Jaký byl výroční oheň Na Ostrově?
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazení11.10.2010 16:41
Již více než 10 let pořádá dnes již neaktivní 143. KBS Orion výroční oheň na počest svého vzniku. Nejinak tomu bylo i letos. Tradiční akce měla letos netypický program – dostavbu srubu na ostrově v přehradním jezeře.
Přestože bylo už v pozvánce bylo naznačeno, že letos nebude připraven speciální program a půjde především o dokončení stavby, sjelo se nakonec na ostrov dvanáct kamarádů z různých stran.
Zpočátku to tak ale nevypadalo. Jako první vyrazili v pátek Jauvajz a Stopař na lodích ze zátoky k ostrovu, aby sem dopravili důležité zásoby – vodu, jídlo, hudební nástroje, veškeré nářadí a také 72 litrů kofoly jakožto tradiční výroční nápoj. Slunce svítilo jak mohlo, snad nám chtělo naznačit, že se další dva dny neukáže.
letos je hodně vody že? /// mořský kajak na vodní hladině jede asi 2x rychleji než Pálava
Účastníci se trousili po skupinkách a jednotlivcích během celé akce a proto se páteční organizované devítikilometrové plavby po řece a jezeře k ostrovu zúčastnil kromě dvou organizátorů jen Slavík-(Jouza) z Brna.
Na výběžku pevniny u ostrova už čekali na příjezd lodí Hyňas, Jerry a Elda, kteří jeli stopem z Brna. První večer pak skončil u ohně, u kterého také všichni usnuli.
9 kilometrů pádlování /// ostrov na obzoru!!
Druhý den se už sluneční paprsky nedostavily, zato přišel Bant, Béďa, Čáp, Drobek, Ježek, Kawi a Žemle.
Během dne se pak u nejvyššího místa ostrova dokončovala stavba srubu, která všechny zaměstnala. Někdo kácel stromy, jiný jel na lodi pro kleště do civilizace, někdo řezal, štípal, pokládal střechu či zatloukal (hřebíky). Stavba se neobešla bez diskuze pracujících, ať už o špatně uříznuté kládě nebo nevhodně zatlučeném hřebíku.
spalo se ve 3 úrovních. Úroveň č. 1 nejde vidět (pod palandou) /// náklad kofoly
Bylo potřeba také vypít 72 litrů kofoly a k večeru se připravoval výroční oheň. Letos jsme upustili od tradice, že kolik let má klub, tolik pater má oheň. Přece jenom zapálení devatenáctipatrové hranice by na zdejším malém tábořišti mohlo způsobit doslova paseku. K večeru přišla ještě větší deka mraků, ze které začalo mrholit. Poté kapat, pak pršet a hodně pršet. Naštěstí byla dokončena právě střecha i velké „letiště“ - palanda v útrobách srubu. Přesunuli jsme se tudíž dovnitř s tím, že až ustane déšť, zapálíme slavnostní hranici. Jelikož pršelo ještě víc, naše naděje poklesly natolik, že jsme p půlnoci zapálili miniaturní hranici z třísek jako symbol na kamnech uvnitř srubu (krátece poté polita vodou, aby neshořel i srub). Večer pak byl vyplněn hudební produkcí ze dvou kytar, diskuzí o dlouhodobce, vařením, povídáním o všem možném a také tradičním závodem v pojídání rohlíků, který vyhrál sám organizátor Jauvajz. Předána byla také speciální placka Čápovi jakožto zakladateli Orionu a camrátko dostali jako každý rok také všichni účastníci. Malé velikosti srubu (asi 3,5 x 3,5 x 2 metry) nás donutily naskládat spící osoby do tří úrovní stavby, což vadilo asi jen těm v nejnižším patře, na které se sypalo smetí z vyšších pater.
Druhý den pokračovala stavba srubu dále a postupně se všichni vytratili až na Čápa, Drobka, Eldu, Jauvajze, Jerryho a Stopaře, kteří v neděli večer zapálili zmoklou slavnostní hranici a když začalo opět pršet, ukryli se opět ve srubu. V pondělí ráno, kdy většina škol měla volno jsme ráno už pracujícího Čápa ani Drobka ve srubu nenašli a tak jsme stavěli dál ve čtyřech až do odpoledne, kdy už se nám stavět nechtělo. Nevypité kofoly jsme zakopali na tajném místě a na úplný závěr akce se provokativně ukázalo slunce. Vykoupali jsme se, pořídili pár tupých fotek a poté odjeli na lodích zpět do civilizace. V blízké vesnici jsme pak nalezli kontejner plný železného šrotu. Z něj jsme vyštrachali staré kolo, kočárek, sedadlo z auta a tak bylo na svažité návsi na další hodinu o zábavu postaráno, než jsme definitivně odjeli z Vysočiny do Brna, Adamova a dalších končin.
závěrečné foto /// zábava u želetzného šrotiště na návsi
Na závěr bychom chtěli všem poděkovat za pomoc při stavbě srubu a věříme, že akce pro vás nebyla jen prací, ale také setkáním s kamarády, u kytary, u kofoly, u kamen a prostě ...Na Ostrově.
Zpočátku to tak ale nevypadalo. Jako první vyrazili v pátek Jauvajz a Stopař na lodích ze zátoky k ostrovu, aby sem dopravili důležité zásoby – vodu, jídlo, hudební nástroje, veškeré nářadí a také 72 litrů kofoly jakožto tradiční výroční nápoj. Slunce svítilo jak mohlo, snad nám chtělo naznačit, že se další dva dny neukáže.
letos je hodně vody že? /// mořský kajak na vodní hladině jede asi 2x rychleji než Pálava
Účastníci se trousili po skupinkách a jednotlivcích během celé akce a proto se páteční organizované devítikilometrové plavby po řece a jezeře k ostrovu zúčastnil kromě dvou organizátorů jen Slavík-(Jouza) z Brna.
Na výběžku pevniny u ostrova už čekali na příjezd lodí Hyňas, Jerry a Elda, kteří jeli stopem z Brna. První večer pak skončil u ohně, u kterého také všichni usnuli.
9 kilometrů pádlování /// ostrov na obzoru!!
Druhý den se už sluneční paprsky nedostavily, zato přišel Bant, Béďa, Čáp, Drobek, Ježek, Kawi a Žemle.
Během dne se pak u nejvyššího místa ostrova dokončovala stavba srubu, která všechny zaměstnala. Někdo kácel stromy, jiný jel na lodi pro kleště do civilizace, někdo řezal, štípal, pokládal střechu či zatloukal (hřebíky). Stavba se neobešla bez diskuze pracujících, ať už o špatně uříznuté kládě nebo nevhodně zatlučeném hřebíku.
spalo se ve 3 úrovních. Úroveň č. 1 nejde vidět (pod palandou) /// náklad kofoly
Bylo potřeba také vypít 72 litrů kofoly a k večeru se připravoval výroční oheň. Letos jsme upustili od tradice, že kolik let má klub, tolik pater má oheň. Přece jenom zapálení devatenáctipatrové hranice by na zdejším malém tábořišti mohlo způsobit doslova paseku. K večeru přišla ještě větší deka mraků, ze které začalo mrholit. Poté kapat, pak pršet a hodně pršet. Naštěstí byla dokončena právě střecha i velké „letiště“ - palanda v útrobách srubu. Přesunuli jsme se tudíž dovnitř s tím, že až ustane déšť, zapálíme slavnostní hranici. Jelikož pršelo ještě víc, naše naděje poklesly natolik, že jsme p půlnoci zapálili miniaturní hranici z třísek jako symbol na kamnech uvnitř srubu (krátece poté polita vodou, aby neshořel i srub). Večer pak byl vyplněn hudební produkcí ze dvou kytar, diskuzí o dlouhodobce, vařením, povídáním o všem možném a také tradičním závodem v pojídání rohlíků, který vyhrál sám organizátor Jauvajz. Předána byla také speciální placka Čápovi jakožto zakladateli Orionu a camrátko dostali jako každý rok také všichni účastníci. Malé velikosti srubu (asi 3,5 x 3,5 x 2 metry) nás donutily naskládat spící osoby do tří úrovní stavby, což vadilo asi jen těm v nejnižším patře, na které se sypalo smetí z vyšších pater.
Druhý den pokračovala stavba srubu dále a postupně se všichni vytratili až na Čápa, Drobka, Eldu, Jauvajze, Jerryho a Stopaře, kteří v neděli večer zapálili zmoklou slavnostní hranici a když začalo opět pršet, ukryli se opět ve srubu. V pondělí ráno, kdy většina škol měla volno jsme ráno už pracujícího Čápa ani Drobka ve srubu nenašli a tak jsme stavěli dál ve čtyřech až do odpoledne, kdy už se nám stavět nechtělo. Nevypité kofoly jsme zakopali na tajném místě a na úplný závěr akce se provokativně ukázalo slunce. Vykoupali jsme se, pořídili pár tupých fotek a poté odjeli na lodích zpět do civilizace. V blízké vesnici jsme pak nalezli kontejner plný železného šrotu. Z něj jsme vyštrachali staré kolo, kočárek, sedadlo z auta a tak bylo na svažité návsi na další hodinu o zábavu postaráno, než jsme definitivně odjeli z Vysočiny do Brna, Adamova a dalších končin.
závěrečné foto /// zábava u želetzného šrotiště na návsi
Na závěr bychom chtěli všem poděkovat za pomoc při stavbě srubu a věříme, že akce pro vás nebyla jen prací, ale také setkáním s kamarády, u kytary, u kofoly, u kamen a prostě ...Na Ostrově.
Vytvořil 23. ledna 2011 v 18:06:57 mira. Upravováno 14x, naposledy 6. července 2011 ve 12:58:23
Diskuze ke článku
18. října 2010, 13:31
A to teploučko, Čiki! Ve vytopeném srubu. Venku prší jen se leje, a my hajáme ve vyhřátém srubu, v zářiovém počasí... Jo, chlapci se tentokrát činili!
17. října 2010, 22:55
Poprvé to vidím. Good work, boys.
12. října 2010, 19:57
Pokud se nemýlím a nepíše ti můj duch... tak ti píšu já... tzn., že jsem tam nebyl a ještě žiju ;)
12. října 2010, 11:26
Aspiku na tvém místě bych mlčel - ty jsi tam nebyl vůbec...!
12. října 2010, 06:46
Ty se vůbec ptáš? :)
11. října 2010, 22:07
Komentář:
Hranice byla zapálena po druhé hodině ranní - na kamnech. Hranice byla mokrá durch, takže ani kdyby pršet přestalo, asi bychom moc nepořídili.
Tradice hranice - kolik let tolik pater byla narušena už vloni. Bylo to totiž na stejném tábořišti, jen vody bylo málo.
Jak to, že chybí fotografie přízemí? A jak to, že nejsem na žádné fotografii?
Hranice byla zapálena po druhé hodině ranní - na kamnech. Hranice byla mokrá durch, takže ani kdyby pršet přestalo, asi bychom moc nepořídili.
Tradice hranice - kolik let tolik pater byla narušena už vloni. Bylo to totiž na stejném tábořišti, jen vody bylo málo.
Jak to, že chybí fotografie přízemí? A jak to, že nejsem na žádné fotografii?
11. října 2010, 16:54
díky. Tož děcka, fotky stahujte zde: http://www.uloz.to/6159806/10-09-24-19-orohen-rar
11. října 2010, 16:52
Letošní Orooheň byl vydařený, i když trochu mokrý. Těším se na příští rok.
Vyhledávání
Pozvánka na 13. ročník Pražské Lítačky