Klubařský Silvestr 2014: Podzemí, kamarádi a sníh

Srub Rolava River oplývá vším, po čem touží srdce trampa a táborníka. Dřevěná budova, jejíž srdcem jsou bytelná kamna, bez elektřiny a na břehu divoké říčky Rolavy. Silnice tudy nevede, za to na protějším břehu houkají vysoko na stráni do tmy vlaky.

Do civilizace je daleko a voda se nabírá v lesní studánce. Jen kdyby se nám tak podařilo najít důmyslně ukryté klíče…

Hned první den vyrážíme na hřeben Krušných hor. Od rána sněží a tak, nemajíce běžky, bojujeme s narůstající vrstvou čerstvého sněhu (foto z čekárny na nádraží v Nové Roli).

Vlak polské provenience nás přes hřeben vyvezl až do stanice Pernink, která patří mezi nejvyšší na české železniční síti.

Naše cesta vedla také přes Abertamy - první obec v abecedě (dokonce ještě před Adamovem).

V oblasti plné lomů, propadlých i nepropadlých štol a otvorů vydechujících teplo země nebylo těžké najít obří ledové rampouchy.

Opuštěná vojenská základna na hřebeni, odkud bylo možné radarem pozorovat oblohu nad západním Německem, nás ihned zaujala pro průzkum. Díky kamarádu Pinďovi za jedinečné průvodcování.

Růžová zář při sestupu do města Horní Blatné. Večery na přelomu roku přicházely brzo a noci byly mrazivé.

Večer ve srubu u kamen bylo ovšem veselo. Očihimu už není třináct, ale ještě mu není patnáct.

Ilič má opět oči jako žužu.

Liška sice není Bystrouška, ale přesto je radno si na ni občas dávat pozor!

Třetí den patřil návštěvě sousedního Německa. Díky malé sněhové kalamitce jsme mohli spatřit unikát - sněžný pluh tlačený tramvají.

Když se Vítek zmocnil foťáku, fotil nejraěji autora článku. Takže jsem alespoň na jedné nerozmazané fotce.

Dostat se přes řeku do civilizace nebylo snadné. Most u niťárny je jen pro (až příliš) odvážné, brodit ledový proud nebylo snadné a do města jest daleko…

Centrem našeho proviantního konání se stalo město Nejdek. Zajímavé prakticky po všech stránkách, včetně toho, že v něm bydlí prosululá Nancy Blackettová, která se k nám postupně přidávala, až se přidala.

Protože nejsme tak dobří jako Bůh, rozhodli jsme se odpočívat už čtvrtý den. Kdo nelenošil ve srubu, mohl prolézt nejdecké zajímavosti nebo vyrazit po trati ex 143 do Lokte.

Loket patří rozhodně mezi nejhezčí česká města. Mimo jiné se zde SPJF před více než 10 lety pořádalo nezapomenutelný stínadleský sraz. Reportáž z něj najdete tady, na jedné z fotek lze poznat Čáp, dále Ježka, Bublinu a další kamarády.

Stejně jako před deseti roky nás ale zdaleka nejvíc zajímala budova opuštěného loketského divadla, která má mnoho pater a lze do ní (pokud víte jak) proniknout.

Bádání v několikaposhoďových sklepeních opuštěného divadla lahodí všem pátračským labužníkům.

Dokonce i ježek v kleci zůstal po deset let na půdě divala; bohužel dozdobený nějakými přístavními povaleči.

Společná fotka v jediný den, kdy jsme byli u srubu za světla.

Na Silvestra nám kamarád John Walker z Nejdku nachystal pátračskou lahůdku. Nenápadný portál označený listem ginga kdesi v horách vedl do úžasné, napůl zatopené štoly ukrývající další tajemnosti.

Na své si přišli i lovci, vlastně spíš lovkyně, kešek.

Na společně fotce od štoly bohužel chybí Sova.

Výsledky bodování:

Kdo nespěchal domů, mohl se ještě věnovat podzemí a opuštěným budovám na zpáteční cestě. Zámek Jezeří nad Litvínovem byl nakonec ušetřen před hroty rypadel velkolomu ČSA a tak jsme jej mohli obdivovat zvenku…

…i zevnitř.

Některé sochy jsou docela jako by byly živé.

Také pod zámkem se skrývají středověké chodby. Tato úzká štola sloužila pro těžbu železné rudy, jejíž někdejší žílu věrně sleduje do nitra krušnohorského masivu.

Ale místní pohoří je děravé jako ementál nejen díky středověkým havířům. Moderní tunely z 20. století odvádí vody strmých potoků mimo doly, takže je možné si cesty mezi údolími usnadnit průchodem skrz vodní štoly (díky jedné z nich jsme nakonec stihli vlak). Koho by to zajímalo víc, může se podívat na články, které jsem sepsal zde a zde.

Vše nejlepší do roku 2015 přejí nejen Anežka a Liška, ale také celý štáb klubů Bobří stopy!