12 dní v době železobetonové!

Je to tak, je to za námi a je zase o čem psát! ;-) V pondělí se vydává na cestu ze Zvonařky do Pikárce 11-ti členná výprava, čítající 10 dětí menších i přestárlých, nových i veteránů, a jednoho neustále děti-přepočítávajícího dospělého vedoucího. Už na rozpálené polňačce k táboru někteří nováčci zjišťují, že kdyby doma přecejen nechali polovinu svého plyšáčkového cirkusu, nebrali vodní postel a masážní křesílka (dobře to už si vymýšlím, ale skoro to tak bylo), šlo by se jim lépe. Naštěstí již zmínění veteráni a hlavní vedoucí (který už si opět uvědomil že má po roce prostě zase jednu nohu ve vězení :-) ) nabízejí pomocné rameno a berou jeden, druhý, třetí ověšený baťoh. Výměnou však nemohoucí dostávají menší zavazadla veteránů. :-) Některé tvářičky už brázdí první vrásky a myšlenky "Kam mě to máma sakra poslala?!" Po zhruba dvacátém zodpovězení otázky "Už tam budem?" a překonání strašné vzdálenosti 800 metrů od zastávky, hlavní vedoucí odpovídá "Ano, už jsme tady" a následně jako jedna velká změť batohů, popruhů a tašek, která ho nyní tvoří, klesá u stožáru na mateřskou půdu.

Následuje zabydlení našich osmi-hvězdičkových teepee, pěkně holky s holkama a kluci s čuňatama, slovenští bratia Mareček s Brankem a Jurajem otvírají nožířství ( v součtu si dovezli cca 20 nožů, od rybičky až po velrybu), dojíždějí další známé i neznámé děti s usmívajícími se rodiči..Kteří se jistě usmívají kvůli krásné atmosféře tábořiště, ne kvůli vidině blízkých dvou týdnů volnosti :-) "Kartičku ti máma dala?" "A tu přihlášku jsi cestou přežvýkal protože jsi měl hlad?!" "Hlavičku ukaž, jestli jsi nám něco nedonesla." "Bereš doma něco pravidelně, krom lentilek?" "Tady se prosím podepiš. Ano,Emička bude stačit." "Svačináááá" "Fuj, umýt ruce!" A tak večer naše jádro tvoří 10 tábornic (jedna staronová z Polska), 10 táborníků (3 slovakian boys), 6 vedoucích a jeden vedoucí čtyřnohý (pro změnu maďar). Seznamujeme se s pusou plnou seznamovacího špekáčku a taky díky seznamovacímu toaleťáku (máte-li doma účastníka, rád vysvětlí).

Uprostřed zpívání v kuchyňáku se děti začnou vytrácet, shromažďují se na táborovém náměstíčku, oči zastře šátek, pusa se zamkne na klíč a v dlouhém hadovi se ruku v ruce děti odebírají tmou, v níž uplyne i víc než 150 let. Sedají si, poslouchají příběh o tom, že celý život bydlely v podzemním krytu, jako jejich předci, náhle ale začla řádit zlá nemoc, starší vymýtila...Zůstaly samy a po dvou týdnech se porouchalo zařízení na filtraci vody, vodní čip je zničený. To stačil diagnostikovat, nyní nejstarší, Honza, a dohodli se, že jediná možnost záchrany je cesta na povrch, o kterém netuší ani ň. Třeba seženou nový vodní čip!

Ráno se budí zoufalým bubnováním nejstaršího Honzy. Nemoc ho dostala také, nevypadá to s ním dobře, posledními slovy sděluje, že zatímco ostatní v noci spali, on prozkoumával okolí a ví o 5 lidech, kteří se v noci potulovali blízko naší základny. Vypadali jako ostřílení dospěláci, kteří ví, jak přežít na povrchu roku 2188. Se sdělením přibližných směrů vydechuje Honza naposled a děti se sami rozdělují na skupinky, vyráží hledat onu naději. Potkávají nemluvnou vědkyni, vybavenou bystrým úsudkem a chytrými brejlemi, otrhanou doktorku, které se jedná spíše o zisk než dodržování Hippokratovy přísahy. Najdou rychlonohého průzkumníka s jeho hrabavým přítelem, jemuž musely sehnat jídlo, aby dokázaly že nejde o vlákání do pasti. Do té naopak spadnou 4 holčičky, které jsou přepadeny německo-česky mluvícím zakuklencem, nakonec ho ale obměkčí jejich srdceryvný příběh, a to že se potlouká pláněmi již příliš dlouho sám a neposlouchán- a přitom tolik ukecaný. Je to zkušený sabotér a nadšenec do výbušnin. Vzápětí do tábora přivádějí i zbloudilého žoldáka- vojáka, který také vidí příležitost ve velké společnosti lidí, možná úkryt na krátkou dobu, než příjde další zajímavý kontrakt. Nabízí strategii a taktické postupy potřebné k vedení boje v zítřejším světě.

Děti slibují, že budou šikovné, že budou poslouchat rady zkušených, že na oplátku nabídnou zásobování, společenství, pot a krev při práci i obraně. Základna je tedy ustanovena ;-) Tento den je prvním zálesáckým, děti se učí a opakují si úplné základy práce s nožem, sekyrou, pilou, kladivem, způsoby rozdělávání a typy ohňů (schválně, pamatuje si váš táborník, co všechno je vhodné na podpal?).

Děti jsou rozděleny na skupinky, malují jak vypadá jejich část krytu pod zemí. Odpoledne jsou zálesácké znalosti zúročeny, bereme dřevo na první táborový oheň. Světlo plamenů dopadá na Jaderňáky, Vasrfál, Mechaniky a Fireunderground- FUG. K dospělým průvodcům se přidává ještě šikovný mechanik, na pozvání sabotéra. Dalšího dne se uskuteční rozlišení skupin, pomocí batikování šátků v rozdílných barvách. Dále se udá závod s časem a dechem v zamořené bažině, kde však mechanik objevil spostu použitelného materiálu od šroubků, nádob až po nářadí. Děti mají omezený čas na běh do centra bažiny s plynovou maskou, na získání materiálu a navrácení ke skupině, aby mohl běžet další.

Za získané body z her pak postupují svými průzkumníky tajemným územím na velké mapě, kde číhají monstra, nebezpečí zákeřné krajiny, ale i přátelé či pomoc, bez kterých se v dalekých končinách neobejdou.

Další úkol vznese vědkyně, je třeba si zajistit přísun zeleniny z vlastních polí, semínka však má obchodník na neznámé lokaci. Děti luští šifru, odebírají se na udanou polohu, plní úkol pro obchodníka a odměnou jsou jim tajemná zrna. Při plnění úkolu také objeví záhadné pole se zvýšenou radiací. Zde se večer završuje štafetový závod složený z nošení vody, orání pole lžící a nesnadného zasetí zrn. Závod je plný emocí a Tedýs s Natanem a jejich maniakálním smíchem šílenců zajišťují svému týmu třetí místo i oproti velkému náskoku Jaderňáků.

Čtvrtý den již dávno vše funguje jako na drátku, služby a jejich povinnosti, ranní rozcvičky, úklidy teepee.. Ráno však doběhne udýchaný průzkumník! Nese zprávu o základně nájezdníků, která je dobře zásobena a měla by mít i svůj systém pro filtraci vody. S vodním čipem!! Jen dnes je základna oslabena velký výjezdem, nechali "doma" jen pár hlídek. "To je náš čas!" Děti berou kostýmy, baťůžky, vodu, zásoby, vypravují se na dlouhou tůru na nepřátelskou základnu. Cestu si spestřujeme pochodovou hrou "Bomba, megasršeň, Olgoj Chorchoj", kterou vede sabotér Herr Dynamit a patřičně si ji užívá.

Na okraji teritoria si průzkumník bere jednu skupinku za druhou na cestu do srdce objektu, zkoumají střechy, zařízení, vyhýbají se hlídkám, nebo je rovnou likvidují.. Kradou čtyři části čipu a berou nohy na ramena, protože gang je jim vzápětí v patách. Zastavují se až u letního kina v Dolní Rožínce, kde spokojeně schmlastnou objednané 16x grilované maso z pouštních kojotů s chlebem a 40 palačinek, načež vytasí svoje peníze a vydrancují obsluhující sbor dobrovolných hasičů na kost. Osada Dolní Rožínka se na nás dozajista příště lépe připraví. Během "papání" si sdělují zážitky z proběhlého dobrodružství a doktorka Margi s bystrozrakým Brankem tahají jedno klíště za druhým. Děti v táboře usínají s pocitem dobře ukradené práce.

Dalšího dne sklízí z vlastních políček zeleninu!!! Zřejmě ji díky radiaci stačilo pouhého jednoho dne k úplnému vyzrátí! ;-) V odpoledních hodinách sabotér s mechanikem oznamují, že se jim podařilo opravit základovou desku recyklátoru vody a dosadit ukradený vodní čip. S velkým jásotem jdou k zařízení jež odebírá vodu z rybníka kuchyně a žene ji dolů do krytu, instalují zařízení, avšak něco se nepovedlo... Z jásotu se stane varovný řev, z kroku běh, kouř se valí ze základové desky, ajajaj... BOOOM! Zařízení je rozmetáno po okolí, recyklátor nenávratně zničen, kryt je nepoužitelný... Ach, možná se do toho montování neměl plést sabotér, asi si něco spletl :-) Co teď?!

Starostlivé myšlenky dětí přerušila odpolední velká hra v Horním lese, kde každý dostal svou roli monstra a snažil se uškodit ostatním kmenům (skupinkám). V lese se tak potkávali Cybercentauři, obrovití Hromové s palicemi, plíživí ghůlové s maskami a další. Také nesmlouvaví lovci monster naše děti pěkně prohnali ;-) Na hladové žaludky pak čekala vydatná zeleninová polévka, jenže uvařit si ji děti musely samy. Připravit ohniště, roští, dřevo, zapálit a starat se o oheň, dokud vše, zejména oblibený celer, nebylo pěkně měkoučké.. Večer přijela i naše táborová maminka Any se psem Arnoštem, to bylo radosti! V noci se nám bohužel pomstili nájezdníci za krádež čipů, pod rouškou tmy nám ukradli naši Nutellu :-(

Sobotní čas byl časem dalšího zápolení mezi týmy, časem úsměvů, sladkostí- návštěv rodičů, konstruování přistrojů a pomůcek ze šrotu který děti našly, vymýšlení divadelních scének k večernímu táboráku.. Děti si totiž už ráno losovaly ze čtyř žánrů a čtyř zápletek, na kterých pak měly vystavět příběh.. Naše oči se tak staly svědky premiér "Lovestory-radioaktivní řepa" "Tragédie-Olgoj Chorchoj" "Komedie-Přepadení" a "Drama-Nájemný sebevrah"... A bylo to neskutečné! I slavný herec Leopardo Di Kopro by určitě zamáčkl slzu a prosil o malou roličku!

Neděle- střelecko sportovní den.Děti si dosyta užily praku, luku, foukačky, vzduchovky, ringa i fotbalu. Uprostřed spánku dětem zvedly víčka zvuky bubnu a vyprávění doktorky, která zachytila zprávu průzkumníka z území mutantů. Prý zjistil, že v jakési pevnosti držené mutanty se skrývá seznam známých krytů. Téměř se mu podařilo zadržet jednoho mutanta, utekl mu však, zraněný. Prosí děti o pomoc při stopování. A tak se ve tmě děti vydaly po fluoreskujících stopách krve, musely se vyhýbat hlídkám s laserovými puškami, plazit se poli, Emička tam ztratila botu, no prostě drsné to bylo :-P U umírajícího mutanta nakonec našly souřadnice pevnosti a o kousek dál je čekal přítel průzkumník, se kterým šly vykopat vybavení- vysílačky- z hrobu jeho dávno pohřbeného kolegy. A ty vysílačky se tedy hodily! Dalšího dne totiž děti vymodelovaly plastickou mapu tábora podle nákresu průzkumníka který už tam čenichal a následně jsme vyslali na nebezpečnou misi našeho vojáka- přímo do týlu nepřítele, vypátrat která budova skrývá náš vytoužený seznam. Komunikovali jsme s ním právě skrz vysílačky a navigovali jej podle plánu. Některé děti do vysílačky stydlivě šeptaly, některé do nich málem vykecaly díru. Kuriózní zážitek vojákovi nachystala skupinka FUG která mu opakovaně přikázala prohledat mutantí záchody("Vidím hromadu..hovínek" "Právě jsem se poblinkal"), zda se seznam nááhodou nenachází tam. Kupodivu se nakonec archiv nacházel v budově jiné, voňavější. A když jsme všichni věděli, která budova to je, nezbývalo než udělat rychlý výpad a pokusit se dokument vyrvat mutantům z pařátů. V grandiózní bitvě tekla krev, syčela kyselina, bouchaly granáty... I přes mnoho zraněných a vyloučených se podařilo téměř zkompletovat seznam, avšak nečitelný... Rozšifrovat ho pomohlo až zařízení vědkyně ten den večer. A vůbec, byl to zvláštní večer! To proto, že jsme se, jako minulý rok, opět všichni naplno ponořili do svých rolí, svých příběhů a kostýmů, bavili se mezi sebou jako sirotci roku 2188 a dospělí přeživší z nehostinných plání..K tomu zakousli brambory z popela s delikátními dipy a omáčkami, pro některé děti byla vyndat bramboru ze žhavého lůžka opravdu výzva, kterou ale pod náléháním hladu či hlavního vedoucího splnily a zapsaly si tak další pomyslnou čárku do deníku malého drsňáka. Oplakali jsme skon našeho vojáka který se nadýchal výparů z bažin (či mutantích kadibudek??!) a přivítali zbloudilého kleptomanského nájezdníčka, se kterým jsme za pár horkých brambor vykšeftovali poslední kus našeho dokumentu. Další den byl stráven přípravou na velkou výpravu, jediný kryt který se zdál podle seznamu funkční se prý nacházel kdesi u Tišnova. Středeční ráno byly vstávací škleby dětí vystřídány až v jednotě v Dolních loučkách, kde se někteří jistě zadlužili na několik generací. Lentilky, koblihy, gumídci, to se na cenu nehledí.

Ze startu první vyráželi Jaderňáci následovaní svorně Mechaniky a Vasrfálem, zakončovalo FUG. 16 kilometrovou trasu s náročnými výzvami zvládli za osm hodin(ano, osm!) první Jaderňáci, v těsném závěsu dvou minut pak Vasrfál, protože Tedýs stejně jiné místo než druhé neuznává a tohoto se drží úspěšně již několik let. Mechanici a FUG se kochali přírodními krásami a trasu probírali s kolemjdoucími babičkami, takže zvládli dojít do třičtvrtiny. My v cíli jsme si tedy aspoň omacali masivní dveře krytu, do kterého nás obec přes veškerou snahu (a že jí bylo!) nechtěla pustit, Margi Marečkovi přišila nazpět obě nohy protože šlapal jak ďas, všichni jsme se setkali v restauraci kde už na nás čekala armáda řízků a brambor. Hvězda Tadeáš spořádal porci svou, zbytky porcí 4 nemohoucích holčiček, dva ubrusy, popelníček, bloček číšníka a pana vrchního i s ledvinkou. My vedoucí jsme aspoň kompenzovali nově nabyté vrásky výbornými palačinkami a šlo se hledat místo na přespání.

Ve čtvrtek jsme dopoledne využili geniální slevy na místním koupališti, již nám svým charismatem zajistil Vánočka u místního plavčíka předešlý den. Další zazmínkustojící událostí byla zcela jistě velká podívaná ve formě zápasu ČECHY-MORAVA, kde, jak jinak, dominovala Morava, ikdyž první gól inkasovala právě ona. Nejspíš to byla nějaká finta či ukázka milosrdenství, protože následně čechy rozstřílela 7:1 s Richardem jakožto nejlepším střelcem! Na tábořišti nás jinak čekal Honza s téměř připraveným ohněm a také večer plný zpěvu, povídání, kytary, sezení mezi přáteli..Večer poslední!

Do syta jsme si ho užili a vyhodnotili celotáborovou hru, rozdali cennosti a upomínkové placky... Dva týdny prostě proběhly tak, jak je na Pikárci zvykem- úžasně. Díky dětem, vedoucím, louce, rybníku a lesům okolo, sedlákům, kteří nám svěřují svou půdu, dortové paní, vajíčkové paní, paní z jednoty která si podle tábora plánuje dovolenou, panovi starostovi, kterým nám s vybavením pro čerpání vody půjčil málem i hasičské auto... Bylo to žůžo a příští rok bude zas ;-)

Kompletní fotogalerii si můžete vychutnat na našich stránkách na facebooku "Tábor SPJF na Pikárci"! :-)