Čechomor: Co sa stalo nové
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníAutor: Čiki
Skupina Čechomor patří k jednomu z mnoha paradoxů moderní doby. Pětice muzikantů hraje už od svých začátků vlastní variace na lidové písně a – uznejte – co je pro většinu dnešní mládeže ještě méně přitažlivé než „dechovka“ a „lidovky“?! Přesto se Čechomoři hřejí na výsluní zájmu téměř všech věkových skupin a jejich koncerty (nezřídka) ve sportovních halách jsou zpravidla beznadějně vyprodány. Je však pravdou, že se na tuto pozici dostávali řadu let a kvalitativní posun je za tu dobu více, než zřetelný.
Populární „Proměny“ zná asi každý, ale, řekněte, kolik z vás slyšelo „Dověcnosti“, prvotinu tehdy ještě podivínského spolku s názvem 1. Nezávislá Českomoravská hudební společnost? S dalším albem „Mezi horami“ se už věci začaly dávat do pohybu. Skutečný zlom ale nastal až v roce 2001 s vydáním CD „Proměny“, kde už se členové Čechomoru vyprofilovali, jako špičkoví hudebníci. Po posledním – taktéž skvělém – počinu „Live“ už jsem si začínal myslet, že mě tihle chlapíci nemohou ničím překvapit, ale nová deska „Co sa stalo nové“ mi ukázala, že se naše známá pětice má kam vyvíjet. Vlastně nemluvím tak docela pravdu; totiž muzikantů je stále pět, ale bubeníka Radka Klučku vystřídal nový perkusista Roman Lomtadze.
Není však jedinou novou tváří: mezi hosty se vedle obligátní Lenky Dusilové objevil Japonec Joji Hirota a keltský vokálista Iarla Ó Lionard a nutno říct, že vtiskly českým „pseudolidovkám“ úplně nový ráz.
Nyní se však podíváme na album samotné. Grafické ztvárnění obalu se mi zdá poněkud nešťastné – alespoň mě by ke koupi nepřesvědčilo. Fotka je mdlá a nicneříkající, o fontu se raději ani zmiňovat nebudu. S bookletem už je to lepší. Jen pořád přemýšlím, zda jsou překlady názvů písní do angličtiny („Handsome Janek“) myšleny vážně či jako recese. Přeci jen by mi to k ČESKOMORAVSKÉ hudební společnosti moc nesedělo.
První věta, kterou jsem po založení cédéčka do přehrávače pronesl, byla: „Proboha, co je tohle za popík!!?“ Na standardní tvorbu této skupiny je skutečně první skladba trochu nezvyklá, ale je pravda, že vtáhne nebožáka, který si ji pustí, k dalšímu poslechu. Lidovka „Z večera je jasno“ pak naděje pohřbí úplně. Přeci jen je pro mne Čechomor nečím víc, než jen „dechovkou“. Přesto právě takto několika písněmi působí („Až půjdou cikáni“, „Ej, dolů Váhom“, „Teče voděnka“), naštěstí jich není zase tolik. Už ve třetí skladbě se v čardášovém rytmu zaskví nakřáplý hlas Lenky Dusilové, který mě trochu vyvedl z letargie. Ani česko-gaelský „Zločin“ není k zahození. Střídají se tu hlasy Franty Černého a Iarly Ó Lionarda, aby ukázaly, jak blízko k sobě může mít keltská a slovanská hudba.
Absolutní vrchol alba však tvoří skvělá syntéza nového se starým v písni „Katuša“. V geniální kompozici nástrojů vynikají Holasovy housle, Pavlíkovo cello a elektrická kytara Frontmana Franty Černého. Pozoruhodné je ale slyšet i méně typické nástroje – harfu či mandolínu. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že je tahle neolidovka nemálo říznutá rockem.
Dále už hudba trochu ubírá na tempu, neztrácí však mnoho z vysoko položené laťky sedmé skladby. Kousek „Na Vsetíně páni“ je toho nejlepším důkazem. Statečnost a odhodlání zbojníků, čekajících na popravu čiší z každého slova, až máte chuť vytrhnout na chatě ze špalku sekeru a stát se také jedním z těchto hrdinů. V písni „Do kostela zvonili“ opět potěší hlas Lenky Dusilové a své možnosti zde v plném rozsahu předvedou Lomtadzeho bubny. Třináctka „Malovaný kostel“ naladí posluchače k jemnějším tónům a na křídlech Hirotovy flétny se můžete nechat unášet mystikou Dálného Východu.
Celkově mi však chyběla lyrická pomalá skladba, která by držela celé album podobně, jako v předchozích letech „Mezi horami“, „Rehradice“, nebo „Proměny“. Až v poslední „Za gorum, za vodum“ se mi dostalo satisfakce. Čechomor jak vidno nezapomněl, jaký typ hudby ho drží v přízni širokého publika.
Texty jsou standardně jednoduché, hlavní těžiště leží jako obvykle v melodiích. Řeč tvoří mix nářečí bez nějaké hlubší koncepce, ale, přiznám se, že mně to rozhodně nevadí.
Mám-li tedy celkově hodnotit, musím říct, že už jsem od Čechomoru slyšel lepší desky, ale „Co sa stalo nové“ jistě stojí za pozornost už minimálně proto, abyste se mohli sami přesvědčit, že tito hudebníci neusnuli na vavřínech a hledají nové cesty pro svůj vývoj. Protože právě tímto počinem ukazují rozsah své tvorby v největší dosavadní šíři.
Tracklist:
|
![]() Obal od CD: Co sa stalo nové |

Čechomor - co dodat.