Tábor BS Pikárec: Tenkrát na východě, aneb Транссибирская магистраль

Také témata táborů se čas od času opakují a také letos nás čekalo téma, které bylo využito na táboře Bobří stopy v roce 2001 – vlaky a železnice. Letošní tábor pod názvem „Tenkrát na východě“ byl ve znamení stavby Transsibiřské magistrály.

Strojvedoucí: Filip, Matouš, Lvíček, Natan

Elefantí express: Zdeněk, Milča, Alenka, Maruška, Lukáš

Rychlé Pendolino: Žabka, Martina, Tedýs, Robin

Čtyři z vlaku: Davido, Zdeňka, Aleš, Lucka

Vedení: Rolf, Přema, Žluťásek, Bafon a Láďa

Povolané zálohy: Any, Margi, Želva a Topik

Celotáborová hra se odehrávala na velké nástěnné mapě bývalého Sovětského svazu a cílem čtyř skupinek bylo postavit železniční trať – Transsibiřskou magistrálu, vedoucí z Moskvy napříč sibiřskou tajgou až k Tichému oceánu do Vladivostoku. Za body byli hráčům vyplácena tvrdá ruská měna – rubly a za ně si pak stavební společnosti mohli zakupovat materiál, nářadí a vybavení nutné ke stavbě a posunu vpřed. Lokomotivy, vagóny, uhlí, potraviny, koleje, pražce, lopaty krumpáče či vodu… Ceny se v průběhu tábora však měnily, mezi společnostmi nastaly výměnné a prodejní burzy, všichni dopředu promýšleli každý krok, jelikož na příjezd do nové stanice byla vypsána tučná prémie a naopak za předjetí soupeře stojícího přímo v nádraží se platily nemalé peníze! Myslet bylo třeba i na stavbu mostů, jelikož železnice vedla přes obrovské veletoky Volhu, Ob, Jenisej nebo Amur.

Samotné zahájení stavby nejdelší trati na světě proběhlo na zasedání v Moskvě na Jaroslavském vagzale, kde se sešli nejvyšší představitelé a bafunáři. Generální ředitel Transsibiřské magistály Rolf Rolfovič, velitel Rudé armády Alexander Tankovič a drážní inspektor Bafon Vlakovič. Představení celotáborovky, pravidel a další táborový děj nenarušil ani vpád babušky Plintovičny, které bez licence a řádného ohlášení živnosti, si vesele v nádražních prostorách prodávala pirožky a čeburky a musela být za asistence KGB vyvedena do ústraní.

Pátek 16.8. brzy ráno vyrážíme ranním autobusem do Velkého Meziříčí a odtud dále lokálkou přes Studenec až do železniční stanice Bransouze. Cílem našeho celodenního výletu bylo historické městečko Brtnice, v jehož propletených uličkách a zákoutích se odehrála téměř dvouhodinová pátrací a poznávací hra. Z místních památek jsme mohli spatřit dva kamenné mosty přes říčku Brtnici, kostel, kapličku a také starý zámek s několika nádvořími, ovšem již bez medvěda hnědého – brtníka. Když jsme si v horkém odpoledni města dostatečně užili, vydáváme se po modré turistické značce směrem na sever do údolí říčky Brtice, kde koncem července řádila větrná bouře a tak jsme místy museli překonávat popadané stromy, což bylo dobrodružství srovnatelné s probíjením se zahraničních expedic sibiřskou tajgou. Když už se nálada blížila kvůli vzdálenosti a zdlouhavé cestě k trudomyslnosti, pohladil unavené táborníky na duši pohled na zříceninu hradu Rokštejn. Tento fenomenální pozůstatek hradu, který byl již spoustu století zpustlý, dokazoval umění tehdejších stavitelů. Po pár snímcích se však přece jen musíme vydat na zastávku do Přímělkova, jelikož nám odtud odjížděl autobus do Jihlavy. Pochodové tempo však brzy přešlo v rychlou chůzi, ta se náhle změnila v poklus a když nestačilo ani tohle nastoupil už závěrečný sprint. Ale co bysme to byli za výletníky, kdybychom vše stihli podle plánu, někde nezabloudili, či si nechali odjet prostředek hromadné dopravy. To by na těch cestách člověk nic nezažil a tak přišla přece jen nějaká zápletka. Ač jsme všichni dorazili k nádražnímu domku včas, spoj kvůli výluce odjížděl z jiného místa, což jsme zjistili bohužel pozdě. Rozmrzelou náladu brzy spravila hospůdka Nad přejezdem, kde čepovali nejen kofolu, ale k chuti bylo možné přikoupit si sladké i slané dobroty. Poté se s přestupem v Jihlavě a Brodě dostáváme vlakem do Křižanova a zpět na tábořiště.

Další den již do tábora přijíždí náš kamarád a lanový instruktor Želva, který si pro nás připravil kromě lanové dráhy také bungeerunning, což byl pro mladé táborníky zajímavý zážitek. Zde odkaz na jeho webovu stránku na fecobooku:

https://www.facebook.com/nlatomm?bookmark_t=page

Večer byl zapálen druhý táborový oheň, věnovaný zahájení Olympijských her v Moskvě 1980 a s pochodní v ruce ho nepřiběhl zapálit nikdo jiný než azérbajdžánský běžec File Stuchlikov. Následující den již byla táborová olympijská vesnička zabrána do sportovního dění a zápolení. Sportovci se utkali v mnoha individuálních disciplínách i kolektivních turnajích. Skoku dalekém, hodu ruským diskem, turnaji v ringu či ve fotbale, v závodech dračích lodí na Bajkale či střelbě v malorážce pod vedením majora Vlakova. A to byl ještě v záloze připraven se šachovnicí a simultánkou Garry Kasparov.

Jak již bývá každoroční tradicí, nechyběl ani výlet do obce Moravec a pokud o vylepšení rekordního počtu lidí obsažených v telefonní budce. Ta se kupodivu ani letos nerozpadla, ovšem loňské číslo 21 nebylo překonáno. Jedna z místních nakupujících osob okomentovala situaci před moraveckou Jednotou docela stručně, ale výstižně: „To je ale blbej nápad.“

Zámek Brtnice a jeho internetový web: http://www.zamek-brtnice.cz/

Jako tenkrát před 12 lety na vláčkovém táboře, tak i letos jsme měli v plánu vyrazit na závěrečku na starou štreku vedoucí z obce Sázava do Přibyslavi. Vydáváme se tedy vlakem z Křižanova až do stanice Sázava u Žďáru, kde byl začátek letošní závěrečné cesty. Teď měl každý šanci využít svého náskoku a nebo naopak, ho u soupeřova družstva stáhnout, či překonat. Ještě ve vsi bylo možné najít asi 2 kilometry kolejí ze staré štreky. Ve zbývajícím úseku až do Přibyslavi však byli koleje a pražce vytrhány, mosty zbořeny a po původní železnici nyní vedla cyklostezka. Cesta i však i nyní jasně ukazovala kudy vedla železnice a když se z těšně vedle vedoucí pravé trati ozval zvuk projíždějícího vlaku, měli jsme pocit, že se řítí proti nám. Atmosféra staré štreky, tu i díky tomuto bylo stále. Nejdříve na rozhlednu Rosička, poté k železničnímu viaduktu a následně až na nádraží v Nížkově putovaly postupně naše čtyři skupinky. Předposledním stanovištěm byl starý kamenný most v Ronově, ale sem se již za světla dostali pouze modří a zelení. Další dvě skupiny se na zříceninu hradu Ronov dostali až za tmy, či za svitu měsícea mohli si tak s ostatními vychutnat delikátní guláš vařený mezi zdmi starými více jak 800 let. Vítězem celetáborové hry i závěrečky se stala skupinka modrá celkové pořadí je následující: 1. STROJVEDOUCÍ, 2. PENDOLINO, 3. ELEFANTI, 4. ČTYŘI Z VLAKU.

Reportáž České televize o kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10361869257-narodni-klenoty/211563235200007-kostel-sv-jana-nepomuckeho-na-zelene-hore-tajemstvi-jazyka/video/

Druhý den nás čekala výprava z Hamrů nad Sázavou do obce Polnička, kde se nachází volnočasové zábavní centrum zvané Saloon Express. Bylo možné si vychutnat jízdu na lanovce, kolotoči, v parním válci, nebo si dát klobásku či cukrovou vatu. Mírně oblačný, ale příjemný den zpestřilo i koupání v rybníce, či návštěva místa kudy prochází hranice mezi Čechy a Moravou. To vyvolalo samozřejmě mírné nacionální pošťuchování a slovní žertíky, což vyústilo ve výzvu ve večerní fotbalový zápas. Mezitím však ještě navštěvujeme Žďárský zámek, Klášter na Zelené hoře a také konečně po letech také samotný Žďár nad Sázavou. Zde se nám podařilo zajistit občerstvení až v nádražním restauračním zařízení, ale gulášek, či párky od mistra uzenáře byly lahodné, že je někteří snědli i s talířem. Poté nám již odjíždí přímý autobusový spoj do Pikárce, kde nás přivítali Topik s Jouzou, kteří za asistence Bafona postavili krásnou pagodu na závěrečný táborový oheň. Ten byl, po výhře Českého týmu nad Moravou 3:2 v prodloužení, slavnostně zapálen a náš tábor se začal pomalu chýlit do svého závěru.

Přichází vyhodnocení závěrečné cesty i celého tábora, slavnostní proslovy a poděkování všem za vynaložené úsilí. Z pozice generálního ředitele Transsibiřské magistrály musím uznat, že letošní táboření neméně úspěšně navázalo na léta minulá a ač bylo táborové vedení i řady táborníků výrazně omlazeny, dařilo se všechny situace řešit úspěšně a s elánem. To je příslibem i pro táboření v dalších letech a já doufám přátelé a kamarádi, že se nejen na Pikárci zase všichni sejdeme a pod vlajkou Bobří stopy budeme myšlenku Jaroslava Folgara šířit dál a ještě mnoho let bude pod stožárem znít táborový pokřik:  „S Bobří stopou směle jdem, chceme být všem příkladem“.

Fotogalerie  Tábor BS Pikárec "Tenkrát na východě 2013":

https://plus.google.com/u/0/photos/106687596027845681194/albums/5926208335818822449

Reportáže z předchozích dvou táborů na Pikárci:

Tábor BS 2012: http://www.iklubovna.cz/clanky/tabor-bobri-stopy-na-pikarci-2185

Tábor BS 2011: http://www.iklubovna.cz/clanky/tabor-bs-afrika-po-stopach-emila-holuba-1992