Dobyvatelé vesmíru na Pikárci, aneb "Good morning Mr.Armstrong"!

Tábořiště kam již foglarovci jezdí od léta 1994 ožilo v sobotu 12. července, když do Pikárce dorazila oranžová dodávka firmy Kejík s většinou vybavení, traktor s vlečkou pana Broži a dále několik stavitelů, které čekala nejen kupa práce a postavení tábora. Zatím co kuchyňský přístřešek byl po loňské rekonstrukci hotov a vydrží snad ještě několik neděl, bylo třeba postavit vojenský stan zvaný hangár, stany tee-pee, vykopat vsakovačku, odpadovku, latríny, posekat křoviny a udělat soustu další drobné práce a oprav. Slunečné očasí však přálo a co více, voda v rybníce se těšila vynikající kvalitě i teplotě. Milovníci filmu "Což takhle dát si špenát" si budou na svůj oblíbený pokrm počkat na jindy.  Opříjemné osvěžení tak nebylo po následující dva týdny nouze,což ocenili nejen plavci, vodáci, surfaři, potápnící a všichni další vodní živočichové.

Výzkumný vesmírný tým NASA zleva: Vladimír Bafon Remek, Yuri Čip Gagarin, palubní uklízečkaValentina Any Těreškovová, Gus Ladislav Grissom, Neil Rolf Armstrong.

V pondělí 14. července přijíždí vlakem z Brna do Křižanova početná 15ti členný výprava, která následně využívá kyvadlové dopravy dopravní společnosti ZDAR a vystupuje ve vesnici Vysočiny za rok 2008. Jak už to každým rokem bývá,vyvrcholením prvního dne kromě kontroly vší a zkasírování účastníků byl podvečerní „seznamovací špekáček“. A novými tvářemi byla hned pětice táborníků, přijíždějících k rybníku Kuchyně poprvé. Nechybělo ani mezinárodní zastoupení. Zahraniční účast zde za Slovenskou republiku reprezentoval Mareček a za Polskou lidovou republiku zase Terezka. Na táboře tak byla kromě češtiny slyšet i slovenština a polština. To k tomu musíme započítat ještě nejrůznější nářečí jako pražštinu, hanáčtinu a nebo brněnské hantec! Proběhlo také rozdělení do družinek, které měli následující podobu:

Černá díra: Filip, Milča, Pirátka, Terezka, Matýsek

Crazy skafandři: Žabka, Tedýs, Leo, Denis

Vesmírné pijavice: David, Maruška, Alenka, Natan, Mareček

Vesmírní meteoriti: Martina, Amba, Matouš, Lukáš, Hanička

Vedení: Rolf, Láďa, Čip Gagarin, Bafon, Any, Žluťásek a Margi

Asistenti: Přema, Vánočka, Kuba, Matěj, Soki a další…

Psal se rok 2064 a lidstvo se dostalo již do neudržitelné situace. Planeta Země je přelidněná, přírodní zdroje pro život téměř vyčerpány a proto je nutné do vesmíru vyslat průzkumníky, kteří objeví nové místo pro další existenci. Takový úkol stál před čtyřmi družinkami, které za body získávali pohyby na mapě vesmíru a sbírali v něm nerostné suroviny a další předměty. Díky černé díře se mohli dostat do jiné galaxie – tzn. na druhou mapu a na ní pak díky získanému materiálu obsazovat planetky. To vše pod dohledem světového astrologa Galieo Láďi Ježka.

Na pátek 18. července připadl celodenní výlet a tak se po Přibyslavi, Havlíčkově Brodě či Brtnici vydáváme do dalšího pro nás nepoznaného a neznámého města na Vysočině – tentokrát došla řada na Humpolec. Vlakem jedeme z Křižanova přes Žďár do Brodu a pak přesedáme na osobák, který nás dovezl až do městečka proslaveného z filmu Marečku, podejte mi pero!, kde zazněla věta „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ To proslavilo Humpolec, který v září 2002 na jeho památku odhalil pamětní desku. Deska postupně přilákala davy lidí z celé republiky, na městský úřad přicházeli dárky a pohledy pro Hliníka nejen z Česka, ale i ze zahraničí – některé až z Ameriky. Město Humpolec se rozhodlo Hliníkovi vybudovat muzeum. Zahájení se zúčastnili také scénáristé filmu, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří přispěli svými nápady.

V okolí Horního náměstí a přilehlých uličkách čeká naše skupinky nejen poznávací a pátrací hra. Každý uvítal i hromadný rozchod a malé občerstvení, ovšem hitem se stala vyhlídka z věže kostela sv. Mikuláše. Celé městečko jsme měli jako na dlani a co více z lesů vykukovaly hradby a věž zříceniny Orlík, na který jsme se následně také vydali. Pokud město Humpolec navštívíte, tak vycházku k Orlíku nesmíte vynechat.

Webové stránky zříceniny Orlík nad Humpolcem: http://www.castrum.cz/

Na programu nechyběl i tradiční výlet do Moravce, kde si všichni nakoupili zásoby brambůrek, ledňáčků, oplatků a jiných dobrot. V místním parku nás čeká několik her, z nichž nejvíce zábavná a napínavá byla „Tik tak bum“, obohacená kromě českých slov také o slovenské a polské. Po několikáté byl opět překonán rekord lidí v telefonní budce, tentokráte pojmula celkem 22 lidí a to už by se tedy konečně mohl ozvat pan Guiness!

Očekávaným zpestřením a vrcholem sportovního dne se stalo fotbalové utkání mezi výběrem složených z rodáků Čech a Moravy. Zápas trvající 2x 20 minut sledovalo vyprodané hlediště a za zvuku tam-tamů byla k vidění napínavá podívaná. Rolfův gól hlavičkou od půlky, či Ambova branka z rohového kopu by se jistě neztratili ani na právě ukončeném Mistrovství světa v Brazílii.

Čechy-Morava 2:3 Branky: Filip, Bafon – Rolf, Amba, Přema

26.červenec se stal zlomovým v životě táborníka Filipa, který se dočkal 18 narozenin a tak se to neobešlo bez gratulací, dortu a také vhození do rybníka. Tak ještě jednou vše nej ty plantážníku!

Úterní večer patřil finiši celotáborové hry, ve které mohli skupinky využít poslední nashromážděné body a zvrátit tak situaci na vesmírné mapě. Již tradičně za tmy při svitu petrolejky se rozhodovalo o tom, kdo nakonec zítra na závěrečce bude začínat. Pořadí po 10 dnech tábora bylo následující: 1. Pijavice – 2. Meteoriti – 3. Černá díra – 4. Skafandři. Zbývalo již jen sbalit batohy s potravinami a výbavou a před zítřkem se pořádně vyspat.

Budíček v pět hodin ráno, poslední přípravy a odjezd autobusem do Velkého Meziříčí. Zde nám potom jel dálkový spoj Znojmo – Pardubice a my vysedáme někde za polovinou cesty ve vesničce Nasavrky, někde uprostřed Železných hor, kam jsme se z našeho tábora vydali vůbec poprvé. Již jsme z Vysočiny zavítali jednou do Jihomoravského kraje, jehož hranice není od Pikárce daleko, nyní jsme byli dokonce v kraji Pardubickém. Na návsi doplňujeme zbytky zásob u Vietnamce a poté již vedoucí odchází na závěrečnou trasu. Po modré turistické značce vyrážíme směrem na Českou Lhotici, kde první stanoviště na rozhledně Boika obsadila Any. Keltské oppidum, stanoviště číslo dvě. Zde nemohl být nikdo jiný, než vykopávačka mrtvol Margi, která na sebe v jedné hře prozradila, že má mimo jiné ráda černou barvu a křupání kostí. Dále se trasa ubírala po modrém značení kolem Křižanovické přehrady, která zasazena do vnitra Železných hor působí na kolemjdoucí tak přitažlivě a klidně, že bla bla bla… a u jednoho ze srubů stojícím na jejím břehu čekala naše pátrače šifra, která je zavedla do 5 km vzdáleného Bojanova, kde se před místním kulturním domem rozprostíral sám Čip. Za vodní nádrží Seč II čekal poté na předposledním stanovišti Láďa, který si zase chladil nohy v bazénku místního rekreačního střediska jako správný německý důchodce. Do cíle to odtud byl jen kousek. Vylézt na Markovu skálu a pak hurá ke zřícenině hradu Oheb. Zachovalé hradební zdi, věž a další části hradu postavené na skále vysoko nad vodní hladinou přehrady Seč. Krásné romantické místo, jako by jej namaloval na plátno sám akademický malíř Slavíček. Když se duše i oči nabažili, bylo potřeba také dopřát dalším částem těla, zejména pak po 18km dlouhém putování vyhladovělému žaludku. A tak se přesouváme do obce Seč, konkrétně do restauračního zařízení měšťanská beseda, kde nás přivítali zelňačkou, řízkem s bramborovou kaší a kofolou. Ačkoliv táborový kuchař Čip se po celou dobu snažil jak mohl, musím tohle menu vyhlásit v gurmánském bodování jako vítězné. Dlouhý den nám končí noclehem na pláži Sečské přehrady pod hvězdami.

Konečné pořadí po závěrečce: 1. ČERNÁ DÍRA, 2. SKAFANDŘI, 3. METEORITI, 4. PIJAVICE

Ráno nás čeká k zakousnutí vánočka s čokoládovou pomazánkou a pak již opět šlapem spolu dál. Naše kroky jako včera vedli opět na západ až jihozápad a to směrem k městečku Třemošnice. V dáli před námi se na horizontu rýsovali obrysy nějakého hradu a při pohledu na mapu zjišťujeme, že má název Lichnice a je nedaleko nádraží kam směřujeme. Při pohledu na sebe zase zjišťujeme, že by nebylo špatné se tam podívat. A tak se také stalo. Další z překrásných hradů se zajímavou historií, kolik jich jen v naší zemi vlastně je? To by akademickému malíři Slavíčkovi nestačili zásoby barev na 5 let, aby stihl všechny namalovat. Při dobré viditelnosti je prý z Lichnice vidět hora Říp, či dokonce i Milešovka, kterou zdolal nesčetněkrát známý horolezec Sváťa Pulec řečený Bivak. Návštěvníci hradu kromě výkladu mohli navštívit hradní sklepení, koupit si raženou minci, pohlednice či si vyzkoušet také chůzi na chůdách, což nám zdatně předvedla Margi, která málem přišla o obě dolní končetiny. Ještě že máme v zásobě rezervního táborového lékaře, který má zkušenosti z pitevny. Nad hradem se pak začaly sdružovat, jako nějaké sdružení černé mraky, tzv. hrady a tak již raději odcházíme na vlakovou zastávku. Málem jsme někde zapomněli Čipa, který si nechal v bufetu telefon na nabíječce a tak hrozilo, že budeme sice s lékařem, ale bez kuchaře. To by znamenalo v táborové gastronomii zcela jistě pohromu, jelikož by nám hrozila smrt hladem, v lepším případě by zase chyběl dojídač zbytků jídla. Naštěstí byly všechny chmury zažehnány a prohlídka města Čáslavi se obešla, až na malé výjimky bezstarostně. Jen jeden incident se do kroniky nezapsal černým, ale hnědým písmem, což ale nebylo v historii po prvé. Doufejme však, že na nějaký čas alespoň naposled. Dostat se do situace, že některé dítě vám oznámí, že chce jít TEĎ na záchod a že slovo TEĎ znamená asi za 1,5 vteřiny, bych žádnému vedoucímu nezáviděl, a Hafanovi už vůbec ne! Pro milovníky statistik dodávám, že po návštěvě Čáslavi, jsme navštívili tak i Středočeský kraj, jelikož město spadá do tohoto regionu.

Čtvrteční večer patřil závěrečnému táborovému ohni, který slavnostně zapálili Alenka a Maruška. Ohnivcem se stal Vánočka, který během závěrečky tábořiště hlídal a vrchol pagody ozdobil létajícím talířem mimozemšťanů. Kromě hudebního doprovodu, o který se starala Margi na kytaru bylo proneseno několik slov, zejména vyhodnocení záverečky i celého tábora. Táborníci byli odměněni věcnými dary a pamětními listy. Došla řada i na ocenění za dlouhodobou činnost. Odznakem Žlutý kvítek byli odměněni Filip a Žabka, 1. Březovým lístkem barvy zelené Bafon a Vánočka, 2. Březovým lístkem barvy světle modré pak Láďa – všem ještě jednou blahopřejeme!

Další den již nastává loučení a odjezd z tábořiště domů. Letos nám to opět rychle uteklo, ale bylo to krásných 12 v přírodě téměř bez zásahu civilizace, skvělých okamžiků a zážitků s kamarády a já pevně věřím, se všichni na podzim sejdeme na některém ze stínadelských srazů, či na jiných akcích s SPJF.

Po ukončení tábora Bobří stopy však tábořiště neosiřelo, ba naopak. Do indiánských stanů se nastěhovali bývalí účastníci táborů BS z 90.let, kdy zde ještě vedoucími byli Sharp a Jestřáb. Pod vedením Míly Ducháčka z 11.KBS Dva Divoši proběhlo na Pikárci 10 denní táboření, kterého se zúčastnilo dohromady 26 rodičů a jejich dětí, přičemž účastníků ve věku 0-6 let byla menší převaha. Program přizpůsobený věku a schopnostem účastníků byl však pestrý a kromě táboráků si mohli děti užít výletů do okolí, pozorování zvířat v přírodě či zábavné divadlo. Pikárecké tábořiště tak zažilo návrat první generace svých táborníků, které by podle slov pana vedoucího mohlo příští rok pokračovat.

Tak za rok na Pikárci opět na viděnou přátelé! Loučím se s vámi veselou písničkou, která sice na Pikárci nezazněla, ale doufám že vás dodatečně potěší. Přece jen si ji první kosmounatu ve vesmíru zaslouží. Tak dobrý den majore Gagarine - Good morning mr. Armstrong!

Fotogalerie z tábora BS - Dobyvatelé vesmíru 2014 zde:

https://plus.google.com/u/0/photos/106687596027845681194/albums/6046319595652633489

Reportáž z loňského tábora BS – Tenkrát na Východě 2013:

http://www.iklubovna.cz/clanky/tabor-bs-pikarec-tenkrat-na-vychode-aneb-2466