2. Dračí schůze

Cesta na místo, kde bychom mohly debatovat, nebyla vůbec jednoduchá. Musely jsme projít hustým porostem a přejít rozlehlou pláň. Samozřejmě by to šlo i jinudy, ale to víte, cesta po asfaltce asi nikoho zajímat nebude. Navíc to byla cesta o mnoho kratší, než kdybychom se vydaly ze samého středu Bořitova a taky dobrodružnější. 
Cestou jsme narazily na pár cest, o kterých jsme těžko určovaly, kam vedou. Jedna vedla kolem hustého lesíku a druhá přímo ním. Tyhle cesty obvykle na mapě nejsou, a tak padl nápad, že příště, až tudy půjdeme, můžeme se některou z nich vydat.



Z pláně jsme přešly na pole. Při našich dřívějších cestách jsme na něm vždycky zakopávaly o hromadu cibulí, ale dneska už tam nebylo nic.Trošku nás to zamrzelo. Přece jen byli rodiče aspoň trochu rádi, že když už jsme přišly domů jako čuňata, aspoň jsme donesly nějakou tu cibuli. Tentokrát ale nic.
A hele, za chvíli se za stromy začalo rýsovat něco, čemu jsme později daly jméno Tranka.


Byl to nový, pěkně udělaný posed, který jsme objevily už dávno při jedné zimní výpravě. Je tu úžasný rozhled a v době, kdy nemáme kam jít, je to dobrá volba. Kousek od něj je i zastávka archeologické stezky s ohništěm a posezením, čehož chceme do budoucna také využít.



Jakmile jsme se uvelebily v malé kajutě, vytáhly jsme písemnosti, o nichž měla být dneska řeč. Probírala se tradičně vývěska, Mikuláš a další záležitosti, přičemž to netrvalo nějak dlouho. A tak jsme si pak už jen povídaly. O škole, o zážitcích a také o tom, co bude dál, co bude s klubovnou...

A pak přišlo na řadu focení, protože moc dobře víme, že co nezůstane v paměti, zůstane alespoň zvěčněné na papíře a na fotkách.

Součástí schůze, jak už jsme zmiňovala výše, byl i křest tohoto posedu, který dostal slavnostní jméno "Tranka". Inspirovaly jsme se cedulí, kterou zde někdo vztyčil a smíchaly první slovo na ni se slovem budka. Bylo to pěkné odpoledne. A po cestě domů, kdo by tomu věřil, nás přišla pozdravit i veverka. To byla ale čipera!

Sepsala a fotila: Spyro (Čejka)