Jak vznikl Večer světel

Když Vojtěch Vont podal za všechnu stínadelskou mládež žádost městským úřadům, aby zřídily ve Stínadlech hřiště, které tam až dosud nebylo, pobouření dospělých dostoupilo vrcholu. „Co si to ti kluci dovolují!“ hubovali páni na úřadech. „K čemu potřebují hřiště?
My jsme nikdy ţádné hřiště neměli – a také jsme vyrostli! Copak jim nestačí, kdyţ se vyskotačí jednu hodinu týdně ve škole v tělocvičně?
Pro několik kluků máme stavět hřiště! Kdo to jakživ slyšel?
To by tak hrálo!“
Žádost zamítli a Vojtěchu Vontovi dokonce pohrozili soudním stíháním, jestli bude pobuřovat hrstku svých přívrženců takovými novotami.
Vojtěch Vont se však nedal zastrašit, a aby ukázal, že za ním nestojí jen „několik kluků“, ani pouhá „hrstka přívrženců“, vydal ustanovení, že večer se má v každém okně, kde bydlí nějaký chlapec nebo děvče, kteří si přejí stavbu hřiště, rozsvítit barevný lampión.
Ještě téhož dne začali všichni hoši a dívky ve Stínadlech vyrábět lampióny, někteří si je koupili v obchodech již hotové, a když se do stínadelských uliček snesla večerní tma, rozsvítily se stovky světel v červených, modrých, zelených a žlutých lam-piónech.
Lidé procházeli ulicemi užaslí nad soudržností stínadelské mládeže, a hlavně nad tím, kolik hochů a děvčat si ve Stínadlech přeje výstavbu hřiště.
Některé lidi pohnula tato lampiónová demonstrace k tomu, ţe se sami začali přimlouvat za zřízení hřiště, i v novinách se o tom objevily články. A výsledek? V několika týdnech po této události začala výstavba hřiště v jedné staré ohradě. Vontská rada dala příkaz, aby se jednotlivé ulice střídaly při pomáhání v práci, a tak do léta bylo hřiště hotové. Na památku prvního odporu stínadelské mládeže proti staromódním názorům dospělých svítily pak každý rok ve výroční den v oknech všech hochů a děvčat lampióny. Tento zvyk dostal jméno Večer světel.
Také tato tradice jako mnoho jiných později zanikla, když Vojtěch Vont přestal vést Stínadla a když úpadek vontské organizace pokračoval.
Jistě bude slavnostně vzkříšena spolu se všemi jinými, zvítězí-li Žlutý květ a jeho náčelník Vláďa Dratuš.
– – – Celá Druhá strana mluvila teď jen o zprávách TAM-TAMU. Mezi Druhostraníky se ozvaly hlasy, že i zde, na Druhé straně by se mělo udělat něco takového, jako byla a snad zase bude vontská organizace ve Stínadlech. Co všechno by se dalo dělat, kdyby byla svornost! Co krásných podniků, zábav, co všelijakých věcí, užitečných jak hochům a děvčatům, tak dospělým! Rozšiřovaly se zprávy, že se už dokonce dělají pokusy založit nějaké podobné veliké sdružení! Některé z těchto zpráv říkaly, že by toto sdružení vedl Usměvavý, strážník z Druhé strany, který má tak rád mládež. Jiné pověsti zase označovaly za vedoucí klub Rychlých šípů. Rychlé šípy o ničem nevěděly. Byly to jen řeči, dobře míněné klepy.

                                                                         /Jaroslav Foglar, Stínadla se bouří/