Výprava na hrad Cimburk u Koryčan po 25 letech

Hrad byl založen v letech 1327-33 Bernardem z Cimburka, který sem přesídlil z původního hradu Cimburk v okrese Svitavy. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem a později v roce 1523 ho odkoupil Vilém z Víckova. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, ale díky občanskému sdružení Polypeje začalo svítat na lepší zítřky a začalo se s opravami.

Naše výprava na Cimburk pod 25 letech začala v neděli 20. března okolo osmé hodiny ranní. Z Vyškova vyjel autobus a souběžně z Brna vlak ve směru Bučovice, kde se po deváté dopoledne shledává celá sestava dnešní expedice po stopách minulosti: Soki, Rolf, Viki, Rychlonožka, Rexík, Beruška a Vojta. Poté co osobní vlak prosvištěl zastávkou Nevojice, čekala nás výstupní stanice Nesovice a tak příští železniční stanici Nemotice, jsme již viděli jen z maršrutky jedoucí do Koryčan. Projíždíme kolem slavného fotbalového hřiště TJ Slavia Mouchnice, kde mouchy i zub času nezměnili nic na vzhledu zdejšího sportovního areálu, který vypadá už 30 let pořád stejně. V Koryčanech na náměstí nakupujeme nějaké suroviny a dobroty a poté již pokračujeme po Masarykově třídě směrem za město. Míjíme tak již na první pohled ošuntělý a kdysi slavný nábytkový podnik KORYNA a pěkné vilky na horním konci města. Za autoservisem odbočujeme na zelenou turistickou značku, vedoucí mezi pěknými chatami k místu Zdravá voda a dále pak k vrcholu Vršava. Cestou není nouze o kyslík, který při výstupu nabíráme z plných plic i o zábavné hry a hříčky do bodování. Chůze po kládě, střelba kameny na starý kmen, či soutěž síly ve visu svislém. Zde ukázal své svalstvo Rexík, který se na větvi udržel 52 vteřin, zatím co ostatní plantážníci dali dohromady v součtu vteřin 45. Poté již všichni konečně dosahujeme nadmořské výšky rovných 500 metrů, což jsou výšiny odpovídající tábořišti zvané Vršava, kde se v roce 2003 nebo 2004 konal výroční oheň 143.KBS Orion z Adamova. Ovšem na místě již nebyla ani starý srub, ve kterém se tehdá spalo, ani lavičky k posezení, ani houpačky, na kterých se v létě 2003 houpal Zajda s Jonatánem. Studánka byla také uzamčena a tak svačíme na nedaleké louce s výhledem do krajiny. Poté sestupujeme a klesáme úboční pěšinkou do nížin a naše těžce vydřené nadmořské metry pomalu ale rychle ztrácíme. Odměnou se nám však za chvíli stává místo zvané Pečínkova skála. Některých se nahoru moc škrábat nechtělo, ovšem lákala je vidina pečínky, která mohla být ukryta v některé malé jeskyni tohoto zajímavého skalního útvaru. Leč místo masa pečeného tu alespoň byl pěkný výhled.  Ovšem kdo měl chuť na lahodné masné výrobky, nepřišel zkrátka. Zanedlouho dorážíme totiž k místu v mapě označeném Vraní lom, kde se v prostorách bývalého lomu z 50. let nacházelo hezké trampské tábořiště. Romantický plácek lákal ke hrám, odpočinku i tepelné úpravě uzenin od mistra uzenáře. Kolem 13 hodiny se před námi již objevuje hradní věž a tak byl Cimburk již po několikáté za posledních 25 let opět dobyt. Po jeho prohlídce a zaznamenáním několika fotografií pro klubovní kroniku zakupujeme ještě na vrátnici památeční pohlednice a pak již směřujeme po žluté značce k místu U křížku a po silnici pak dále zpět do Koryčan. Cesta se již trochu táhla a tak abychom nemysleli na bolavá chodidla vymyslel Soki pochodovou hru sochy, která měla velký ohlas. Před čtvrtou odjíždíme dálkovým autobusem ve směru Střílky – Brankovice – Bučovice – Brno. Vyškovská část party si ještě při čekání na přípoj prohlíží vnějšek bučovického zámku a brněnská patryja pokračuje dál na Zvonařku. Tak za dalších 25 let i s vnoučatama zase na Cimburku – ahoooj!

Osobní vlak z železniční stanice Bučovice ve směru Nesovice, Veselí a Uh.Hradiště.

V Nesovicích vystupuje sestava Beruška, Vojta, Viki, Soki, Rexík a fotograf Rolf

Maršrutky na trase Nesovice - Mouchnice- Koryčany provozuje firma VYDOS

V 90. letech byla KORYNA denně v televizi, areál se od té doby moc nezměnil

Tovární vila a za ní tovární komín pravděpodobně koryčanské elektrárny

Stoupání je za námi a Vršava v nadmořské výšce 500 metrů před námi...

Pečínkova skála, jeden z nových objevů dnešní výpravy do Chřibských vrchů

Na tramském tábořišti Vraní lom najdete i vzpomínku na kamaráda Finu, který odešel roku 1977

Ve Vraním lomu sice nebylo k dispozici populární vraní maso, ale jen uzeniny..

Správně vyuzení od táborového kouře můžeme pokračovat dál k hradu

Jelikož jsme přišli ke zřícenině pěšky, nemuseli jsme své hlavy odložit na věšák

Rexík a Beruška měli z hradu velkou radost, oba byli na Cimburku poprvé...

Hrad Cimburk je otevřen celoročně, můžete tam jít v zimě, na jaře, v létě i na podzim

Soki píská na píšťalku - to je znamení že se všichni musí zastavit a nehýbat se!

Kostel sv. Vanvřince, znamení že autobusová stanice je nedaleko

V okamžiku kdy jsme dočetli nápis na ceduli, vyšel z hospody štamgast a odplivl si!

Při přestupu v Bučovicích nám zbyl čas podívat se z blízkosti i na místní zámek

Tradiční foto u hradební věže, Emmča, Soki, Rexík, Beruška, ostatní byli v bufetu...