Velikonoční Robinsonáda Mohawků

Odjíždíme vlakem do Vráže u Písku. Ve vlaku hned jeden z Mohawků odešel do svého MP3 a mobilového světa, to znamená sluchátka na uších s hlasitou hudbou a v každé ruce žhavil mobil. Ve Vráži u Písku vystupujeme, počasí navrhuje letní sezónu a my jsme pro, z nádraží putujeme až k rybníku Koželuh. Cestou se několikrát opakuje písnička a povídání o Červeném traktůrku.

Proto ten název výpravy. Na našem putování potkáváme několik odpočívadel a to by bylo je nevyužít. Čas máme. Na chatu je třeba dojít až zítra v sobotu. V lese taky potkáváme skauty z Písku a signalizace přes rybník na sebe nedala dlouho čekat.

Je krátce po poledni a tak hledáme místečko k utáboření i k obědu. Nalezli jsme jej. Je zde měkký a suchý podklad, nedaleko zdroj vody, zde budeme až do zítra. Budujeme ležení i ohniště pro přípravu jídla.

Zbytek pátečního dne je využit k nácviku stavby nouzového přístřešku, fotbálku, koordinaci pohybů ve tmě a večer je jen pro posezení u táboráčku, pro pohled na západ slunce a tichnoucí les.
Sobotní ráno nám připomněl zpěv ptáků a sluníčko. Na chatě máme být v deset hodin dopoledne. Balíme, zahlazujeme po sobě stopy a odcházíme na Skaličník. Tam už v plném proudu probíhá dobalování báglů vlčat a skautů z Písku. Jednak se s nimi vítáme a za chvilku zase loučíme. Převzali jsme od nich chatu, ukládáme do ní své věci, rozhodujeme co dál a po chvilce odcházíme k prohlídce rybníka Skaliční, vodopádů i několika posedů.

V odpolední sluníčkově letní čas, roztápíme saunu, napouští se bazének – to pomocí kbelíků.
A pak už nezbývá než se saunit, cákat v ledové vodě a taky čekat až bude čas jít naproti k autobusu našemu náčelníkovi. Ten přijel v podvečer do Předotic, přijela i sestra Pája. Spolu dovezli naší novou Mohanskou loď, později bude pojmenována na ČERVENÝ TRAKTŮREK, jelikož tato písnička provází celou Robinsonádu. Než sluníčko zapadlo, tak křtíme loď a je i první vodácký trénink. To je bašta.

Každý společný večer je jiný, tento sobotní byl plný kvízů, písniček a menšího hodování. Spát ?
Spát se šlo. Kdy ? No před půlnocí, to abychom ráno včas vstali a užívali si nedělního slunečního dne přece.

Nedělní ráno přineslo sluníčko a krásný den, hned po snídani jdeme vyzkoušet pár věciček ze života traperů a dobyvatelů divokého západu. Nejlepší asi byla stavba – výroba krosny a následný závod v přenášení polen.

Po obědě opět bereme na vodu náš Červený traktůrek a tak jako v sobotu i v tuto chvilku delší pokračuje vodácký výcvik. A nejen to, každý rovněž splnil další úkol z Rudého tesáku. Nebyl sice náročný, ale překonat psychický ostych z neznámé studené vody dá zabrat. Procházelo se částí „vodopádů“, z výpusti rybníka. A mimo to, ta voda byla teplá než v rybníce.

Na vodě i na souši nacvičujeme pádlování, různé povely i otočení lodi po jejím převrácení a opětovné nasednutí. Toto vše nás zaměstnalo až do pozdního odpoledne, tolik se nám z vody nechtělo.
Svačinka v podobě dobrot nám obnovila síly a chuť k další činnosti. Sauna. To je nápad ! A už se nosí voda do bazénku, zatápí se v sauně a každý z Mohawků se těší na páru. Taky byla, i ta ledová voda ze studny. No nesanujte se, že.
Večer odjíždějí do svých domovů tři bratři, v pondělí jdou na koledu. Tak jim přejeme mnoho úspěchu a bohatou pomlázku. Zůstavší Mohawkové, roztápí krb a po několika písničkách se ukládáme ke spánku. A necháváme si zdát o našem budoucím táboře.

Ráno nám říká, je den vstávejte. Vstáváme, naším dnešním plánem je najít vrbové proutky na pomlázku, povedlo se, uklidit chatu a předat ji Tomášovi z Písku, povedlo se, jít lesem Pána prstenu a najít jeho oživlé stromy, povedlo se. Povedlo se vše. Robinsonáda 2009 skončila. Byla fajn a ta budoucí bude taky fajn. Kdo pojede s Námi? Snad na nás ten Krokodýl počká.

Atana