se slušelo poděkovat všem soutěžícím, že se nebáli a přišli, Skřítěti a ostatním organizátorům za energii a čas, který do Stínadel vložili, a kostelníku Pepovi za poskytnutí úžasného útočiště v prostorách adamovské fary. Kromě jednoho odřeného kolena se nikomu nic nestalo a snad si každý odvezl domů nějaké ty zážitky.