Velký znalec komiksových bublin z Rychlých šípů odhalen. Je ze SPJF!

Zkusil jsem neznámého znalce Rychlých šípů oslovit emailem a požádal ho o odpovědi na několik otázek.

Jste první, kdo získal 13 bodů v kvízu o Rychlých šípech. Mohu Vaše jméno zveřejnit na iKlubovna.cz?

Byl to těžký kvíz? Odpovídal jste z hlavy nebo jste si pomáhal kreslenými příběhy? (Nebylo to zakázáno.) Které otázky byly nejtěžší? Kdy jste se prvně setkal s Rychlými šípy? Jak dlouho Vás provází? Znamenají pro Vás něco mimořádného? A co ostatní foglarovky?

Následující den přišla tato odpověď:

Mám radost, že jsem zabodoval v kvízu, a se zveřejněním svého jména souhlasím. Odkud citáty pocházely, jsem věděl hned, ale při řešení detailů (jako o kolikátý obrázek v příběhu se jedná), jsem musel nahlédnout do souborného vydání. Nejvíc jsem zaváhal při otázce s chytákem, kdy Tonda Pírko vzal dárky Rychlým šípům.

Foglarovky a hlavně Rychlé šípy jsou moje citová záležitost po téměř celý život. V druhé třídě základní školy jsem už velmi rád četl, což rád viděl můj otec, rovněž vášnivý čtenář. Jednoho dne mi z půdy přinesl opravdový poklad – svázaný první ročník časopisu Vpřed. Tak jsem se poprvé setkal se svými oblíbenými hrdiny. Pak mi otec postupně dodával další ročníky.

Nejvíce mě uchvátil druhý ročník, zde kvalita Vpředu dosáhla vrcholu. Třetí ročník měl už vinou změny režimu klesající tendenci. Velké zklamání pro mne byl další svazek Junáci, Vpřed!, ten byl už bez odstraněného pana Foglara. Naštěstí měl otec ještě tři ročníky poválečného Junáka, které se mně také hodně líbily.

A kde otec přišel k těmto pokladům? Po válce byl v učení v soukromém knihkupectví, kde se také prodávaly dětské časopisy, takže se dostal přímo ke zdroji. Rychlé šípy jsem četl stále a stále dokola a litoval jsem, že jejich příhod není více. Od taťky jsem věděl, že před Vpředem vycházely v Mladém hlasateli. Prosil jsem ho, zda by je nějak nesehnal. Ten udělal odvážný pokus a neobrátil se na žádného kováříčka, ale přímo na kováře – napsal dopis panu Foglarovi do redakce Abc mladých techniků a přírodovědců, s níž slavný spisovatel tehdy spolupracoval a poprosil ho o Mladé hlasatele. Bylo to na jaře roku 1965. Pan Foglar nám poslal krásnou osobní odpověď s mnoha zajímavostmi o sobě. Například to, že Rychlé šípy (ty staré z Mladého hlasatele a Vpředu) měly vycházet v časopisu Ohníček, ale „kdosi mocný to zkazil, zapověděl“!

Ani nám tolik nevadilo, že nám pan Foglar žádné Mladé hlasatele nemohl prodat, protože vše už rozdal a zůstalo mu jen po jednom výtisku pro vlastní potřebu. Smířil jsem se s tím, že se mohu probírat alespoň krásnými Vpředy a tam číst vkládaný román Stínadla se bouří, také Devadesátku pokračuje, další seriály Kačer Donald, Výprava Toma Bartona, Pim a Red, Za poklady starých Inků, dobrodružné povídky o našich letcích v Anglii a spoustu dalších věcí.

Uplynul nějaký čas a jednou – asi tak v roce 1967 – jsem šel otci naproti k autobusu z práce a on mi řekl: „Víš, co jsem koupil? Sešit s Rychlými šípy! A už to asi vychází delší dobu, protože to má číslo dvě!“ A já tomu ani nechtěl věřit. Myslel jsem, že si taťka dělá legraci. Kupovali jsme pak všechna čísla, než bylo opět v roce 1971 všemu konec. Časopis byl zakázán, foglarovky zmizely z obchodů a veřejných knihoven. Abychom pana Foglara podpořili alespoň duševně, začali jsme mu posílat gratulace k Vánocům a narozeninám, na které nám odpovídal svými hromadnými dopisy.

Jedinkrát v životě jsem se s ním setkal – bylo to 26. listopadu 1987 v Čapkově knihkupectví v Praze, kde pan Foglar podepisoval nové vydání (po letech) Hochů od Bobří řeky. S manželkou jsem tehdy vystál na ulici několikahodinovou frontu. S napětím jsme sledovali, jak se zmenšuje hromádka výtisků za výlohou a odhadovali jsme, zda na nás ještě kniha zbude. Ale vyšlo to! Knihu jsme koupili a dali autorovi podepsat. A za námi stáli další a další, takže jsem byl v přítomnosti svého idolu jen několik okamžiků. Ale byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu!

Nyní jsem už léta členem SPJF – mám narozeniny stejný den jako sdružení – 28. dubna, jen jsem o nějaký „pátek“ starší. Bude mi 61 let. Mému otci bude již 87 let, ale Bobří stopu stále ještě čte.

Foglarovky jsem přečetl téměř všechny, kromě stínadelské trilogie nejvíc oceňuji knihy Devadesátka pokračuje, také Když duben přichází, Chata v Jezerní kotlině a samozřejmě Hoši od Bobří řeky. Tolik asi odpovědi na Vaše otázky.

S pozdravem Karel Bárta

22. března 2018

Kvíz končí až 21. dubna 2018. Pokud si chcete zkusit otázky odpovědět a zařadit se mezi velké znalce komiksových Rychlých šípů, kvíz naleznete ZDE. Nejenom, že můžete vyhrát cenu za účast, ceny jsou připraveny i pro čtenáře s plným počtem bodů.

Obrázky: SNJF.cz, www.detske-casopisy.cz Doplnění obrázků k článku udělala iKlubovna.cz