30. výročí klubu Moravští Indiáni v Údolí duchů

Již v pátek 26. května na tábořiště přijíždí 9 členná sestava, aby zde postavila tee-pee a zmapovala terén. Byli tu tedy již Soki, Rolf, Any, Viki, Pony, Vánočka, Žanča, Janička a Vojtíšek. Nechyběla ani čtyřnohá kamarádka Agni, která bedlivě větřila a štěkotem upozorňovala na lstivé šelmy, kterých jsou zde plné lesy. K večeru pak většina lidí odjíždí domů a zůstáváme už jen tři Soki, Rolf a Any, která spěchala na ranní směnu do Hodonína a tak kolem půl jedenácté vyráží její vozidlo vzhůru z lesa ven. Ovšem skrytá past zřejmě ještě na mamuty z doby holocénu zamezila vozu pokračovat dál a tak nakonec srdnatá Amazonka neodmítla nocleh v tee-pee.

Sobotní den nám tak začal již za úsvitu vykopáváním auta s Kelčanskou SPZtkou, které nakonec zdárně dorazilo z drsné Drahanské vrchoviny na klidné roviny Hodonínska. Tábořiště u říčky Hané během ranních hodin navštívil i zde sídlící zástupce čeledi čápovitých – sám čáp černý (ciconia nigra), a tak vyvstala otázka zdali dorazí během dne či večera i čáp adamovský (ciconia afa). Před polednem se vrací zbytek Indiánů a přijíždí i trojice plantážníků z Chvalčova – Alík, Pirátka a Matouš. Následně dokončujeme všechny přípravné a stavěcí práce. To už jsou tu i dávní členové klubu Klokan s Bimbem, kteří přišli do klubu někdy v roce 1993. Před pátou hodinou se z hlubokých lesů vynořují i návštěvníci z Brna – Sharp se synem Želvou, Míla s Terezkou a Kubou, Lucka Musilová – Kniga, a v zápětí také Čmelda. Řady Indiánů doplňují také Dingo s Kuliferdou, doráží i Red s manželkou Romčou. Nově příchozí si mohli zajít na „Stezku času“, kde se prostřednictvím 30ti fotografií a popisek mohli podívat do dlouhé 30leté historie našeho klubu. Další atrakcí se stalo hřiště na ringo, na kterém proběhl i výroční turnaj. V něm nakonec 1. Místo obsadil zkušený tým v čele se Sharpem a Mílou. Druhá skončila stará garda Indiánů Soki, Rolf, Klokan, Bimbo a krásná bronzová medaile připadla Dívčímu klubu Alík, Pirátka, Viki a Pony. Mezitím už některým vyhládlo a tak nastal čas vytáhnout se zásob speciality od mistra uzenáře, které obstaral Soki u firmy Steihnhouser. K pití byla k dispozici jak Kofola, tak perlivá kyselka výrazně léčivých účinků i jiné šumivé a nešumivé nápoje.  Ten kdo měl ještě síly vydal se na lakrosové hřiště k exhibičnímu zápasu. Ten ovládl zcela tým pod vedením Klokana, který si hrací míček umístil do své kapsy na břiše a ani Bimbovo mávaní chobotem nebylo nic platné. Klokan team – Bimbo team 6:2!

Vyvrcholením programu bylo večerní zapalování slavnostního ohně, čímž byli poctěna právě bratrská dvojice Klokan- Bimbo. Ač byla hranice mírně z jihovýchodní strany nahlodána kůrovcem a foukal severozápadní vítr, podařilo se ohnivcovi Rolfovi za pomoci podpěry hořící vatru stabilizovat a všichni mohli v praxi vidět, jak se například v dřívějších dobách dal přesouvat z bodu A do bodu B hořící oheň. Kromě dřeva hořícího však hlavní roli hrálo i dřevo zvučící. Toho se na úvod chopil kdo jiný než Sharp, který zahrál naši táborovou hymnu „Rychlé šípy“. Poté se přidala i Čmelda a tak Údolím duchů zněly staré dobré songy jako „Malý velký muž“, „Divoké koně“, „Bubny“ a jiné. U slavnostního ohně nemohl chybět i ocenění pro aktivní členy klubu či SPJF. A tak 1. březovým lístkem barvy zelené byli oceněny Pony a Alča. Žlutý kvítek pak mohla na svou klopu připíchnout Pirátka. Ze tmy ještě přicházejí další návštěvníci. Nejprve na kole přijel účastník prvních táborů BS a také ilustrátor časopisu Ozvěna Radek Hála a po něm také kvarteto, které uteklo ze svatby v Protivanově – jmenovitě Vojta, Karolína, Ďábel a Detektiv. Tím byl počet hostů završen a 31. V pozdních hodinách se někteří účastníci ještě vytratili, to když už nebylo daleko k půlnoci a nad lesy houkaly sovy, ozývalo se vytí vlků či rány dělostřelectva z hloubky vojenského prostoru.

V neděli se všechno končí, tábořiště ještě projela uklízecí četa s vysavači a když už nikde nebylo ani smítko, čeká nás v dusnu a parnu 2 kilometrová cesta se vší výbavou k zaparkovanému vozu u Rychtářova. 30 let historie našeho klubu je za námi, tak třeba v té další třicítce se s vámi budeme někde ve Stínadlech, u Bobří řeky, či jiném místě z foglarovského světa, těšit na viděnou…. 

Páteční stavěčkáři Any, Rolf, Soki, Pony, Viki, dole potom Agni, Janička a Vojta

Klokan ještě přemýšlí, zdali by ještě něco nepřeříznul, ovšem pila byla proti...

Klokan, později přezdívaný také Sněhurka a nakonec přejmenovaný na Snoopyho.

Když byla všechna práce hotova, nastal čas pro staré dobré ringo...

Nechyběli ani bývalí členové klubu Tuláci savany, který vznikl roku 1995

Na společné fotografii je zachyceno 17 účastníků, další došli až později.

Kniga, Bimbo, Klokan, Soki, Dingo, Kuliferda, Želva, Sharp, dole pak Karel, Vojta, Viki, Emma, Janička, Alík, Pirátka a zcela v popředí Rolf.Nerozlučná dvojka Dingo a Kuliferda, kteří byli při obnovení klubu v roce 2001

Bimbo, aneb Myší ocásek - člen Moravských Indiánu s pořadovým číslem 14.

Vítězné družstvo turnaje v ringu: Sharp, Terezka, Míla a brněnský Želva.

Ringo zápas mezi Dívčím klubem a ostřílenými harcovníky z moravské metropole.

Znenadání se z hlubin lesa objevila další členka klubu Amazonky - Čmelda.

První a druhý muž historické tabulky střelců fotbalových turnajů na Holedné.

 Stará garda Moravských Indiánů v ringu: Klokan, Rolf a Bimbo (Soki zrovna kojil).

Lucka - Kniga ukazuje dětem jak se krotí divoké šelmy za pomoci biče a cukru.

Kniga její domácí mazlíček ještě jednou zaujal pomocnou fotografku Alíka.

Malá Janička už je zkušená tábornice, má za sebou již své druhé výročí klubu. 

Tak i Čmelda se dostala ne jedno skupinové foto a Ducháčci pořád nikde...

Nejen Ducháčkovi si mohli vychutnat lahodné uzeniny firmy Steihouser.

Volám oheň!!! Rozkaz zněl jasně, musí chytit za každou cenu...

Klokan s hořící loučí nezaváhal a po chvíli byla výroční hranice v plamenech.

Soki, Čmelda a Kniga při slavnotním okamžiku, na co asi myslí???

Zcela vlevo stojící Emma je členkou Moravských Indiánů s pořadovým číslem 75! 

Plameny nakonec šlehaly vysoko, přesáhly i výšku našeho tee pee.

Hymna "Rychlé šípy" nejlépe zní z kytary dlouholetého šéfa táborů na Pikárci.

Soki pronáší slavností řeč, někoho rozesmála, jiní museli utřít dojetím slzu.

Rolf předvádí jak se v Číně nejen hůlkami dá jíst jídlo, ale i přitopit pod kotlem. 

Zvučící dřeva zvučela údolím již i za přítomnosti předsedy SPJF Vojty a jeho boysů.

Klokan, který vždy v klubu zastával funkci kuchaře, tepelně upravuje uzeniny. 

Sharp by i nadále mohl vést hudební kroužek, zájemců kolem bylo dost.

Novým produktem firmy ADAST, autogenovou svítilnou se prezentoval Ďábel. 

Kdo si ještě nevyzvedl pamětní list, nechť napíše na email radim.kejik@spjf.cz