Tajemná Řásnovka - Velké Ulčovky

Rolf píše pro Velké Ulčovky: Bylo to v roce 1990, když jsem už chodil do první třídy a děda čekal na ten okamžik, jak budu začínat trochu číst. Otevřel svou starou skříň a z ní vytáhl několik „foglarovek“, které již čekali na svého nového čtenáře. Na přelomu 30. a 40. let byl můj děda jako kluk čtenář Mladého hlasatele a později v období normalizace kupoval knihy psané Jestřábem pro svoje děti. V období porevolučním nastal čas předat dílo Jaroslava Foglara i vnukům. A tak se mi do rukou dostala Chata v Jezerní kotlině, Záhada hlavolamu, Boj o první místo, Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho, Strach nad Bobří řekou a také Tajemná Řásnovka.

Po osudech Rychlých šípů, či Pavla Zemana a Ludvy Grygara se mezi mé oblíbené postavy foglarovek dostal i Jindra Sochor. Možná právě jeho osud mi připadal nejbližší a dokázal jsem se vžít do toho, co prožíval. Známky ve škole jsem sice neměl nejhorší, ale doma byla důsledná výchova a táta si na školním prospěchu vždy zakládal. Zatím co v oblíbených předmětem jako byl dějepis, zeměpis či čeština to byla procházka růžovým sadem, v chemii a matice jsem si připadal jako ve španělské vesnici a právě matikář Shejbal se náramně podobal chemikáři Paculovi z Řásnovky. Na světě pak byla nespravedlivě první a poslední dostatečná. Na útěk z domova to sice nebylo, ale někdy jsem si takovou situaci představoval, kam bych asi šel a co bych si počal? Třeba bych se někde chvíli živil mytím nádobí jako Jindra?! Co se mi však splnilo byli výpravy do vzdálených částí našeho města. Vydával jsem se toulat a bloudit ulicemi neznámých čtvrtí a objevoval různá neprozkoumaná zákoutí, tajuplné opuštěné domy, či místa obestřená podivnou, tajemnou, či skoro strašidelnou historií. To vše mě nějak lákalo poznávat a objevovat. Našel jsem si u nás svá Stínadla či Řásnovku a později s kamarády založil i klub. A právě to co prožívali hoši ze Stráže Řásnovky, byl přesně nás případ. Chvíli jsme nějakou klubovnu měli a pak byli zase na ulici. Čím bylo hledání delší, tím více jsme toužili po nějakém místě, kde budeme mít svůj stůl, knihovničku, nábytek, nástěnku a nějakou lampu. Jeden čas jsme se scházeli u nás doma v pokoji, ale to nebylo ono. Pak se našla jedna klubovna v kůlně na zahradě, či prostory ve staré prádelně… Jak to dokázal Jestřáb vždy barvitě a pestře vypsat do svých knih, tak jsme si vždy ty klubovny představovali, hledali je a pak i dokonce několikrát našli, vyzdobili si je a zažili tam pěkné klubovní časy….