Den otevřených dveří u Mohawků

Vše začalo již v pátek 8. 10. 2010, ve večerních hodinách kdy se zde sešel kompletní kmen Mohawk. Večerní program byl věnován celoroční hře Cesta, dovednostní soutěži, Carcasone a pozorování noční oblohy – pokud pouliční osvětlení dovolilo. Při večeři šli kolem dokola anekdoty ze školních lavic i z jiných oblastí života, po lahodné domácí krmi přijel i bratr Kanyatara s trampolínou a skákacími botami. Všichni jsme mu pomohli vyložit náklad do klubovny. Bojovník Ondra již od večera plnil oheň do Pěti šípů – což je cenná nášivka na civilní oděv, třeba na zelenou bundu. Večerní četba z knihy Kluci z Neskenonu ukončila páteční den.
Sobotní chladnější ráno projevilo příslib slunečného dne, buduje se trampolína připravují skákací boty a jiné zajímavé dovednosti i věci pro návštěvníky z řad veřejnosti. Vlastní klubovna byla připravená pro uvítání a pohoštění každého návštěvníka. Hoši si mezitím hrají na pravěké lovce a zahrada i jejich fantazie jim v tom mnohonásobně pomáhají.
Bratři Mohawkové rovněž bohatě využívají trampolínu ke skokům nebo k pokusům se statickou elektřinou. Takže na ní přibyla cedulka POZOR VYSOKÉ NAPĚTÍ.
Skákací boty hoši mnohokrát nazuli a pod vedením bratra Kanyatary se zdokonalovali v chůzi. V závěru dne podnikly výpravu na SKÁKACÍCH BOTKÁCH do ulic města a zpět. Botky poprvé obuli bratři Ondra, Plavčík a Titton.
Dne otevřených dveří rovněž využili bratři a sestry ze Slivice, sice pořádali svůj vlastní program, avšak zázemí kmene Mohawk jim poskytlo prostor pro soutěž v lukostřelbě.
Zajímavou otázkou však je kolik návštěvníků z řad veřejnosti si přišlo prohlédnout klubovnu kmene Mohawků a využít pohostinnosti ve slunečném sobotním dni.
Nepřišel nikdo.
Nemá smysl se ptát, kde se stala chyba, všichni jsme udělali pro zdar Dne otevřených dveří vše potřebné. Plakáty byli vylepeni po městě, v regionálním tisku proběhlo oznámení a bratři Mohawkové školou povinní pozvali své spolužáky i celou školu. Další informace šli internetem.
Den si Mohawkové i tak plně užily a ani se jim do svých domovů nechtělo.
Poděkování patří bratru Kanyatarovi za zapůjčení trampolíny a skákacích bot, rodičům bratrů za pomoc při organizování Dne otevřených dveří a i vlastním bratrům Mohawkům, kteří i v tomto čase poznali kus odvahy a spolupráce.