Karel Líba - 17. 11. 2020 by se dožil 96 let

Jednou při sezení Severomoravské pobočky SPJF se mě Donald zeptal, jestli znám Karla Líbu? Já odpověděl: samozřejmně, že znal.

Do oddílu BVÚ jsem přišel 2. 9. 1986. Tehdy a ještě dalších 10 let stála stará klubovna (kdo viděl film "Třetí skoba pro kocoura", tak tam jsou záběry s jedné klubovny. Jedná se o klubovnu BVÚ). Do oddílu se nebylo lehké dostat. Dovedete si představit, že oddíl měl 60 členů a já se tam dostal přes strejdu, který tam taky chodil. V klubovně mě přivítal pán v důchodovém věku. Jak jseem záhy zjistil, jednalo se o Karla, vedoucíhho BVÚ.

Na Karla si pamatuji jako na pracovitého člověka, který oddílu zasvětil celý svůj život. Ale i taky, když k tomu došlo, tak na přísného člověka. Neznám osobně jiného člověka, který by pracoval jen pro určitou věc a nikdy si nestěžoval nebo nevymloval. U mě i jiných malých nebo chcete-li mladších kluků si bral trochu odstup, ale když k němu někdo přišel, tak byk ochotný vyhovět a respekt si u Karla musel vybudovat každý sám a to prací pro oddíl.

První osobní vzpomínka: jednou, a to mi bylo asi 13, jsem byl v klubovně o něco dříve než bylo zvykem. Našel jsem v knihovně jedno číslo Vpředu. Jak se to tam dostalo? Ukazuji to Karlovi a jelikož to bylo ještě před revolucí, tak mi říká, schovej to a neukazuj to, mohl by být problém.

Druhá osobní vzpomínka: respekt u Karla jsem si začal budovat už v družině jako podrádce, kdy jsem začal vést družinu - už mě začal brát na vědomí. Spíš chválil a sem tam radil.

Třetí osobní vzpomínka: po revoluci jsem založil klub. Členové klubu byli většinou z oddílu. Karel nás v tom podporoval. Později, když jsme dělali klubovní srazy na oddílové chalupě, vždy přijel dříve, zatopil a s něčím pomohl.

Čtvrtá vzpomínka: nakonec můžu říci, že jsme byli s Karlem přátelé. Byli jsme si schopni zavolat a já jsem ho i několikrát navštívil doma u něho v Hrabové. Naposled to bylo zhruba týden před jeho smrtí. O to více mně zasáhlo, když jsem se dozvěděl že náhle zemřel.

Stará klubovna BVÚ