S labutí pražským metrem

Múžete to brát jako námět na činnost. Náš oddíl a klub Žlutého kvítku KŽK-73 kromě turistiky a táboření pěstoval také ochranu přírody.
Účastnili jsme se nějaké přírodovědné soutěže v časopise Abc, adoptovali jsme jako jednotlivci v oddíle stromky v okolí bydliště a klubovny, snažili se zapisovat jejich přírůstky, průměr kmene atd. Také jsme opakovaně uklízeli nedaleký sad, starali se o květinovou skalku za klubovnou, dělali budky a krmítka pro ptáky a taky zazimovávali ježky s nižší váhou.

Počítali jsme také káňata, účastnili se Akce formica a třeba pomáhali v psím útulku. My vedoucí jsme chtěli jít dětem vzorem, tak například já se ještě angažoval v "odmrzání" labutí.

Když na zamrzlé Vltavě sedící labuť přimrzne k ledu, musí se podlévat studenou vodou, aby přimrznutí roztálo. V žádném případě se nesmí silou odtrhnout.

Někdy v 2. polovině 80. let jsem o tom slyšel pořad v rádiu, kde zazněla i výzva pro dobrovolníky, kteří chtějí být v ČSOP (Český svaz ochrany přírody) v této záležitosti aktivní. Zavolal jsem tam a začal pomáhat základní organizaci Ochrana fauny ve Spálené ulici.

Když obyvatelé Prahy nahlásili přimrzlou či poraněnou labuť, zavolali mi z ČSOP jestli to mohu řešit. Připomínám, že tehdy byly jen pevné telefonní linky, takže šance zastihnout člověka doma na telefonu byla opravdu malá, takže asi ČSOP disponovalo větším počtem dobrovolníků.
(Zde uveřejněné fotky labutí jsou pouze ilustrativní, tehdy jsme nějak nestíhali fotit.)

Jednou v neděli kolem oběda mi telefonovala Veřejná bezpečnost (VB), že dostali můj telefon, abych se dostavil na Mánesovo nábřeží (kousek od Rudolfina) v Praze a vyřešil labuť, která nemůže vzlétnout ze země.
Vymlouval jsem se, že nezvládám okamžitě přijet, ať zkusí někoho jiného, ale příslušník VB odvětil, že jsem sám v celé Praze a jestli chci, že pro mě domu pošlou autohlídku. Souhlasil jsem a zazvonil na Bobra, kluka z oddílu, co bydlel ve stejném domě, že pro mě za chvilku přijedou policajti.
Bobr se zalekl a zeptal se, co na oddíl prasklo, že přijede bezpečnost?

Smál jsem se, vysvětlil mu situaci a nabídl, jestli se nechce svézt se mnou policejním autem. Váhal, protože byl z uvědomělé rodiny. Od nich jsme třeba někteří dostali k podpisu prohlášení Několik vět, ale během pár minut byl oblečený a čekal se mnou před domem na hlídku VB.
Přijel oranžovobílý žigulík, esembáci ani nevystoupili, my sedli na zadní sedadla a sousedka ze 3. patra málem vypadla z balkónu, jak byla zvědavá, co se děje.

Na nábřeží na nás čekal pitoreskní zážitek. Policista v dlouhém zeleném baloňáku tam poskakoval kolem dospělé labutě a mával obuškem, aby ji udržel u zábradlí a nechodila mu do silnice. S úlevou a nadšením přijal náš příjezd.

Dva policajti z auta a tento baloňákový příslušník se opřeli o auto a sledovali se zájmem naše počínání. Já i Bobr jsme měli v náručí každý šikovně složenou starou záclonu, co mi na podobné akce půjčovala maminka, a když jsme byli od labutě vzdáleni, že už začala syčet a natahovat se po nás, přiskočili jsme a záclonou ji znemožnili obranu/útok.

Vše se odehrálo velice rychle a už jsme odnášeli labuť na náplavku ke schodům do vody.

Labuť se totiž opravdu nevznese ze země, ale jen z vody. Ani ji nelze třeba hodit z mostu přes zábradlí do vody, protože by se natloukla. Tato naše labuť byla očividně zdravá, jen asi za letu narazila do tramvajové troleje a spadla na most.

Pro policajty jsme byli kingové, ale zase né tak velcí, aby nám splnili cestou zpět domů naše přání a pustili houkačku. To prý nesmí.

Před domem jsme se rozloučili, sousedka ze 3. patra opravdu nechápala a já šel dojíst oběd.

Bobr to charakterizoval, že to byl docela slušnej DOBREJ SKUTEK a ti policajti tomu dávali punc.

Někteří z oddílu nám jízdu s esembákama záviděli, ale nemohl jsem svést všechny. Bobr byl předseda oddílové rady a bydlel hned vedle, tak měl protekci.

Další slušná příhoda se stala s poraněnou labutí, kterou jsme našli někde u Hořejšího nábřeží. Lízátko s Everelem, členové oddílu, přinesli prázdnou tašku na hokejovou výzbroj a chycenou labuť jsme dali do této tašky. Mou vychytávkou byly černé tepláky, kdy jsem jednu nohavici navlékl labuti na hlavu a druhou nohavicí to zavázal, aby tento krční futrál nespadl.

Poraněná labuť se musela dopravit do ZOO v Tróji, do pavilonu ptactva. V tašce se nesla dobře, tak jsem jel sám - to už byla rutina. Tramvají na I. P. Pavlova a pak cesta metrem na Vltavskou a pak autobusem do ZOO. V metru bylo docela narváno (jak to tehdy bývalo často) a potřeboval jsem si sednout a dát si tašku na klín. Místo toho lidi do tašky strkali a mačkali se. Zkusil jsem riskantní kousek - shrnul jsem labuti tepláky. Labuť okamžitě ožila, zasyčela. Já ji stále držel hlavu jednou rukou. Druhou rukou jsem přidržoval tepláky. Tašku jsem měl přes rameno. Okamžitě bylo kolem nás volno a všichni zděšeně koukali. Někdo nás pustil sednout a i když byl vůz metra narvaný, obě místa na lavici vedle mě byla stále volná. Já labuti znovu nasadil tepláky přes hlavu, ale ona byla neklidná, takže se černá nohavice stále vztyčovala, klesala a kroutila. Na to nově přistoupivší cestující nechápavě koukali. Vypadalo to jako had, který nemůže vylézt z tašky.

Zbytek cesty opět rutina, předání v ZOO taky. Musím se ale přiznat, že jsem za labuť jízdné neplatil. Bral jsem to jako cestování ve společenském zájmu a snad by to případná kontrola pochopila.

V 90. letech jsem měl už rodinu a pražské labutě převzal někdo jiný. Až minulé úterý, když jsem jel z porady Skautské nadace Jaroslava Foglara, uviděl jsem na mostě 1. máje u Národního divadla pobíhající labuť mezi auty a tramvajemi. Uprostřed mostu jsem odstavil auto na chodník s výstražnými světly a vydal se za labutí. Zahnal jsem ji ještě s jedním chodcem k zábradlí a tam po ni skočil. Záclony chyběly, ale rychlým chvatem jsem ji chytil křídla a hlavu a v podpaží odnesl na ostrov Žofín k vodě. Stále jsem ji levačkou držel krk hned u hlavy. Pouštěl jsem ji na schodech, kde jsme před mnoha lety nastupovali na závody pramiček na setkání klubů v Praze - 1. Pražské pořádné potkání.

Nejenom Japonci si mě fotografovali a odzbrojili mě české holky, když jsem s nimi a labutí pod paží čekal na přechodu na zelenou. Zeptali se, proč jsem si tu koupenou labuť nenechal rovnou i zabít?

Po 30 letech to byl zase velký ornitologicky zážitek. Ač to celé trvalo asi půl hodiny, tak mé auto uprostřed mostu zůstalo a několik policejních aut projelo kolem něho bez povšimnutí. Asi policajti tušili, že tam stojím zase ve společenském zájmu.

Když jsem to popisoval Magdě, manažerce Roku Rychlých šípů ve Skautské nadaci, konstatovala, že je to luxusní příhoda, že jsou zrovna na horách a když to četla svým dětem, prý vyvalily nevěřícně oči.

Tak jsem sedl a sepsal tři zajímavé příhody s labutěmi, aby se děti nebály labutí. Labuť z minulého týdne byla vystresovaná z aut a strašně ji bilo srdíčko. Bála se více než já.

Svoje děti jsem nabádal, aby labutě krmily z ruky - měly žrádlo v prstech a snažily se ho nepustit. Labuť se to pokouší vytáhnout, zobákem i prsty stiskne, ale zase to nějak moc nebolí. Má takový vroubkatý zobák a jde si na to zvyknout.
Pozor - co nebolí na prstech, určitě bolí ve tváři. Bacha si dávejte hlavně, když labuť chrání hnízdo. To je drsná jako každý rodič. A dokáže být i hodně rychlá, což vědí i vodáci.

Labutě jsou krásní ptáci. I když dnes už všechny mosty v Praze mají na troleji plašící vrtulky, občas přeci jenom nějaká labuť do drátů narazí a spadne. To jsem naštěstí nikdy neviděl a musí to být bolestivý pohled na padajícího majestátního ptáka.
Nebojte se jich, lze jim pomoci.

Pokud to máte zakodóváno v hlavě z dob oddílu či klubu, pak je to jen zase jeden DOBRÝ SKUTEK - s troškou zážitku, ale vlastně už rutina.

Pro Magdu, její děti a všechny ostatní, co se teď nebudou bát labutí sepsal Menhart Natan Entčar Ko, 6.2.2018

Bobr je ten uprostřed s oddílovou vlajkou. Nad ním 13 zářezů (bobříků), brontosaurus, oddílové zvíře a strom - ježek a bříza, znak PO, woodcraft a na bílém štítě oddílový znak.

Jeden obrázek je vypůjčen od Městské policie v Pardubicích - zdroj.
Další ilustrační foto z tyden.cz, Karel Šanda, archiv. Od městské policie v Ústí nad Labem je další obrázek. Vůz VB je z wikipédie a náš oddíl je z kroniky.

Vytvořil 7. února 2018 v 01:39:44 Menhart. Upravováno 1x, naposledy 7. února 2018 v 02:03:42, Menhart

Diskuze ke článku

Odpovězeno

soukromě. Zřejmě jsem zbytečně a příliš korektní. Ať se daří celé UFO ("Unii foglarovských organizací")... a nashledanou na www.bohousek.cz (už opět funguje)

střet zájmů naposledy

prosím, aby mi (klidně mimo tento chat) Krizmen vysvětlil a nějakou oporou v legislativě doložil svoji poznámku z 13. února 2018, 11:31 hod.
Zřizovatel SNJF je Junák-skaut a skauti jsou v orgánech nadace. Znamená to podle tohoto Krizmenova výkladu, že SKAUTSKÁ nadace JF nemůže v grantech udělovat peníze skautům?
To pak nevím, proč by si ji skauti zřizovali. :-)

Osobně si myslím, že zde zbytečně řešíme něco, co není - tedy střet zájmů. Hledejme raději možnosti, jak dělat něco pro šíření odkazu JF.
Zdar

Zabili Bohouška, par......

cynizmus?

No, tak teď by mě opravdu zajímalo, proč by u mě mělo dojít k nějakému narušení!
Něco konkrétního, prosím! Jinak se mohu domnívat, že došlo k narušení u dotyčného. Pardon.

Léčba klinická

doporučena u pseudonymu Jezek, zřejmě došlo k narušení šedé kůry mozkové

hard

A, Nadace JF poskytuje nějaké prostředky SPJF?!

Jinak Bohoušek hlásí:
Service Temporarily Unavailable
The server is temporarily unable to service your request due to maintenance downtime or capacity problems. Please try again later.

Ctete instrukce v nasi znalostni bazi: Chyba 503 Service Temporarily Unavailable

Střet zájmů

Asi nejlépe to vystihl Luboš. Tak jsem to cítil já. Nicméně Menharte děkuji za informaci, že nejsi v žádném orgánu Nadace. To pro mě znamená, že zřejmě ve střetu zájmů nejsi. Pokud bys za Nadaci rozhodoval o udělení autorských práv našemu sdružení nebo rozhodoval o přidělení peněz SPJF, pak by o jasný střet zájmů šlo. Tečka. A děkuji za vysvětlení. Bohoušek = tiráž. Howgh.

K tématu

K Menhartově luxusní příhodě o pražském Menhartovi, pražském metru a pražské labuti dodávám, že na www.bohousek.cz je - a vždy byla - tiráž.

off road

Tak, nikdo netvrdí, že bys byl přímo představitel Nadace. Jednalo se o označení formy práce/spolupráce. Také jsem nikdy nebyl ve Vedení SPJF, ač jsem byl býval kdysi dávno jeden z mnoha členů členské základny. Pracoval jsem pro SPJF.
Přičemž práce je cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby.

Oficiální stanoviska nejsou vůbec zapotřebí. Myslím, že jde o pouhý výklad pojmů. Stejně, jako čím MVBobra kniha Evangelium motivuje.
Mě to motivovalo k tomu, že jsem si ujasnil, že jakkoli "vědecky" rozebírat Foglarovo dílo je asi tak stejné, jako se zabývat tím, čí dítě byla Božena Němcová. Proč to vlastně pitvat, když Babičku máme?!

ad přirovnání

Netuším, proč se toto téma vůbec začalo diskutovat a co měl na mysli Krizmen se STŘETEM ZÁJMŮ, ale Skautská nadace Jaroslava Foglara je na Justice.cz vedena takto. Já tam nefiguruji.
Je ale pravda, že s některými věcmi nadaci pomáhám - stejně jako i jiní "aktivní" členové SPJF (z hlavy vím o 5).
Navíc někteří členové orgánů nadace jsou i členy SPJF. Což je super, ale není jich tam, žel, mnoho.
Takže ano - ve sdružení, v nadaci i v Bohousek.cz je nějak "namočený" JF a lidi se v tom prolínají. Netuším, je-li v tom nějaký střet zájmů... Pochybuji. :-)

Jestli provozuje Bohousek.cz Pražská pobočka SPJF nebo někdo jiný, by zde měli objasnit autoři Bohouška - třeba zrovna Krizmen.
Ve Výroční zprávě SPJF (z roku 2005, kde měla svoji část také PP SPJF) se píše: "Trvalou aktivitou pobočky je také zajišťování provozu internetového foglarovského informačního serveru Bohoušek, známého pod adresou www.bohousek.cz."
Bohoušek je ve spojitosti s PP SPJF (i když ne tak silně a jednoznačně) zmiňován v každé VZ v letech 2005 až 2013. Pak to skončilo.
Co mám (snad aktuální) informace, tak to aktivita PP SPJF nyní není a ani nikdy nebyla. Proč se to dostalo do VZ SPJF, netuším. To musí vysvětlit někdo jiný - pokud to ale někoho zajímá.
Setkal jsem se také u spousty lidí - členů SPJF s názorem, že Bohouška provozuje PP SPJF, takže by to asi nějakou oficiální informaci chtělo. Čistě pro pořádek. Ale musí přijít od provozovatelů Bohouška.

Pěkný den všem.

Bůh a otoky

Sice už nejsem členem spolu Sdružení JF, ale myslím, že Pražská pobočka Bohouška neprovozuje. Provozují jej členové Pražské pobočky SPJF.

Neznám sice kdo stojí za nadací, ale myslím, že v rámci objektivity bych mohl i konstatovat že Menhy s Nadací nemá mnoho společného. Snad, jak jsem to pochopil, jistou formu spolupráce.
Total: Bohoušek není Pražská pobočka, Menhy není v Nadaci JF.
Je to asi tak stejné, jako když SPJF převzalo státní vyznamenání za JF místo rodiny JF, přesto, že SPJF nemá s JF právně cokoli společného.

Pro Bobra - tohle není ani útok, ani útoček, jen jsem vyslovil vlastní názor. Snad si to jako svobodný člověk můžu dovolit. Co myslíš, Bobře?
A v čem že Tě motivovala ona kniha Evangelium??

Přirovnání

Pokud se nemýlím, tak Bohouška provozuje Pražská pobočky SPJF, takže zde nemůže být o střetu zájmů řeč. Naproti tomu Sdružení a Nadace jsou dvě organizace, které obě nějakým způsobem pracují s odkazem JF a mohou tak mít odlišné zájmy v jeho naplňování. Nekulhá to přirovnání?

střet zájmů

je naprosto stejný, jako máš ty coby redaktor Bohouška a člen SPJF. V obojím je nějak namočený Foglar. :-)
Doufám, že na podzimní valné hromadě půjdeš třeba do revizky ty a já budu mít od šťouralů klid.

Zajímavý text

početl jsem si o labutích - zajímavé příhody... a taky mezi řádky.
Co máš Menharte jako člen revizní komise SPJF prosím společného s Nadací Jaroslava Foglara??? Tak trochu mi to přijde zvláštní, není to střet zájmů?