13.Stínadelský sraz v Třebíči

Po příjezdu jsme založili tým Barbaři, který se skládal z naší silné trojky a Rikiho ze Štětí. Organizátoři připravili na páteční večer (15.10.2004) úvodní stínadelskou hříčku, která prvotně spočívala v tom, že jsme měli v okolí DDM Hrádek najít ježka v kleci. Bohužel, více než-li toto nebylo organizátory specifikováno, takže člověk si mohl jen domýšlet, zda je ježek pouze nakreslený či opravdový. Začala velká pátračská akce, při níž jsme také nakonec křídou nakreslený obrázek ježka v kleci nalezli. Byl na zdi židovského hřbitova.

   Mezitím ještě postupně dojížděli další účastníci akce, takže se náš tým Barbaři rozrostl o Hvězdáře z Prahy.

   Po nalezení ježka jsme dostali další instrukce. Měli jsme dojít na židovský hřbitov a zde sestavit zprávu, která byla tvořena 30 slovy. Jednotlivá slova i s pořadím, v němž jsou ve zprávě, jsme nalézali po celém židovském hřbitově. Zpráva nás informovala o faktu, že máme jít hledat kostelníka od Sv.Martina, který žije a bydlí ve Stínadlech. Tento človíček nám měl vyprávět příběh o Stínadlech, respektive o tom, jak to je s ježkem v kleci. Bohužel, naší silné čtverce se nepovedlo tohoto člověka „někde ve Stínadlech“ najít. Organizátoři nám však řekli, že to vůbec nevadí, pokud známe legendu kolem Záhady hlavolamu.

   Večer ještě bylo ve velkém sále pouštěno video Záhada hlavolamu, které mělo dokreslit atmosféru, ale bohužel kvalita videozáznamu byla na mizerné úrovni a tak obraz často blikal a dělal čáry. Takže jsme se šli zabalit do spacáků, ale jak bývá tradiční na těchto akcích, mladší osazenstvo mělo i v tuto pokročilou hodinu dost energie na blbosti. Spánek se tedy dostavil někdy kolem jedné hodiny noční.

   Ranní budíček byl kolem půl osmé a po něm následovala výprava přes půlku města do jídelny na snídani. Tuto výpravu jsme absolvovali ještě na oběd i večeři. Mimoto se nám tým rozrostl o Boborka z Karlových Varů (ale zase nám utekl Riki - šel do týmu k Myšce).

   Po snídani byly vydány první úkoly dopoledního programu. Den předtím jsme se měli rozhodnout, na kterou stranu se přidáme – zda k Rychlým šípům nebo k Bratrstvu. Naše volba padla na Bratrstvo, kam se přidalo ještě 5 dalších týmu z celkových 13. A tak všechny týmy dostali mřížku 12 x 12 políček, kam vyplňovali písmenka. Tábor Bratrstva dopoledne dostal šifry a měl je rozšifrovat a najít tak některá písmenka do mřížky. Šifer bylo hodně a i v počtu pěti jsme nad nimi strávili více jak hodinu. I přes jednoduchost použitých šifrovacích metod jsme v nich našli velké množství chyb. Následoval oběd.

   Po obědě a krátkém poledním klidu jsme opět vyrazili do ulic. Tentokrát byly naším cílem Stínadla, kde jsme měli skrytě získávat písmenka do naší tabulky. Ovšem měli to háček – ve Stínadlech nás honili Vontové. Bohužel i zde byla drobná organizátorská nejasnost – Vontové nebyli nijak označení, takže během dne to ještě šlo poznat, kdo je kdo, ale během večerní části hry to již byl dost problém, protože se po třebíčských Stínadlech pohybovali i normální lidé, kteří zde žili. My jsme však doplnili skoro všechny písmenka do mřížky (chybělo jen jedno). A hurá na večeři.

   Z večeře jsme vyráželi jako jedni z posledních, což pak také mělo vliv na konečné pořadí. Ihned po večeři jsme měli dojít do Stínadel a najít zde jednoho dobrého človíčka. Ten nás odkázal na dalšího človíčka, který sedí v hospodě u císaře Rudolfa II. Systematický průchod Stínadly skončil na náměstíčku u synagogy, kde došlo k nepříjemnému nepoznání Vonta a zbytečné ztrátě dvou životů. Po krátké taktické přestávce jsme vyrazili dále a hospodu jsme velice rychle našli. Zde jsme dostali mřížku, která nám umožnila přečíst celou zprávu. Zpráva nás informovala o tom, že máme jít do věže kostela Sv. Martina a tam najít další indicii. Po přechodu skrze centrum jsme dorazili ke kostelu Sv. Martina, kde jsme v jeho věži našli deník. Zde byl popis vyndání ježka z klece, který si Jan Tleskač ze strachu raději sepsal. V závěru deníku stálo:

Myslím,že není moc bezpečné nosit ježka stále u sebe. Em by mi ho mohl vzít. Schovám ho raději v kůlně na Horní ulici číslo 999 ve Stínadlech. Tam bude v bezpečí…

   Následoval tedy návrat do Stínadel a hledání ulice Horní 999. Když se nám to konečně povedlo a kůlnu jsme našli, objevili jsme i vzkaz, že Em již byl rychlejší a ježka sebral. Sejít se s ním máme prý pod mostem. A tak jsme se zase trmáceli pod most, kde jsme se s Emem setkali. Po delší slovní při, kdy jsme nechtěli vydat Tleskačův deník, Em ježka nakonec zahodil do řeky. Později jsme zjistili, že by jej zahodil i poté, co bychom mu deník dali. Přesto jsme byli dramatickým závěrem poněkud zaskočeni, protože jsme chápali cíl jako získání ježka v kleci, nikoliv jeho absolutní ztrátu. Přesto nás celkové třetí místo potěšilo.

   Tímto sobotní program prakticky skončil a my jsme se vydali zpět na DDMko. Zde jsme si zapůjčili deskovou hru TransAmerika, kterou jsme nakonec hráli až do půlnoci. A pak zase hupky do spacáků.

   Nedělní dopoledne bylo pouze ve znamení vyhlášení konečných výsledků, úklidu a rozloučení se. Víkend to byl hezký, i když hra samotná nebyla organizátorsky dokonalá, přesto si každý opět odvezl domů zajímavé zážitky a radost ze setkání se starými a novými kamarády. A tak dáváme sbohem třináctému Stínadelskému srazu v Třebíči.