Uběhlo pár let a osud mě znovu zavál jako vedoucího na tábor mezi Brzkovem a Hrbovem. Společně s novou partou vedoucích a táborníků, mezi kterými už teď nejsou skoro žádní zelenáči, jsem tak strávil 14 dnů v týpí nad rybníkem Vampolákem v hlubokých lesích Polenska. Nakoukněte i vy do tak trošku jiného světa, jehož příhody a zážitky se nám vepsaly do srdcí jednou provždy.
Protože „velký“ zápis z tábora chytsá Očihi, připravil jsem pro vás jen 45 nejzajímavějších fotek a na samém konci pak ukuleloidní video (to ale opravdu musíte vidět).
Ačkoliv většina táborníků jela na tábor s Bobří stopou poprvé, na louce nebylo zdaleka všechno nachystáno a hotovo. Každý si musel vyrobit nebo spravit svoji postel, všichni se naučili, jak se staví týpí a liningy se věšely a ohniště kopala až do pozdního večera. První zkušenosti na sebe nenechaly dlouho čekat.
Pilná stavěčka složená z bývalých táborníků a vedoucích připravila mimo jiné taky krásnou pyramidu, coby zahajovací oheň tábora. Když se setmělo a do větví přišlo ticho, vzplály na dně údolí jasné plameny prvního nemesisího táboráku.
První, vzorový kronikový zápis v lehce řeckém duchu mají na svědomí Čáp a Nancy.
V neděli pak Renča (a s ní celá stavěčka) konečně vystřelila.
Ze začátku měli ještě všichni úsměvy (nejen) na tváři. Každý dva, jenom Emmča tři.
Ke starému Řecku neodmyslitelně patří umění vlády mečem. Zápasy se proto táhly celým táborem. Eliška s Verčou si zatím ještě jdou s vervou po krku, netušíce, že za pár dní se sejdou na kojeneckém oddělení v nemocnici.
A to je on - odvážný Richard, vátěz soubojů s mečem a štítem. Ať žije!
Po prvním přepadu a ostrakizaci zpupných vetřelců jsme vyvinuli bezprecedentní metodu provlékání jehly uchem velblouda. Díky tomu jsme nemuseli kácet stožár s přeřezanými lanky a stačilo zhruba hodinu tancovat se svázanými týpákovkami a čtveřicí provazů po louce.
Každé ráno zamířila služba s vozíkem pro vodu a potraviny do kilometr vzdáleného Brzkova. Přejeme šťastnou cestu studenou rosou.
Zpátky valí Liška s Rysem jako o závod a vůbec jim nevadí, že nákup tentokrát nevezou.
Někde padají z nebe trakaře, v Brzkově padají z nebe Jasmínky.
Toto je pro změnu rys při nácviku levitace silou vůle (říkali v Delfách).
Čápa to moc nebavilo, tak se raději čučel do barevných papírů a dělal, že tam není.
Ič pro změnu čučel do objektivu a dělal, že tam taky není.
Nancy a Emmča byly občas jako maminka s dcerou. No jen se podívejte, jak drží hrnečky.
Volta s Rysem pro změnu jako tatínek se synem. Aspoň podle trička, řekl bych.
Týpí letos trucovala, a tak se každé natočilo vchodem na jinou stranu. To prostřední mělo navíc vchod nějaký divný.
Jindřich Hudec, do kabinetu!
Ke starému Řecku patří taky Olympijské hry. A k Olympijským hrám hod oštěpem. První hází elegantně Liška.
Rys si při tom zalomil vaz a do konce tábora chodil ohnutý do pravého úhlu.
A Elišce vyrostly vousy na tváři.
Protože vedení se letos nějak nepodařilo, museli si táborníci obstarat prakticky všechno sami. Zde například vidíme nebohé hladové chklapce, jak si ze zbytků plesnivých zásob klohní pod mokrými spacáky v týpí nad uhasínajícím ohněm hladové placičky.
Dvě děvčata z toho dostala psotník. Odvezla je proto sanitka do blázince. jenomže protože tam už bylo plno (tábor na Pikárci skončil o 14 dní dřív), šoupli je prozatím aspoň na kojenecké oddělení. Tábor tak získal „detašované pracoviště Havlíčkův Brod“.
O vlajku se tady nemuseli bát ani v noci. jednak žádnou neměli a druhak jim ji hlídal slon.
Při cestách z tábora do nemocnice a zpátky jsme narazili na spoustu netušených zajímavostí. Tak třeba v Přibyslavi mají sochu, podle které vznikly Opráski sčeskí historje.
Jako vždycky, bylo na louce v klínu lesů nad potokem ticho, voňavo a krásně. Na hlučnou a špinavou civilizaci tady člověk zapomene za pár dní.
Nesměly chybět ani urputné boje na hladině i pod hladinou Vampoláku. Pančelka sedící na břehu záviděl ostatním šťavnatou koupel natolik, že se rozhodl do příštího roku raději naučit plavat.
Než jsme se nadáli, byla polovina tábora za námi a tempo se začalo povážlivě zrychlovat. Oslavili jsme to druhým táborovým ohněm ve tvaru řecké triéry. Najednou nás nějak ubylo, Verču poslali na pár dní domů a Eliška zatím držela dietu v Brodě.
Architekt, statik a dělník v jednom - to byl Volta při stavbě padacího mostu odolného proti útokům vlajkychtivých podloudilců.
Pančelka učí Jasmínku a Ríšu jíst brouky („nejprve jim ukousnete všechny nožičky“).
Liška učí Emmču jíst brouky („je třeba správně skousnout krovky, až to křupne“).
Neuvěřitelné! Eliška se nám vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž prostor mezi stany pokryla. Nebo tak nějak to bylo při bouřilvém uvítání. Zdravá a usměvavá Eliška posílila družinku Hékaté, která se rozjela za vítězstvím.
Banáni zůstali ve třech a navíc se zlomenou rukou, vyraženými zuby a vypíchnutýma očima.
Ale choroby postihly nejméně na jeden den taky Hékaté. Eliška, která se vrátila ze skutečné nemocnice, se tomu ale jenom směje („kdybyste viděli to, co já…“).
Na táboře bylo dost hmyzu. Liška proto vymyslela způsob, jak zabíjet komáry dřevěnou pálkou.
Nancy jako ryba, která se chytá na udici. Po sladké návnadě (cumel ve starém kapesníku na provázku) se může utlouct.
Rys ukazuje ostatním, jak se smaží řízky na dřevěné pánvičce („nesmíte to dát nad oheň, jinak to shoří“).
Čáp porazil Voltu v killballu. A taky všechny ostatní, kdo si troufli proti němu hrát (Očihi přitom dostal infarkt).
Emmča se ke konci tábora ztratila v lese a dva dny přežívala jen díky žvýkání lišejníku, než v dálce spatřila latrínu.
Jasmínka se snaží rozdělat oheň, aby zahnala krvežíznivé vlky, útočící z okolních lesů (jednoho jsme chytili a odvezli do Polné).
Ríšovy narozeniny jsme oslavili zcela netradičně. Obětováním ananasu a bitvou nafukovacími balónky.
Volta a Ič si nacvičili společné představení s nově zakoupeným ukulelem.
Verča a Eliška se místo části tábora ulily na fesťák, ze kterého si přinesly stejné náramky.
Když jsme byli v nejlepším, najednou to skončilo. Závěrečný táborový oheň byl o něco živější, protože se vrátili všichni těžce i lehce nemocní a dokonce přišli i úplně cizí náhodní kolemjdoucí.
Hotovo, sbaleno. Příští rok je hlavas Očihi.
Vytvořil 14. srpna 2017 ve 22:44:04 Čáp. Upravováno 8x, naposledy 14. srpna 2017 ve 23:34:05, Čáp
Uběhlo pár let a osud mě znovu zavál jako vedoucího na tábor mezi Brzkovem a Hrbovem. Společně s novou partou vedoucích a táborníků, mezi kterými už teď nejsou skoro žádní zelenáči, jsem tak strávil 14 dnů v týpí nad rybníkem Vampolákem v hlubokých lesích Polenska. Nakoukněte i vy do tak trošku jiného světa, jehož příhody a zážitky se nám vepsaly do srdcí jednou provždy.
Vyhledávání
Lučištnice Renča
...není žádná Amazonka, ale s lukem ji to sluší, že by mohla být hnedka "holkou z plakátu" a zvát třeba na výstavu dobrodružných ilustrací.
Je vidět, že jste si tábor užili. Kojenecké oddělení si můžete příště založit rovnou v teepee a nikam holky nevozit. :-)