Boj o první místo aneb závod chlapce s vlakem (pro Velké Ulčovky)

Snad každý čtenář si vzpomene, jak Mirek Dušín v poslední chvíli zachránil nezdárného žáka Jana Velnera od jeho úmyslu skočit pod vlak kvůli nedostatečným známkám na vysvědčení. Jindy Rychlé šípy pomohly dopadnout vykradače nákladních vagónů. U dráhy jako posunovač pracoval i Rychlonožkův tatínek. Pro pobavení je zase příběh, jak se Rychlonožka dere do vlaku první, aby mohl sedět u okýnka...

Ve dvou knížkách o skautském oddílu Devadesátka se mi líbilo, jak je příběh od železnice včleněn do hry Alvarez: Myslím tím úkol, kdy družiny musí přinést do tábora "peníz průkazní", čili drobnou minci, rozpláclou na kolejnici projíždějícím vlakem.

Podobně napínavě jsem několikrát pročítal i příběh z knihy Boj o první místo: To když Petr Solnar závodil z Jižním rychlíkem. Dramatičnost této v podstatě jen drobné příhody ještě umocňuje skvělá akční ilustrace Gustava Kruma! Proto jsem úryvek - popisující tento závod chlapce s vlakem - vybral jako ukázku pro hru Velké Ulčovky. 

Když už vzpomínám železnici ve foglarovkách, snad nebude neskromné, když zmíním jeden originální obraz Rychlých šípů z mé osobní sbírky: Namaloval ho Marko Čermák. Zachycuje RŠ a Bratrstvo Kočičí pracky, jak  čekají na vlak na zastávce Laziště u Březiny v Posázaví. V tom kraji pod vrchem Fiolník bydlím a vlakovou zastávku mám doslova za zahradou. Rychlé šípy budou u nás vždy vítány!

Úvodní slova sepsal Bohumil Koláček - Abbé, který vybral pro Velké Ulčovky z knihy Jaroslava Foglara Boj o první místo tento úryvek:

Kapitola 20 - Výzva k rychlonohým chlapcům

S každým novým jarním dnem Petr v sobě cítil vzrůstající sílu.

Rostl. Kalhoty, které měl dříve ke kolenům, sahaly mu nyní již nad kolena. Také rukávy u kabátu se krátily.

Dříve se nikdy nevyšplhal v tělocvičně po šplhadle až ke stropu, ale nyní se mu to dařilo téměř bez námahy.

A největší radost Petr měl, když mohl někde, nepozorován, rychle běžet. Ve svých nohou objevil vzrůstající rychlost. Rychlý běh mu působil nevysvětlitelné potěšení.

Za tovární čtvrtí vybíhal z nádraží do nízkého kraje luk a polí železniční násep. Každý den ráno stál na začátku náspu mohutný Jižní rychlík, aby přesně v 7:20 vyrazil na dalekou a rychlou cestu na jih.

A každý den ráno stál Petr na rovné pěšince na úpatí náspu a dal se vždy do běhu o závod s rozjíždějícím se rychlíkem. To byl Petrův denní sportovní trénink, dříve než šel do školy. A zdálo se mu, že každým dnem vydrží s rychlíkem o kousek dále stejné tempo...

Úryvek textu (c) Jaroslav Foglar - SNJF.cz