Znaky dobrého a špatného oddílu, nejen skautského a nejen klubu.

Znaky dobrého – zdravého skautského oddílu a špatného – nemocného skautského oddílu.

Skautský oddíl je skupina chlapců a děvčat se společným zájmem, rozvíjet se v oblastech duchovních, materiálních, ve znalostech které by jinak neměli možnost získat do svého povědomí, rozvíjet svoje sociální vazby a tříbit své jednání vůči vrstevníkům, rodičům a dalším lidem okolo nich ve světě.

Ve skautském oddílu lze prožít velmi roztodivné radostné dětství a zároveň se plnohodnotně vzdělávat na úrovni střední školy, aniž by to dětské smysly postřehly.

Vedení oddílů tvoří Vůdci a Vůdkyně, kteří sami rovněž prošli skautskou výchovou, dosáhli dalšího rozšířeného skautského vzdělání a neustále doplňují svoje vědomosti ze všech oblastí lidského života.

Vedení oddílu je formování živého organismu, buď prosperuje a rozvíjí se, nebo churavý a zaostává, popřípadě zaniká.  

Dobrý, zdravý skautský oddíl – chlapecký, dívčí, koedukovaný - poznáme podle těchto měřítek:

Je samostatný, má vizi do budoucna, akceptuje duchovní, vědomostní i praktické hodnoty zakladatelů skautingu: L.B.Powela, E.T.Setona, A.B.Svojsíka.

Oddíl, i když je samostatný (ne osamělý), se druží s ostatními skautskými oddíly a spolupracuje s nimi. To se týká i spolupráce s radnicí města a dalšími vhodnými subjekty.

Vize oddílu je tvárná a jasná s kladným výhledem do blízké či vzdálené budoucnosti.

Vizi oddílu akceptují všichni členové a jejich rodiče, popřípadě širší okolí.  

Vůdcovo vedení je patrné ve všech směrech, Vůdce oddílu je hlavou oddílu a členové tělem oddílu. Jedno bez druhého nemůže existovat.

Je zde Duchovní jednota, důvěra každý ke každému, bratrství, pospolitost.

Oddíl nabízí svým členům, a nemusí jít vždy o dospělé, různorodost funkcí a služeb.

Příklad: rádce, šestník, Owachira, kronikář, zdravotník, kuchař, ten co má přehled o bodování, nástěnkář, hudebník, ten co rád rozesmává, atd..

V oddíle je naplňován přirozenou cestou etický způsob vedení mladších členů, respektování jejich soukromí, naplňování jejich individuálních zdravotních - duchovních potřeb, dodržování „zpovědního“ tajemství – pokud se dítě s důvěrou na vás obrátí se svým problémem, apod. Samozřejmě pokud nejde o život a zdravý dítěte – v tom případě musí Vůdce jednat.

K etickému způsobu života oddílu patří i správné a vhodné oceňování i trestání. Etika není schopna pomlouvat, hanět, vychloubat se, lhát a podvádět – byť v zájmu oddílu.

Členové oddílu jsou odměňováni za svoje dovednosti, znalosti, za vítězství v hrách, apod. Odměna není okázalá, nabubřelá ale hodnotná a přiměřená. Každý člen v oddílu má plné právo být odměněn – oceněn. Stačí i pouhá maličkost. Vše má být upřímné, srdečné.

V oddíle není odměňování něco formálního a běžného, ale stává se malou vhodnou dobrou slavností, pro posílení Ducha dítěte i pospolitosti oddílu. 

Oddíl pěstuje správné vztahy mezi dětmi a dospělými – to nestojí na materialismu ale na duchovních principech vedení i osobního života všech členů oddílu. Vše je založené na lásce, důvěře a Bohu.

Každý člen oddílu, nejmladší – nejstarší, je oddán – ne poddán, vizi oddílu. S ní se ztotožňuje a snaží se jí podporovat, jak nejlépe lze.

Každý člen oddílu slouží nejen skautské myšlence, ale i společnosti, rodině a svým vrstevníkům. Největší službou je láska k bližnímu. Založená na Božích pravdách.

Skautský oddíl a jeho členové, nepohrdají jakýmkoliv člověkem v jakémkoliv stavu. Nepohrdají názorem jednotlivce či skupiny. Nedělají rozdíl mezi národnostním příslušenstvím, barvou kůže a vyznáním – pokud jedinec nepropaguje své myšlenky a vyznání na úkor druhých (oddíl má právo rozhodnout, kdo bude jeho členem a koho s láskou odmítnou).

Největší zodpovědnost v oddíle má Vůdce oddílu, z toho plyne jeho plná autorita. Vůdce může měnit zaběhlé postupy, může zastavit ten či onen program, má poslední slovo ve všem.

Vůdce oddílu má dost schopností vést oddíl směrem, o kterém je přesvědčen, že je dobrý.

Vůdce oddílu má dost poznání o všech členech i o procesech které probíhají v oddílu.

Vůdce oddílu má dost moudrosti od Boha, vést svěřený oddíl po správné skautské cestě.

Špatný, nemocný skautský oddíl – chlapecký, dívčí, koedukovaný - poznáme podle těchto měřítek:

Je v něm absolutní moc vedení oddílu, případně Vůdce oddílu.  Autoritativní přístup k mladším členům oddílu, podlamuje stabilitu a rozvoj oddílu.

Oddíl má neprůhledné hospodaření s financemi a majetkem.  Se svěřenými oddílovými věcmi jedná každý opovržlivě a špatně. Oddíl nemá vztah k majetku a není ani rozvíjen – vyučován.

V oddíle neexistuje soukromí, duchovní i tělesné. Posměch nad neúspěchem bortí vztahy jednotlivců, pohrdání slabostí jednotlivce narušuje soudržnost všech.

Důvěrně sdělené záležitosti Vůdci, nebo komukoliv, jsou probírány následně celým oddílem.

V oddílu jedinec i celý kolektiv ztratí vlastní vůli a je nucen přijímat autoritativní příkazy od Vůdce oddílu.

V oddílu se vytvořilo jádro elitářství – pěstování silného vědomý jedinečnosti na d ostatními.

(My jsme lepší než Vy)

Oddíl přetahuje členy z jiných oddílů, nabídkou různých těžko splnitelných slibů.

Oddíl si vybírá svoje členy jen z některých společenských kruhů. Zaměřuje se na děti podnikatelů, manažerů. Oddíl se tak snaží získat profit, zisk na úkor myšlenky skautingu.

Vůdce oddílu – vedení má 100% kontrolu nad životy dětí, nad jejich rozvojem. Vůdce si vynucuje donášení – žalování. Atd.

Oddíl uplatňuje tento přístup k mladším členům.: vyhrožování, neustálé připomínání chyb, ponižování v jakýchkoliv situacích, podprahové programování – názory, manipulace, pohrdání, psychické a fyzické násilí, prozrazování svěřených intimností. Atd.

Nepřiměřené fyzické tresty jsou na denním táborovém pořádku, celým kolektivem však akceptovány po delším podprahovém programování. Děti nikdy nepoznali nic jiného a tak toto přijímají jako normu.

Oddíl je zaměřen jen na jednu generaci chlapců – dívek. Jen jeden věkový ročník.  

Všechno v oddílu dělá Vůdce – nic nikomu nesvěří, vždy musí mít kontrolu.

V oddílu jsou preferovány extrémy – svatost, tvrdost, vylučování – vyhazov, trestání, naprostá svoboda – anarchie, vše je všem jedno – šuma fuk, nikomu nic nevadí – flegmatičnost.

Co není znakem zdravého a nezdravého skautského oddílu:

Počet členů, děti buď přicházejí, nebo odcházejí. Buď se stěhují s rodiči, jdou na studia, mají jiný zájem, úmrtí – nemoc, autonehoda.

Konflikty, v každém společenství občas dojde ke konfliktu.  Je to otevřený vztah v Boží lásce, konflikt vždy dojde k určitému druhu řešení.

Zájem veřejnosti, aktivní, vlažný, žádný.

Co rozvíjí zdravý skautský oddíl:

Přirozený přístup dospělých k dětem, vhodné informace přístupné všem, vize, nadšení, pospolitost.  Schopnost rozpoznat co je dobré a co není dobré.

Duchovní přístup k vedení oddílu. Vůdce by měl být znovuzrozený křesťan, který se v Duchovních věcech neustále vzdělává skrze Ducha Svatého a je Bohem pomazán k vedení oddílu.

   Co ničí skautský oddíl:

Nezájem o činnost oddílu ze strany vedení oddílu, nevhodné jednání Vůdce, špatné a dlouhodobé nejednání s vlastním hříchem, upřednostňování vlastního prospěchu. 

Nevhodné názory, setrvávání v závadových skupinách lidí, alkohol, cigarety, nevhodná mluva, sledování nevhodných pořadů v médiích, nezaměstnanost v produktivním věku.

Absolutní absence Boha a Duchovním hodnot založených na křesťanských principech.

Sepsal: Vítězslav Čermák – Atana (v současné době nejsem aktivním členem skautského oddílu, pouze podporuji několik oddílů, svou radou i drobnou rukodělnou činností)

Spolu autoři:  pastor Vít Dan Kolinger

Použité materiály z Biblické školy - Církve živého Boha, ročník 2015 /2016