Kravana snů 3: Jízda ideálů

Jenže ideály se začaly ztrácet mnohem dříve, v souvislosti s volbami. Ne, že bychom se chtěli zabývat politikou (právě naopak), ale byl to vyžadovaný klid ve volebních místnostech, který vedl k rozhodnutí tří ze čtyř starostů, zakázat nám pořádání soutěžní akce pro děti. Zbyl nám nakonec pouze Postřelmov.

Za zorganizováním přijetí v Postřelmově stála všeobecně dobře známá Ještěrka (nactiutrhačně též zvaná Lacertou), zástupkyně vedoucího vznikající Šumperské pobočky a knihovnice ze Šumperka, která svým neodolatelným šarmem přemluvila ke spolupráci mnoho dalších vedoucích dětských oddělení ve středomoravských knihovnách. Patří jí za to velký dík.

V Postřelmově již totiž bylo vše nachystáno. Plakáty lákaly na Karavanu snů a úderem čtrnácté hodiny, se zaklapnutím dveří volební místnosti, se rozezněly amplióny zvoucí veškeré obyvatelstvo k návštěvě nevídané podívané. Světobornou šou umocnil ještě Svišť, který na metr vysokých skákacích botách proběhl ulicemi s megafonem u ústního otvoru a hlasitě opakoval expresívnějšími slovy výzvu z rozhlasu.

A potom už nebylo na co čekat. Njprve nesměle přicházející děti a později houstnoucí dav se valil nejprve ke Svišťovi 2 na stále oblíbenou a divokou hru Ulčovky, odkud proudil k Drobkovi, kde mohl střílet z luku do hustých, šípyžeroucích křovin na konci knihovního podzimku. Kdo se nezastřelil, mohl postupovat k Čápovi, kde byl uvázán na gumové lano a pobídnut, aby doběhl co nejdále. Obvykle bylo soutěžícím zatajeno, že zpět k Čápovi se vrátí po zemi, smýkáni blátem. Ale se smíchem.

Zakončení dramatické stezky bylo právě v našem karavanu snů, kde Anička trpělivě a láskyplně vysvětlovala mnoha párům nadšených dětských očí, jak vyrobit origamihusu, origamirůži a další malé papírové zázraky a taky pobízela všechny, ať nakreslí nějaký zážitek z dnešního odpoldne.

Nakonec se všichni dozvěděli o dlouhodobé hře a o tom, že si mohou založit klub. Někteří účastníci z toho byli tak nadšeni, že absolvovali všechny disciplíny ještě osmkrát a pomáhali nám ještě hledat poztrácené šípy. Od malých hloučků zaznívaly útržky rozhovorů typu „…klubovna bude u nás…“ a „…já přinesu z domova lampu…“ a když nás milá paní knihovnice ještě pozvala na výstavu uměleckých děl rodáků a na kávu do teplé knihovny vonící tisícovkami svazků, mohli jsme bez uzardění večer nazvat krásným.

Přespání v karavanu bylo mrazivé, al díky Svišťově kytaře jsme si nakonec nemuseli připadat ani jako velcí mastňáci (jen jako malí), zaparkovaní na plácku za vodojemem u neznámé vesnice.

V neděli jsme se pokusili zopakovat sobotní úspěch v Lošticích, ale chybějící předchozí propagace a pošmourné počasí se jednoznačně podepsalo na počtu účastníků. Až ve chvíli, kdy už jsme chtěli zvednout pomyslné kotvy, přišourala se jedna holčička ve věku, kdy z klubovní činnosti ještě nemohla mít rozum. Ale i jí se v útulném karavanu nesmírně líbilo.

Sobotní vzorová akce, na kterou přišla i kontrola z nadace Make a Connection, předčila veškrá naše očekávání. Dětí bylo hodně, byly nadšené a i nás aktivit bavily. Jen tak dál! Na další jízdu vyjede Karavana snů 28. až 31. října 2010 do okolí Hranic na Moravě.