12. stínadelský sraz ve Vyškově
„PO STOPÁCH JANA TLESKAČE“

Cesta byla pohodlná, po jednom jediném přestupu v Ostravě, jsme asi po dvou hodinách jízdy dorazili do Vyškova, kde na nás jako spojka čekal Želva. Vypadal, že ho práce spojky dost unavuje, ne že by to byla taková pohodička, ale naopak musel pobíhat sem a tam, dovést lidi od nádraží k Domu Dětí a Mládeže, kde jsme byli ubytováni. Stále držel telefon a někdo mu volal, jednalo se o různé zpoždění vlaků a podobně a do zápisníku si vše poznamenával. No a tak nás tedy zavedl velmi rychle do DDM, kde jsme si složili batohy, z nich vytáhli jen propisku, papír a baterku, a měli jsme co nejrychleji frčet na zahájení, protože to vše mělo vypuknout již v 17.00. Taky že vypuklo, my dorazili úplně akorát (tedy asi o 5-10min později). Byli jsme okamžitě přiřazeni do skupinky, k Čápovi (ale pozor, jedná se o Čápa z Brandýsa - vedoucí skautského oddílu Západ), dostali jsme každý jednu papírovou kouli, papír s pravidly a papír s mapou, kde bylo vyznačeno herní území. V úvodní hře šlo o to najít co nejvíce lístečků s názvy ulic, kde mimo jiné byly psány i části slov s čísly, jak jdou za sebou, z nichž jsme měli poskládat vzkaz, který nás měl dovést k novým vodítkům a předmětům. Družinky se také mohli "kosit" mezi sebou, bitvy byly krátké, stačilo trefit míčkem jednoho člena nepřátelské skupiny a byl konec. Bitvy se děly proto, že za každou vyhranou dostala vítězná skupina život skupinky druhé (bylo to za body). Při této hře postupně doráželi další a další účastníci a doplňovali skupinky již existující a také se zakládaly zcela nové. Poté jsme se vrátili do DDM a zabydleli. Hned po našem zabydlování došlo k vyhodnocení první hry. Nedlouho na to nás čekala další etapa. Převlékli jsme se do herního úboru =) vzali opět baterku a věci na zapisování a vyrazili jsme vstříc dalšímu dobrodružství. Byla pro nás připravena Rychlošípácká scénka. Po ní následovala pamatovací hra, každá družinka měla poslat postupně každého svého člena (nám jeden přibyl - Péťa - holčina z oddílu Západ) k jednomu z devíti "světelných" stanovišť, u kterých bylo po 6 papírcích, kdo si zapamatoval více, byl na tom samozřejmě lépe bodově =). Pak už se šlo jenom spát, teda jak kdo, někteří hned první noc ponocovali, ale my z Havířova ani moc ne..

Druhý den ráno začal, ano začal budíčkem, jak jinak. Vstávalo se v 8 hodin ráno. Ti, kteří si zaplatili ubytování se stravou za celých sto korun, tak měli (jak by Rolf řekl) vynikající, ale opravdu vynikající snídani - rohlík s marmeládou. Po snídani se opět rozjela další část hry, jednalo se o plnění úkolů, které jsme měli na určených místech, zaznačených na mapě Vyškova (kupodivu na Vyškovských Stínadlech :D). Úkoly to byly různého charakteru, myslím, že dvakrát jsme si pěkně zaběhali, jednou se skládal rozkouskovaný obrázek, pak jsme museli celá skupinka držet rovnováhu při stání na laně, dále na nás čekala písmenka s číslicemi pořadí na pilířích mostu a jako poslední jsme házeli tenisáky do zavařeninových sklenic. Také nutno dodat, že před začátkem této etapy jsme již každá družinka měli své jméno, naše bylo Dabinelovci (dále se tam objevili ku příkladu názvy: Lovci Širokka, Západ, Blázny... a další...) No poté nás čekala oddechová pauza na posvačení a relaxaci. Za relaxací následoval výlet na radniční věž města. Tam jsme měli za úkol vypátrat dole stojící vonty, kteří drží louč. Byli malí jako mravenci (třeba ti ze Skalice :D) a tak se hledali docela špatně. Pak jsme se vrátili a čekala na nás další Rychlošípácká scénka ale ne obyčejná, šlo vlastně o to, že nám prostřednictvím dialogů dávali otázky týkající se Stínadel. Dále a nebo možná taky před tou radniční věží (což si přesně nevzpomínám) nás čekal vynikající, ale opravdu VYNIKAJÍCÍ oběd a to špagety s kečupem… mňamy mlask =) Teď si zajisté kladete otázku, co se dělo, když se začalo stmívat, já vám to tedy prozradím, ale nikomu to neříkejte… Takže proběhl drobný přesun na místo dění, kde nás Rolf seznámil s pravidly hry. Byli jsme rozděleni do dvou velkých skupin po 5 družinkách (protože družinek bylo celkem 10). Pravidla byla taková, že první velká skupina čítající tedy 5 skupinek se měla kdekoli v daném určeném poli schovat a ta druhá skupina je měla najít a dotknout se jich, takže jste mnohdy mohli vidět běžící lidičky =). Po této akční hře proběhlo na místě vyhodnocení družinek. Prvními se stala skupina Západ, druhými Dabinelovci (kde jsme soutěžili my). Tyto dvě skupiny si obě vybrali po jednom kandidátovi na Velkého Vonta. Tito kandidáti spolu soupeřili v celkem třech disciplínách. Tou první byl běh s loučí po určené trase, druhou bylo zapamatování si zprávy a následné otestování paměti a poslední disciplínou bylo vytahování ježka z klece =) Trošičku to možná oběma kandidátům znepříjemnil studený vítr a trošku i krátký déšť, ale jinak po celou dobu akce počasí celkem vyšlo, to jen ke konci akce se muselo počasí předvést =). Po vyhlášení konce a určení Velkého Vonta Vyškovských Stínadel se šlo do DDM. Tam proběhlo předávání cen a pomalu se odebírali první ospalci do spacáků. Někteří šli spát jenom na chviličku, někteří možná vůbec, to už nevím já patřil ke skupině co se vyspala tak akorát, což jsou asi 4 hodiny, takže pohoda.. Ráno měla zhruba polovina účastníků pokreslený obličej lihovou fixou, protože někteří vtipálci neměli co dělat =). Budíček byl 10 minut před osmou. V osm hodin proběhlo „velké focení“ a pak se začalo uklízet a pomalu se schylovalo k nejméně příjemné činnosti a tou je loučení. Kolem půl jedenácté byli všichni účastníci již z Domu Dětí a mládeže pryč a rozjeli se do svých domovů…

Akce byla opravdu skvělá a děkujeme všem organizátorům za její zorganizování a kuchtíkům za jídlo =).. Takže díky díky a díky…

Karel, 291. KBS Ostré šavle, Havířov

Jaká byla letošní Stínadla ve Vyškově? Kdo získal titul Velkého Vonta a nádavkem ježka v kleci? Jaké byl ono slibované překvapení? A je opravdu rozumné schovávat se v kontejneru na papír? Tohle všechno a možná ještě víc se dozvíte na následujících řádcích...

Letošní Stínadla začínala v pátek 10. listopadu. V kolik začínala oficiálně, nevím, pro naší skupinu, kterou tvořili rodilí i nerodilí Mravenci pod vedením velkého bosse (čili mně) a Kristýnka (Tomíka nepočítám, neb figuroval jako reportér), tak tedy pro naši skupinku začínala v okamžiku, kdy jsme dorazili, což bylo někdy kolem půl šesté večer. Asi půl hodiny nám trvalo, než jsme se vůbec pod vedením Želvy dopotáceli do DDM, kde jsme odložili věci, neboť jsme ještě čekali na podobné opozdilce z Kyjova, načež jsme se z DDM vypotáceli pro změnu na vyškovské náměstí, takže teprve kolem šesté pro nás hra konečně startovala. Vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli ani vytvořené skupinky, to bylo velmi zajímavé, ale co už:-)

Teprve před radniční věží jsme se tak nějak rozdělili do skupin, takže jsme konečně mohli začít hrát. Rolf nám vysvětlil pravdila a už se jelo – pobíhali jsme (toto slovo prosím berte s rezervou, byli tam sice někteří aktivci, kteří se pohybovali téměř nadzvukovou rychlostí, ale naše skupinka Blázny..., tvoření Mraví, Kristy a mnou, měla průměrné cestovní tempo šneka na dovolené) po vyškovských temných uličkách a sestavovali zprávu z nalezených částí. Zpráva nás tři zavedla k jednomu velmi, ale opravdu velice starému pánovi, který nám dal obrázek, z čehož jsme měly pochopitelně strašlivou radost, takže jsme se mu klaněly až k zemi:-) Kromě toho jsme taky potkaly starou paní, oblečenou velice elegantně v černém, s černým kloboučkem a černým deštníkem, takže jsem se v prvé chvíli zastyděla za své nepříliš šik oblečení, ale po její radě kam za jistou zprávou se mi nálada opět vrátila. Bohužel ne nadlouho, protože zprávu jsme už nestihly v časovém limitu nalézti.Co už...

Následovala pauza, během níž jsme se dozvěděli takové ty podstatné věci, jako kde budeme spát (posléze stejně došlo ke stěhování národů, takže tahle pasáž byla venkoncem zbytečná) nebo kam máme chodit na záchod a hlavně že když máme ruky nahoru, tak naše hlasivky stagnují, což ovšem ne všichni pořádně pochopili, jak jsme se každou chvíli přesvědčovali. Během pauzy jsme do své elitní skvadry přibraly Pony, takže výsledná sestava týmu byla satanista, komunista, anti-narcista a fotbalista (v překladu pro nevědoucí Mraví, já, Kristy a Pony). Byly tu sice tendence zase nám Pony odebrat, ale vše se zdárně vyřešilo. V téhle sestavě jsme také vyrazily na další hru. Nejdřív jsme u zdi zhlédly schůzku Rychlých šípů, na které se Červenáček choval víc než podivně, a potom jsme se vydali k zámku, kde byly rozmístěny louče, u nichž se nacházely papírky s různými stínadelskými názvy a jmény. Naším úkolem bylo běhat a co nejvíc si jich zapamatovat a sepisovat.

Po hře jsme se zase doploužili do DéDéeMka a rozhodli se sehnat dřevo, na které by se dalo hrát (a v neposlední řadě taky nějakého toho kytaristu, žeano.) Sehnali jsme jak kytaru (od holek z Brandýsa, díky díky díky), tak kytaristu (díky, Rikynko, díky díky), takže nám už nic nebránilo ve více či méně falešném a hlasitém zpěvu. Tedy aspon jsme si to mysleli, dokud na nás nevletěl Rolf... A to jsme byli přesvědčeni, že jsme se uklidili dost daleko. Byli jsme ovšem odveleni do jiné místnosti, od které bohužel nebyly klíče... takže nám trvalo dost dlouho, než jsme mohli v přerušeném koncertu pokračovat, a Riky dokonce málem rezignovala. Naštěstí se nám nakonec povedlo se dovnitř dostat a zalíbilo se nám tam natolik, že jsme se tam natrvalo nastěhovali. Kromě hraní na kytaru jsme taky hráli na nervy, a to ve hře na blázny (kdo ji vymyslel jiný než Kristýnka), a že na mé nervy tedy zabrnkali pořádně:-)

Ráno jsme zašli navštívit místní supermarkety. Směřovali jsme do Hypernovy, leč přišli jsme příliš brzo, a místo přátelsky proudícícho tepla zevnitř obchodu nás uvítal jen otrávený pohled postarší paní, čekající také, až otevřou. Usoudili jsme, že to nemá cenu, a vydali jsme se do druhé alternativy, která se nabízela, tedy do Lidlu. Ten otevřený byl...njn, Němci:-) Od devíti do dvanácti probíhala další hra. Spočívala v tom, že jsme se přesouvali po městě s mapou, v níž byly zaznačeny puntíky, které označovaly jednotlivá stanoviště, na kterých nás buď čekala nějaká zpráva, nebo Vont. Zprávu jsme zapsali a Vonta vyfotili... nebo přesně řečeno vyfotily, protože to pochopitelně nebylo primárním cílem, to si jen vytyčila za cíl naše skupinka. Zásadní věcí bylo splnit úkol, který nám dotyčný Vont dal, a to v co nejlepším čase nebo co nejlépe, to už záleželo na tom kterém úkolu. Jeden, který nám dal vážně zabrat, zněl jednoduše, ale provedení bylo celkem ošidné. Stačilo jen vylézt na provaz natažený mezi dvěma stromy a všech šest se nás tam muselo zaraz udržet (pravím šest, protože se k nám připojily ještě dvě dívčiny, které nás posléze opustily stejně nenápadně, jako přišly). Sice jsme přitom několikrát zavalily Želváka, ale nakonec jsme to daly:-)

Pak byl oběd a po něm přišlo inzerované překvapení a my jsme vystoupali až na vrcholek radniční věže. Ne každý ovšem sebral odvahu a prohlížel si krásy Vyškova shora, spíš se držel sloupu uvnitř a doufal, že už brzo zase bude moci políbit zem. Abychom se ovšem nekochali bezúčelně, dostali jsme za úkol vypozorovat z té výšky co nejvíce Vontů (poznali jsme je podle toho, že drželi za bílého dne jen tak jakoby nic louče, nezapálené ovšem) a popsat přesně místo, kde stojí. Když už jsme měli všichni hotovo a nikdo stále nepřepadl přes zábradlí ani neskočil dolů, zavelel Velký Rolf k návratu a šlo se zpátky. Po nějaké době jsme byli přítomni další schůzce Rychlých šípu, na které nám dali čtrnáct otázek (i když vehementně tvrdili, že jich je patnáct, obzvlášt Rychlonožka na tom trval:-)) a my se snažili na ně co nejméně nepřesně odpovědět. Snažili se je to správné slovo, aspon co se nás Bláznů... týká, ale víc než polovinu jsme jich přece jen daly dobře. Nu a potom byla dlouhá, ale opravdu dlouhá přestávka, kterou jen lehce podbarvoval zápach spálených špaget... kdo jedl, ví o čem mluvím, kdo nejedl, myslím, že to ví také:-)

Po večeři přišel čas na poslední hru z celé akce, a tou byla velká schovávačka, která se postarala o opravdu neobyčejné zážitky. Na určitém hracím území se jedna polovina lidí měla schovat a ta druhá ji měla nalézt a strhnout jí ze zápěstí fáborek, kerý označoval oběť. Já s Kristýnkou jsme celou cestu uvažovaly o tom, že se schováme do popelnice, nebo spíš kontejneru. Kontejner na papír je velký, relativně čistý a kdo by nás tam hledal? A co čert nechtěl, opravdu jsme jeden exkluzivní objevily, papíru v něm bylo pomálu a místa hafo, takže jsme na nic nečekaly a ladnými skoky jsme se dostaly dovnitř. Bohužel jsme neušly pozornosti vyškovských dorostenců, kteří neměli na zábavu nic lepšího než jít k nám a začít do nás kopat a vozit nás sem tam. Napřed jsme myslely, že je to za nějakou dobu přestane bavit, ale když nás zavezli na silnici právě ve chvíli, kdy jelo auto, a když se nás snažili dostrkat k vodě, vzdaly jsme to a vypadly jak cukráři (nebo cukrářky) ven. Zapadly jsme za jeden rozbitý plot do jakési zahrady, kde byla strašlivá zima a foukalo tam, a myslely toužebně na luxusní teplý kontejner:-) Nenalezeny, vydaly jsme se pak ke kapličce, kde byl sraz. Poté se role obrátily a tentokrát my jsme se staly honicími psy. I přes náš ležérní přístup jsme opravdu chytly Drobka a Jauvajze, takže se náš hon dal považovat za úspěšný.
V posledních minutách hry začalo pršet a tepla zrovna nepřibývalo, takže jsme docela kvalitně klepali kosu. Nicméně Rolf, ukryt mezi veřejemi kapličky, vyhlásil celkové pořadí skupin a prozradil, že dvě nejúspěšnější, Západ a Dabinelovci, se utkají o Velké Vontství. Proběhlo několik duelů, v kerých zápasil z každé skupiny jejich kandidát, ale víc o nich referovat nemůžu, protože jsem nedávala pozor, neb jsem se snažila vyprodukovat co nejvíce tepla jakoukoli možnou cestou. Říct můžu jen to, že nakonec čestně a spravedlivě vyhrál Karel od Dabinelovců a stal se tedy na další rok Velkým Vontem. Obdržel ježka v kleci, kterého neochotně vydala Kristýnka, a tím byl letošním Stínadlům konec. Po návratu do DDM jsme ještě zkoušeli hrát na kytaru a provozovat jiné podivné činnosti, Jauvajz nám kupříkladu recitoval básně Petra Bezruče, stoje přitom na hlavě, ale únava byla silnější (v mém případě určitě), takže jsme relativně brzo zalehli. Ovšemže ne všichni, a je klidně možné, že jsem to byla jen já, ale co už:-)

Ráno jsme uklidili, sbalili se a postupně opouštěli Vyškov nebo aspoň DDM. Ještě před odchodem jsme si alespoň zahráli Evoluci a pak už jsme se doploužili na nádraží a rozjeli se povětšinou do svých domovů. Tak taková tedy byla letošní vyškovská Stínadla.

Market, 240. KBS Mravenci, Česká Skalice

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří do Vyškova přijeli, ať z nedaleka, nebo i vzdálenějších míst v naší zemi. Děkuji kamarádům, kteří nám podali pomocnou ruku při vaření, chystání her, uklízení a jinde kde bylo potřeba. Též děkuji fotografům, kteří pro vás zajistili ke shlédnutí několik stovek fotografií. Poděkování patří i DDM Vyškov, které nám poskytlo střechu nad hlavou a také pánům z městského úřadu, kteří nám bezplatně umožnili prohlídku radniční věže. A hlavně tým organizátorů, který se snažil, aby se hry povedly a bavily vás si zaslouží smeknutí vontské čapky. Želvo, Laďo a Dingo….hoši, hmmmmmm!!! A abych se už nepředěkoval, ukončím to odkazy na všechny zatím zveřejněné fotogalerie z vyškovských stínadel:

• Dudla - www.dudla.wz.cz
  
• Pulčík - www.pulciik.rajce.net,
• Bublina - www.ady.rajce.net,
  
• Tomík – www.tomik_o.rajce.net.
  

To je vše přátelé…. ahoj a budeme se na vás příští rok, již při 13. stínadelském srazu ve Vyškově těšit.

Rolf, 155. KBS Moravští Indiáni, Vyškov

A ještě několik foteček z akce

Konečné výsledky po družinách

PO STOPÁCH JANA TLESKAČE 12.ročník stínadelského srazu ve Vyškově	CESTA ZA KOSTEL- NÍKEM	LÍSTEČKY U LAMPIČEK	6 ETAP PO MĚSTĚ	VONTOVÉ POD SV. VĚŽÍ	SCHŮZKA RYCHLÝCH ŠÍPŮ	SCHO- VÁVÁNÍ SE PŘED VONTY	Body	UMÍS- TĚNÍ
ZÁPAD	8	9	12	5	7	9	50	1.
DABINELOVCI	7	5	16	5	6	10	49	2.
MODRÁ HVĚZDA	0	8	14	5	7	7	41	3.
MULY ZE STÍNADEL	4	6	18	5	7	4	40	4.
BUŘTÍCI	3	7	8	4	7	7	36	5.
TRPASLÍCI	6	2	10	5	3	7	33	6.
BLÁZNY	5	3	8	5	5	5	31	7.
LOVCI ŠIROKKA	7	4	2	4	2	5	24	8.
RIKYTANOVCI	2	1	6	5	7	7	22	9.
VONTOVÉ	1	0	4	4	1	3	13	10.