Neznámá zákoutí knih Jaroslava Foglara

Po kratičkém uvítáni Alpín, předseda Pražské pobočky SPJF, připomenul cca 16 návštěvníkům vztah Jaroslava Foglara k Praze 5. Beseda k 110. výročí narození JF začala přiznáním přednášejícího Windyho, že už si vlastně nic nepamatuje z doby, kdy před 17 roky psal svoji knihu. 

Ani rychlé pročtení mu údajně moc nepomohlo, ale jelikož psal doslovy k vydávaným foglarovkám v sebraných spisech Olympie, tak si přeci jenom ještě něco vybavuje. Právě tyto doslovy a tehdy získané poznatky využil do své knihy Jestřábí perutě. To využil jako kostru i pro toto povídání.

Na besedě se sešla různorodá sestava. Kromě známých lidí, některých i členů SPJF, přišli i naprosto neznámí posluchači a když se Alpín v úvodu snažil zjistit, jak se o akci dozvěděli, tak se nepřihlásili k žádné nabízené možnosti - letáček, FB stránky, email, zpravodajské weby... Prostě záhada.

Windy vzal Jestřába pěkně "od začátku", takže uvedl i neprosté neznalce Foglarova díla do obrazu. Krátce pojednal také o počátcích jeho skautování a o jeho prvních pokusech v poezii a próze. JF se po několika povídkách přihlásil do soutěže Melantrichu s knihou Přístav volá. Promítáním archiválií a korespondence to zajímavě doplňoval Alpín. Z datumů na dopisech vyplývá, že kniha byla ve svém 1. vydání vyrobena během 2 měsíců. Bylo před Vánoci, tak se vydavatel snažil to dostat na trh. Z korespondence mezi Foglarem a Melantrichem je krásně vidět také vývoj názvu knihy, který obě strany kreativně posouvaly ke konečnému znění.

Další zmiňovaná foglarovka - Hoši od Bobří řeky - vycházela nejdříve na pokračování (1934) ve Slovíčku. Alpín upozornil, že je to v některých kapitolách úplně jiná kniha než ji známe, protože na ni Jestřáb pak ještě pracoval. Díky synům nakladatele Kobese, kteří také skautovali a knihu už znali, byli Hoši Kobesem vydáni (1937). Pokud ji máte a na deskách je žlutý Měsíc a stany, dejte vědět Windymu. Od doby Slovíčka a Kobese se dočkali Hoši skoro 20 vydání. Prý to byla i najoblíbenější Jestřábova knížka.

Besedovalo se také o Řásnovce, Pokladu, Chatě, ale nejzajímavější mi přišly strojopisy scénářů k příběhům Rychlých šípů, kde Jestřáb občas i doplnil kresbičku své představy, jak má okno komiku vypadat. 

Dvě hodiny nám nestačily. Prostor na půdě Koloniálu na Buďánkách se ukázal jako zajímavý a pro daný počet akorát, ale z přízemí kavárničky byl často slyšet hluk, hovor i chroptění kávovaru. Chtělo by to nějak vymyslet.

Termín na akci jsme měli potvrzený pozdě, takže její propagace byla pouze přes FB a další drobné kanály. Škoda, že se nepodařilo vše domluvit včas, aby informace mohla vyjít v místním tisku. Byla to zajímavá akce, Windymu i Alpínovi patří velký dík a stejně tak i spolku, co provozuje Buďánka. 

Příští akcí bude Pražská Lítačka - závod v ježdění tramvajemi, které měl Jaroslav Foglar tak rád. Přijďte do Prahy na Lítačku nebo do Brna na Šalinění.