Tábor Bobří stopy na Pikárci

Tábor který probíhal od 2. do 13. července 2012 se nesl ve znamení expedice, putující geologickými obdobími prehistorických dob, podle motivu filmu Karla Zemana z roku 1955 „Cesta do pravěku“. Přesně 20 táborníků bylo rozděleno do čtyř skupinek, nechyběl také tým vedoucích a tým táborových přátel a spolupracovníků:

Architekti: Filip, Křeček, Zdena, Natan a Terezka.

Krvelační Stegogauři: Davido, Martina, Bucifál, Marcelka a Tedýs.

Obézní nosorožci: Honza, Terka, Martin, Lvíček, Monička.

Komičtí šavlozubáci: Zdeněk, Denis, Žabka, Dáša, Maruška.

Táborové vedení: Rolf, Margi, Kuba, Přema, Žluťásek a Láďa.

Spolupracovníci: Soki, Želva, Káťa, Helča, Matěj a Any.

Celotáborová hra, byla inspirována příběhem 4členné party putující pravěkem. Každá skupinka se musela probojovat ze čtvrtohor až do prvohor k cíli, kterým bylo období Silur. Hrací deska měla 68 políček a postupovalo se kupředu za pomocí házecí kostky. Ta měla samozřejmě šest stran. Na třech z nich byli obligátní čísla 1, 2, 3, na další políčko „DOUBLE“, což znamenalo dva nové hody, na páté straně bylo políčko „STOP“ a na posledním políčko „LEBKA“, což znamenalo losování kartičky z klobouku. Zde jste mohli získat nové hody, posun o několik vpřed i vzad a další a další možnosti. Na konci každého geologického období, kterých bylo 10 se nacházelo speciální pole, přičemž stoupnutí na něj znamenalo opět losování z klobouku. Poslední a nejdramatičtější záludností potom bylo vyhazování figurek jako při člověče nezlob se. A tak nejedna skupinka se při své cestě musela  vrátit na začátek. Například stále vedoucí Architekty to postihlo hned 2x až za polovinou hry, přičemž podruhé to bylo v předposledním hracím kole!!!

Na úvod tábora nás také čekala kupa práce a protože nás bylo dohromady 26, vytvořilo se hned několik pracovních skupinek. Dřevorubci káceli a řezali stromy a zajišťovali zásoby paliva do dřevníku, který bylo potřeba ze začátku naplnit. Započalo se rovněž s přípravou zahajovacího táboráku. A to bylo potřeba vyslat mladší děvčata a chrastí. Další partička sbírala po lese kořínky a smůlu na pochodně. Doplnit zásoby pitné i užitkové vody, či dostavit také dvě menší týpí. Čerstvě pokosená louka potřepala pohrabat a to si vzali na starosti další pracovníci. Myslelo se také na odpočinek a při horkém dnu na osvěžení. Stav vody v rybníku Kuchyň nebyl úplně 100%-ní a tak plavecká skupinka vychází s Rolfem a Margi vyzkoušet vody k rybníku u Dolních Hlín. Osvěžení to bylo příjemné a dálku kterou jsme museli ujít vynahradilo zase kouzelně působící místo rybníku se jménem Obecník, patřícího mezí chráněné přírodní památky.

Druhý táborový den večer jsme již byli připraveni k zapálení slavnostního táborového ohně. Kvůli blížící se bouřce bylo nad táborem černo dříve než jsme čekali a tak se zahájením nečekáme. Stihli jsme dvě písničky „Rychlé šípy“ a „Za sebou“, a potom už nás déšť zahnal do kuchyňského týpka. Večer a atmosféru nám to však nezkazilo, právě naopak. Pocit semknutí se proti nečasu a veselé optimistické vyhlídky dalších dnů nás drželi stále při veselé náladě.

Na státní svátek 5.7. Cyrila a Metoděje vyrážíme k celodennímu výletu do Havlíčkova Brodu. Nejprve nás však čeká pochod od Skleného na vlak, který nám jen o fous neujel! Po přesedání ve Žďáru nad Sázavou přijíždíme před polednem do města, které neslo dříve název Německý Brod. Program byl v horkém letním dnu však docela bohatý. Po hodinovém rozchodu čekala naše táborníky pátrací hra, která je zavedla do nejmalebnějších a nejzajímavějších koutů toho historického města. Poté jsme vystoupali na věž kostela Nanebevzetí Panny Marie, který k našemu štěstí měl letos svojí první prohlídku pro veřejnost. Věž měla hned několik zajímavostí, například v jednom z pater chovali zdejší obyvatelé dříve domácí zvířectvo jako kozy a slepice a v nejvyšším patře dokonce tito lidé také bydleli. Se shora se jim naskýtal každodenně krásný výhled na náměstí i další části města a jeho okolí. Na ochozu stále visely dva menší zvony – hasičský a umíráček. Do jednoho z nich Přema svojí tvrdou hlavou pěkně zazvonil a málem tak způsobil zbytečný výjezd zdejšího hasičského sboru. Návštěvu Brodu jsme ukončili v restauračním zařízení, kde jsme pro všechny táborové strávníky objednali špagety s boloňskou omáčkou a kofolu. Objevem kolosálním se stalo nalezení antikvariátu ve Štáflově chalupě, který naleznete, vydáte-li se z náměstí směrem do kopce až ke kapli husitského sboru. Knihomolí srdce zaplesají a jediné oko nezůstane suché! Poté již míříme ven z města, po červené značce podél malebné řeky Sázavy. Cestou hrajeme hru letadlo, procházíme obec Termesivy a po nějaké době dorážíme do malebné obce Pohled, kde se občerstvujeme v hospodě. Následně míříme podél rozlehlé návsi v jejímž pozadí se tyčil vysoký komín již zrušené továrny obydlené v horní části čápy a dále na tajemné a dávnými historkami opředené místo, bývalému klášteru a kostelu sv. Ondřeje. Po prohlídce ze vnějšku děláme několik snímků a ještě nahlížíme do zadních prostor. Na více nebyl čas a tak jdeme na vlak. Po trase Pohled- Havlíčkův Brod- Křižanov nás na nádraží čekají Želva s Káťou a nemilou zprávou. Vichřice nám v táboře zbořila dvě týpí a půl hangáru a tak nás po návratu čekali rychlé záchranářské práce. Naštěstí liják ustoupil a na jednu noc jsme pro všechny co střechu (týpí) nad hlavou, připravili nouzové spaní v opraveném hangáru. Myšlenky na nocleh v Moravecké škole, či někde na obecním úřadě v Pikárci tak naštěstí zůstali jen myšlenkami.

Zde je odkaz na zajímavou reportáž o Pohledském klášteru: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169912707-pribehy-domu/30729535052/

Velmi zdařilých nápadem se pak stalo modelování s keramickou hlínou, kterou obstarala naše nápady hýřící a únavou nepostižitelná Máárgi. Krásný obézní nosorožec, modelářsky perfektní pteranodon a nebo ze všech nejkrvelačnější stegogaurus! Nejen to bylo k vidění na modelářském pultu! Následně táborový program obohatila přehlídka kostýmů, která měla být projevem nápaditosti, kreativity a odvahy. Při pohledu na skupinku architektů se jim snad kromě velmi nepravěkého názvu nedá snad nic vytknout. Zdeny a Filipa by se při setkání v lese zalekl nejeden nemytý a nečesaný vandrák. Někteří si od poroty zasloužil cenu za dokonalou improvizaci, to když jeden nejmenovaný táborník v medvědím kožichu na poslední chvíli ještě uřezával ocas ze stejného kostýmu na mikulášského čerta. Naprostým šokem pro publikum byla potom napodobenina pračlověka z Kelčanského pralesa, kde již před několika tisíci let byli zřejmě tepláky a bavlněná trička, za které si tehdejší domorodci strkali větve, aby zmátli mamuty při lovu. Konsternovaní rozhodčí se tak ocitli v prekérní situaci a rozhodovali se mezi totální diskvalifikací a cenou pro kostým roku!

Horké letní dny, do kterých zasahovaly také občas bouřky, jsme využívali také v vodním radovánkám a zchlazení se ve vodách rybníkových, často však kalných až do zelena zbarvených. U rybníka Kuchyně jsme začali využívat více druhý, táboru protější břeh a když už jsme si při nástupu do vody mohli zpívat známou fotbalovou písničku „Zelená je tráva“, šli jsme zkusit vodu také do rybníku Strážník u Moravce, kde se jednalo opravdu o jinou kvalitu. Uvidíme zdali se časy, kdy byla v našem rybníku perfektní voda ještě vrátí, přesto závody na Pálavách nás letos neminuly a velký zájem byl také o windsufingové prkno, které nám věnoval člen Old boys folgarovců Ladis.

A jaké další historky, patálie a legrace jsme zažili a na které bychom neměli zapomenout? Třeba při druhém táborovém ohni, na jehož vrcholu skončil v plamenech imaginární pteranodon, nás čekala pěvecká soutěž „Hlas druhohor“ a v porotě nechyběli opět nestárnoucí Michal Rolf David, skvělá Dara Rauer, perféktny Přemík Rytmus Šimonů, vostrej Kuba Kabát Správků, nebo Hanička Zagorová-Hagarová! V hodnocení se všichni shodli a výrok poroty vyzněl u soutěžících asi takto: „Jako nebylo to špatný, zkus na tom ještě zapracovat a když to budeš zkoušet zatím třeba ve sprše kde to nikdo neuslyší, tak třeba nikomu pak neprasknou bubínky v uchu. Ale jinak fajn song.“ Vítězem se potom za velmi slušný výkon, který se dá ještě vylepšit, vypilovat, ale který snesl již přísnější kritická měřítka, skupina Komičtí šavlozubáci. Hitem „Na hradě Okoři“ s doprovodem kytary na kterou zahrál Zdeněk doslova přivedli diváky u televizních přijímačů k slzám a získali nejvíce SMS zpráv!

Nechyběl letos sportovní den při kterém byl kromě ringa a fotbalu na programu závod lodí. Jako každý rok jsme chodili na západy slunce a letos přece jen s malou změnou, jelikož nám posunuli lesní cestu o pár metrů nahoru směrem od rybníka. Čekal nás také tradiční výlet do Moravce a překonání rekordu počtu lidí co se vlezou do telefonní budky. Zatím co dříve se hodnoty pohybovali okolo 15-18 lidí, letos to byl oficiální počet 21 osob!

Ve středu 11.7. vyjíždíme brzy ráno autobusem z Pikárce do Velkého Meziříčí a poté vlakem dále do zastávky Rudíkov. Po dvou kilometrech chůze zastavujeme kousek za Hodovským rybníkem a přichází okamžik pravdy. Začíná závěrečka! Jako první startují žlutí Nosorožci a za nimi poté na mapě skončili modří stegogauři. Z třetí pozice startovali červení Šavlozubáci, u kterých absentujícího Zdeňka a Denise nahradila Any a čtyřnohý nejlepší přítel člověka Kavkazký vlkodav přezdívaný Airy. Na poslední pozici se propadli zelení Architekti, kterým se nevydařil závěr hry, když je tyranosaurus poslal na samotný chvost. Teď se však vše smazalo. Všechny čekala dlouhá cesta a šance náskok ostatních zkrátit či je předběhnout.

Prvním zastávkou byla obec Nárameč, kde kousek za kaplí čekal Přema a jeho úkol najít ve vsi schované perly. Už před tímto místem dvě skupinky ztratili stopu a potvrdili, že nic není ztraceno a nebo taky, že všechno muže být naopak rychle ve Žďáru!! O pět kilometrů jižněji se po asfaltové cestě vinoucí se mezi rybníčky dostala expedice do vsi Valdíkov, za kterou se rozprostíral Opatský rybník, kde měli skupinky vyhledat Kubu a odtud dále pokračovat polní cestičkou do Hostákova ke kapličce. Tady ukrytá šifra pátračům prozradila další směr trasy. Najít žlutou turistickou značku a po ní dorazit do Vladislavi k románskému kostelu Nejsvětější trojice. Tam splnit další úkol u Žluťáska. Právě toto místo se stalo osudným některým skupinkám, které zde zbloudili a pořadí se tam značně zamíchalo. Trasa vedla dále po levém břehu řeky Jihlavy a dále už po cyklostezce se dostal člověk ven z lesa a za polem byla v dáli vidět věžička kostela v romantické a hezké vesničky Koněšín. Zde si krvelačná Margi našla místečko u hřbitova a zde to bylo pro některé také poslední stanoviště. Dále už vedla cesta směrem na Kozlany a ti co využili zkratku k vysílači byli již blízko blizoučko Kozlovským skalám. Ovšem hned dvě skupinky na cílové rovince zazmatkovaly, sešly z cesty a nechaly se předběhnout Šavlozubáky, kteří celý tábor takticky vyčkávali na čtvrtém místě! Druhé místo získali díky penalizaci třetích Architektů nakonec přece jen Nosorožci. Také poslední skupince modré barvy se podařilo cíl nakonec najít a celkové pořadí bylo následovné:

1. ŠAVLOZUBÁCI, 2.  NOSOROŽCI, 3. ARCHITEKTI a 4. STEGOGAUŘI

Před setměním doráží na Kozlovskou skálu také Láďa se svým „Modrým poršákem“ a na ohni si opékáme čerstvé špekáčky, které po dlouhé a náročné cestě jistě chutnaly. Celkovou vzdálenost závěrečky odhaduji na 20km i s převýšeními či zacházkami. Cíl ale však stál za to. Nádherný výhled na Dalešickou přehrad, krásný západ slunce za skalami, koupání dole u přístavu a plno zážitků z nevšedního táborového dne, o kterých jsme si povídali u večerního ohně.

Ráno v 11:00 již vyjíždíme parníkem Vysočina z přístavu Koněšín na plavbu po Dalešické přehradě, kterou prozkoumáváme tentokráte však z námořnické perspektivy. Na palubě nás přivítali kapitán se sympatickými plavčicemi a projížďka zatopeným kaňonem řeky Jihlavy mohla začít. Objíždíme i ostrov s hradem Kozlov, na který jsme se včera již nedostali. V prvním přístavišti na nás dole mával Láďa, který pokračoval do cílové stanice svým vozem. Míjíme halahojskou zátoku Lavičky, podjíždíme Stropešínský most, poté plujeme kolem skály Wilsonka, kolem ostrůvku s rybáři, až do posledního přístavu v Kramolíně. Kapitán nás pozval na plavbu 1. ledna ledoborcem, který tu v zimě jezdí a to jistě stojí za zvážení. Poté po silnici pokračujeme do vsi a dále k rozhledně Babylon, která stojí již 181 let. Vyhlídka z ní byla nádherná, hlavně na nedalekou jadernou elektrárnu v Dukovanech. Pan správce, který již mohl mít přes 80 let nám prodal Zonku, pohledničky a ukázal kudy máme pokračovat dál. Modrá turistická značka nás zavedla dále na Vlčí kopec a poté k loveckému zámečku. Při brození řeky Oslavy nám Marťa předvedl jak se plácají ve vodě tučňáci a kus cesty šel lehce osvěžen a navlhčen. Poté se po 3 kilometrech dostáváme do obce Březník a za chvíli již v dálce vidíme železniční trať a město Kralice nad Oslavou, cíl naší cesty. V nádražní restauraci se osvěžujeme tekutinami a něčím malým na zub. Pak už nám jede náš vlak do Studence, kde přesedáme na motoráček do Křižanova. Poprvé jsme tak vlastně projeli vlakem Velké Meziřící, kde se železnice vine pěkně kolem města s hezkým výhledem. V Křižanově nám bohužel však autobus nezastavil a marně Čáp s Renčou přesvědčovali řidiče, že chceme jet také do Pikárce. My jsme nakonec zvolili hezkou procházku přes Kundratice a Dolní Libochovou při pomalém zapadání slunce. Cestu jsme pak sekli přes Dolní Hlíny a za chvíli jsme byli v táboře. Po setmění nás čekal slavnostní táborový oheň u kterého proběhlo vyhodnocení celého tábora, byly předány krásné vzpomínkové odznáčky a vyhodnocena závěrečka. Hrálo se na kytaru, zpívalo a všichni si užívali posledního letošního pikáreckého táboráku, který vydržel až do druhé hodiny ranní.

Pátek třináctého, poslední den tábora a zatažená obloha. Ráno nás čeká ještě poslední balení a úklid, podepisování pamětních listů a také to nejsmutnější, loučení. Početná 11 členná skupina táborníků se vydává pěšky do Skleného nad Oslavou na vlak a někteří další čekají na příjezd rodičů. Sedm osob zůstává na bouračku a čeká na sobotní příjezd nákladního vozu s Rolfem, Želvou a Káťou. V deseti lidech se to dobře táhne a úklidové práce proběhli rychle, dobře a levně! Nákladní vůz naložen, vlečka u Brožů ve stodole vyložena a materiál sklizen. Na nádraží vyhozeny odpadky do kontejneru a za odměnu se stavujeme v oblíbené křižanovské restauraci na oběd.

Táboření na Pikárci v roce 2012 je u konce. Louka už je opět opuštěná, už po ní neběhají děti s ešusy pro oběd, už nejezdí nikdo s vozíkem pro vodu a nikdo neřeže dřevo na oheň. Místo hlasů dětí, které občas přehlušily hlasy vedoucích, se od rybníka Kuchyně ozývá již jen kvákání žab a opeřených příbuzných kačera Donalda, zpěv ptáků nebo šplouchání kaprů ve vodě. Všem kteří se zasloužili na tom, že se tábor uskutečnil, přispěli jakýmkoliv dílem práce, pomocí, svou účastí a podporou, ještě jednou patří velké poděkování!  Byl to hezký kousek léta přátelé a já doufám, že se na Pikárci zase sejdeme, třeba snad při zamýšleném zimním táboře. Tak a tímto na konec konečně a definitivně tuto končící řeč končím! To je konec…

Kompletní fotogalerii z tábora BS na Pikráci 2012 naleznete zde:

https://plus.google.com/106687596027845681194/photos?banner=pwa