Předtáborové setkání v Bolaticích

Den první

---

Byl krásný jarní den a na malém vlakovém nádražíčku v Bolaticích vystoupila skupinka podivně vypadajících postav. V tomto chumlu bylo možné spatřit zástupce z 354. KBS Modrý Mauritius (Sova, Romain), známého chataře iklubovny Paca a dva členy štábu klubů Renču a Šmoulu. Na nádraží na nás již čekala další členka štábu klubů Drobek, která byla předsunutou hlídkou naší akce.

Netrvalo dlouho a již jsme stáli u turistické základny Vesmír, kde nás uvítal její správce a provedl nás dvoupatrovou budovou. V dokonale zařízené budově nechyběl ani krb s dekorativním mečem. Na stěnách viselo nesčetně nástěnek, zasvěcené různým celotáborovým hrám místního TO, kde nechyběl ani Alvarez či Wild West. Jen co klaply dveře za správcem, nastala již tradiční činnost - prozkoumávání budovy a zabydlování.
Budova byla brzy prozkoumaná, a tak jsme zanechali menší hlídku na základně a vyrazili na nákup. Část z nás se oddělila, aby přivítala na nádraží další skupinku táborníků z 352. KBS Tygří dráp (Anežka, Žemle, Oťas, Volta), kteří byly nuceni přijet později:).

Po návratu na základnu jsme mohli začít s párty. Na řadu si přišlo mnoho známých i neznámých her na pobavení, od Plácané až po Slepého jelena. Jedna hra střídala druhou a zdálo se, že nic nemůže zkazit tuto atmosféru, ALE...

...přišla děsivá zpráva: "Doktor Patten byl unesen!"
(pozn. doktor Patten je postava dlouhodobé hry SPJF, Tokelau)
Jediné, co po něm zbylo naštěstí nebylo jen pár ohlodaných kostí, ale zašifrovaná zpráva místních domorodců. Jednotlivé indície k zprávě, tak museli dobrodruhové získávat za splnění nelehkých úkolů místních domorodců.

Hned byla možnost, aby táborníci prokázali svůj pravdivý názor na záchranu doktora. Nacházeli prastaré desky s vyrytými otázkami, a na ty se museli dotazovat jiných táborníků.

Padla noc a v místním posvátném kruhu zahořel oheň. Tajuplná atmosféra kamenného kruhu a vzdálené slavnosti domorodců na počest unesení Pattena (pozn. 30.4. Pálení čarodějnic) dodávaly této chvíli jisté nezaměnitelné kouzlo. Každému v hlavě zněla jen jediná slova : "Břízu ne, ta je do krbu!" (pozn. interní vtípek účastníků). Hrály se modré kartičky a rozmlouvalo o letošních táborech. Večerní čas se chýlil ke konci, aby jej mohlo vystřídat brzké ráno, a tak jsme si popřáli dobrou noc!? Kdepak! Začala noční hra. Táborníci vyrazili do posvátného chrámu a kradli místním domorodcům posvátné texty (Tokelauky:)), které jim měli pomoci k osvobození Pattena. Domorodci za pomoci magických světel ozařovali zloděje a vyháněli je z chrámu.

A konečně mohli všichni v klidu ulehnout - někteří uvnitř budovy, jiní na předzahrádce základny.

Den druhý

---

Ráno k nám do pokoje vedení pronikaly nádherné zvuky zvonů místního kostela (a také otřesný řev táborníků, kteří si řekli, že šest hodin spánku je moc:D). A tak byly ztrestání Renčinou rozcvičkou.

Po snídani začaly přípravy na cestu do rozvalin starého města (zříc. Závada).
Po cestě se hrálo několik dlouhodobých her a po poledni se již v dálce tyčily mohutné kamenné zdi města... ehm, vlasně jen kameny... no dobře, jen jeden kámen. I když zdi byly pobořené a kameny rozmetány po okolí, vnitřek tohoto sídla neztratil na kráse. Po přechodu dřevených můstků jsme stáli na náměstíčku obehnáni dvěma hlubokými příkopy. Na ohni jsme si opekli špekáčky (s plnotučnou hořčicí) a poseděli na tomto zalesněném místě, které dřív skrývalo i přes 600 let starou zříceninu Závada.
Společně jsme i poblahopřáli oslavenci Voltovi, který slavil deváté narozeniny.

Pod zříceninou jsme nalezli ideální hřiště s brankami, a ke slovu se dostal lakros. I přes zdržení, které jsme tak nabrali, jsme se patřičně vyřádili. Následovala cesta zpět. Naskytly se nám dvě možnosti - tou první byla cesta přes vesnici, která by znamenala dva kilometry zacházku. Ta druhá vedla přímo k základně, ale mezi námi stál půl kilometru dluhý lán řepky.
A tak s válečným pokřikem jsme se vrhli proti "žlutému nepříteli" (nejedná se o rasovou narážku!) a probíjeli si pomalu cestu k Bolaticím.
Cestou jsme také chválili rozvoj naší země - kde podle mapy z roku 2000 stál velký vepřín, se dnes prohání koně v nádherné jízdárně. Ale to už jdeme po zpevněné cestě bolatických chodníků a dlouho nás vítají tóny zvonů, které ukazují cestu k naší základně, postavenou vedle kostela.

Po krátkém odpočinku a osvěžující spše, která smila pot, krev a žluté květy řepky, se rozjíždí další hra. Táborníci musí sbírat nerostné bohatství, půjčovat si výrobní nástroje a vyrábět různé předměty, které pak prodají domorodcům za super cenu:)
Domorodci jsou opravdu štědří, a tak nabízí např. za dělo 50 kokosových ořechů nebo za dřevěný, vybavený srub 2+kk 130 kokosových ořechů.
Bohužel už jde pociťovat nedostatek organizátorů, a tak s Drobkem pobíháme mezi hrou a kuchyní. Rozmístit suroviny, promíchat rýži, půjčit nástroje, v kuchyni vře zelenina, odkoupit výrobky, vykostit kuře... ale vše se zvládlo a hra se blížila ke konci, rizoto se dochucovalo a mohlo se jíst. I přes prvotní protesty, že rizoto je hnus, dopadlo vcelku obstojně.

Zájemci již mohli jít spát, zatímco otrlejší povahy hrály na kytaru či řádily u stolního tenisu. Jelikož se "mise balkón" (interní vtip) neuskutečnila, uchýlil jsem se k poslechu kytary a občasného svazování Oťase, který ujídal kiwi. Někteří ještě dávali dohromady indície k zprávě o únosu Pattena.
A pak byla tma...

Den třetí

---

Ráno přišla vhod unaveným organizátorům "zacyklená" rozcvička, která jim tak dala čas napřípravu snídaně. Vánočka s máslem a marmeládou byla dobrou vzpruhou na nadcházející úklid toho, co jsme si naDrobili.
V mezičase osvobodit Pattena na posvátném místě domorodců. Ještě dvě společné fotečky a hurá domů (nebo do Ostravy).