BAAB 2022 obden po té

V tu chvíli jsem si myslel, že jen žertuje a zároveň mi blesklo hlavou, že toho už se FAKT neúčastním. Nejsem přece úplnej blb!
Jenže člověk míní a život… Předseda SPJF se mi tentokrát ozval i na správný mail, takže jsem ten letošní ročník běhu začal brát i vážně. I tak jsem pasoval do role největšího cvoka, protože jít do toho samého „závodu“ ob den mi přišlo možná víc bizarní, než tuhle zvrácenou recesi vůbec pořád a pořád pořádat…
Takže místo toho, abych se vyspával ze Silvestrovské „opičky“, hlídal jsem si čas, abych vyrazil včas.

Auto jsem si tentokrát nechal hned U buku, abych měl věci na převlečení v cíli, i když to bylo trošku zbytečná obava, protože bylo tak teplo, že jsem se ještě v lese svlékl do kraťasů. V téměř sedmi stupních nad nulou bych se prostě uvařil. Cestou na start jsem pak nestačil zírat nad tím, jakým terénem jsem nyní proklusával. Bylo sucho…

Ke kostelu sv. Barbory v Adamově jsem došel, jakože fakt došel opět asi dvacet minut před „stratem“. A Žižík opět nikde. Zavolal jsem. „Jo, já tam budu asi za pět-deset minut“. Zajímalo mě, jak se sem dopraví… a tak jsem jej netrpělivě vyhlížel.
Krátce před třetí hodinou, můj někdejší i nynější soupeř přijel autem se svou ženou, která se krátce po startu vydala zpět – do cíle. Zatímco my dva jsme vyběhli. Dlužno dodat, že Žižík je kondiční trenér a představa, že vyrazí za studena mě proto celkem zarazila. Ale ne, krátce se proběhl a protáhl, zatímco já jsem s jeho ženou opodál probíral, co jsem to za cvoka, když se tohoto "bizáru" stále účastním... neb věděla i o mém předvčerejším "kousku". No a pak se tenhle osmdesátikilový dlouhán, vydal bez větších obtíží se mnou v závěsu na pouť k Útěchovu a k U buku. Byl sice trošku zaskočen, že jsem se krátce zdržel v místě startu, ale já jsem si chtěl udělat ještě startovní foto… pro kompletaci.

Ještě krátce za Adamovem jsem vydržel jeho poklidné, ležérní tempo a pak jsem opět přešel do chůze. Dlužno dodat, že cestou sem, na start mi ta vzdálenost přišla už nekonečná. A to jsem klusal z kopce dolů. A to jsem musel chvílemi jen jít. Aby mě zase gravitace donutila se rozklusat. Měl jsem přece jen solidní časovou rezervu.
Teď na cestě nahoru… v závodním „módu“ jsem to zase tak drasticky nevnímal. Jen jsem se začal smiřovat s tím, že budu muset asi opět absolvovat celou cestu, neb jsem netušil, kdo proti mně běží… Jestliže Jerry se střetne s Žižíkem… Vojta zůstane U buku… Nakonec bylo všechno jinak.

Uznejte sami, že teď už je to brnkačka...

Oproti situaci předevčírem se zde nedá zabloudit...

Ještě třicátého prosince...

A prvního ledna + - stejné místo. Jen o dva dny později. Neskutečné!

ŠAMPIONI! A next generation...

Cestu lesem za Útěchovem jsem si zpestřil slalomem mezi lejny, jež zde zanechalo stádo koní, co tu nejspíš prošlo během posledních pár hodin. U buku mě pak vítaly jen rodiny Vojty a Žižíka neb Jerry se tentokrát neúčastnil. Hlavní organizátor Vojta počkal s vyhlášením až se (přece jen) převléknu do suchého a pak jsme se svorně přesunuli do dolíku, kde se se Žižíkem jako poražený podělil o první místo.
Bylo 1. ledna nového roku a já jsem se, tentokrát po vlídném rozloučení, jen s mírně bolavými lýtky vydal na cestu domů… Možná zase příště.

Běh Brno Adamov – Adamov Brno
Adamov, Brno
1. ledna 2022