Besedni jízda tramvají

Besední jízda tramvají Po stopách Hochů od Bobří řeky v Praze

V listopadu 1987 při příležitosti 12. vydání knihy Hoši od Bobří řeky během 50 let proběhla pouze pro zvané jízda tramvají, kde besedovali vedoucí dětských oddílů s Jestřábem o práci s mládeží. Nedávno jsem náhodou našel svoje zapomenuté poznámky k akci a vyslyšel žádost šéfredaktora časopisu Bobří stopa sepsat vzpomínky na akci pro číslo zaměřené na tramvaje a Foglara. Tramvaje měl Jestřáb moc rád, tak snad se to do časopisu bude hodit. Naštěstí jsem si již tehdy, hned na Mikuláše 6. prosince 1987, sepsal nějaká fakta, tak nemusím moc tápat. To však neznamená, že se nemohu v něčem mýlit. Přeci jenom se to vše odehrávalo již před hodně dlouhou dobou...

Besední tramvaj

První nápad, aby Jestřáb přijel na nějakou svou autogramiádu besední tramvají, přišel při jeho vypravování o své lásce k tramvajím na besedě U Bílého koníčka v Praze, pořádané Arbesovým knihkupectvím 29. října 1987. Besedy na různá literární témata pořádalo Arbesovo knihkupectví pravidelně a uváděl je sám jeho vedoucí Vráťa Ebr.

Besed, kde vystupoval Jestřáb, bylo stále málo a snažil jsem se být na všech. Hodně se kolem Jestřába angažoval Ivan Vápenka - Iva, se kterým jsem byl tehdy ve velmi úzkem foglarovském kontaktu. Myslím si, že právě na této besedě bylo oznámeno vydání foglarovky Hoši od Bobří řeky, což způsobilo poprask mezi příznivci díla Jaroslava Foglara.

Kniha Hoši od Bobří řeky měla původně vyjít ve čtvrtek 12. listopadu a Arbesák ji měl prodávat stylově až v pátek 13. (tak se totiž jmenuje i první kapitola knihy). Společně s prodejem byla plánována i autogramiáda a my nabízeli, že by JF na ni mohl přijet (nebo odjet) starou tramvají číslo 13.

Kdo si pamatujete poměry za socialismu, tak vás nepřekvapí, že kniha měla zpoždění a nakonec oficiálně vyšla až 26. listopadu. Arbesák tedy autogramiádu přesunul na následující den. Jenže kniha byla navážena do prodejen dříve a Arbesovo knihkupectví ji začalo prodávat už 20. listopadu - tedy před termínem oficiálního vydání. Jestli důvod k dřívějšímu prodeji byl obchodní nebo za ním byla obava, že by třeba mohlo ještě dojít k nějakému zádrhelu a knihy se mohly zase stahovat z pultů, nedokáži posoudit. Již prodané knihy samozřejmě nelze stáhnout z prodeje, takže bych se ani nedivil, že by to Vráťa Ebr, velký milovník knih a odvážný člověk, takto vymyslel.

Nápadu na besední tramvaj se Arbesovo knihkupectví z důvodu nedostatku kapacit neujalo, i když se tento nápad vedoucímu knihkupectví líbil. Nabídli jsme tedy s Ivou, že to zorganizujeme my.

Zvětšit zde.

Den po dni

29. října 1987 byla již zmiňovaná beseda u Bílého koníčka na Staroměstském náměstí v Praze.

12. listopadu, když nevyšla kniha Hoši od Bobří řeky v původním termínu, jsem se telefonicky dotázal na možnost zapůjčení vyhlídkové tramvaje. Mluvil jsem až s dopravním náměstkem elektrických drah DP a dozvěděl se, že modrou vyhlídkovou tramvaj (43 míst) lze objednat pro organizaci i soukromníka za 125 Kčs/hod s řidičem a 69 Kčs/hod bez řidiče. Předběžně jsem tramvaj zamluvil na svoje jméno. Máme na zorganizování akce 14 dnů, což by se dalo stihnout. Jestřáb by měl jistě radost, byla by to událost ve foglarovském světě a důstojná akce k znovuvydání foglarovky.

Arbesák uvítal zamluvenou tramvaj, ale nestačil už besedě udělat propagaci, neboť pozvánky na své akce právě odeslali. Začali jsme tramvaj tedy připravovat vyloženě jako privátní záležitost pro pozvané, bez přístupu veřejnosti.

Stále ještě 12. listopadu jsem sehnal kamaráda řidiče, čímž se nám nejenom zlevnila hodinová taxa za tramvaj, ale hlavně to byl známý řidič (taky vedoucí pionýrského oddílu) a nemuseli jsme se obávat nějakých následných problémů, že v tramvaji byla beseda s Foglarem. Celou dobu se totiž v objednávkách o Foglarovi nic nepsalo ani nehovořilo.

Pamatuji si ještě, že jsem toho kamaráda řidiče sehnal až na Moravě, kde tehdy byl asi u rodičů. Píši to hlavně z důvodu, že jsme telefonovali jen na pevné linky a připadá mi to dnes skoro nepředstavitelné, že se vše dalo zorganizovat tak operativně.

16. listopadu se u Jestřába doma dohodla jízda tramvají a večer se vymyslela trasa. To byla doména hlavně Ivy, který nejenom znal místa kluboven, ale věděl i jak vedou v Praze výhybky a kudy může naše tramvaj projíždět. Já o výhybkách a možnostech průjezdu tramvají nic netušil.

17. listopadu Vráťa Ebr napsal oficiální objednávku na výletní tramvaj, kterou jsem osobně doručil DP. Tlačil nás čas a potřebovali jsme vše stihnout.

18. listopadu nám byla oznámena výluka na plánované trase a změna vozovny. Iva rychle trasu besední tramvaje předělal.

19. listopadu jsem rozeslal pozvánky psané na psacím stroji s mnoha kopiemi tohoto znění:

“KAMARÁDI VEDOUCÍ, v pátek 27. 11. 1987 se uskuteční Pamětní jízda tramvají po stopách Hochů od Bobří řeky v Praze, pořádaná na počest 12. vydání stejnojmenné knihy během 50 let. V tramvaji proběhne beseda s Jaroslavem Foglarem a vedoucími pionýrských, turistických, ochranářských a jiných oddílů. Beseda bude zaměřena na vliv Jestřábovy tvorby na výchovu mladé generace. Jízda pro nahlášené účastníky začne asi ve 14.15 hod na zastávce č. 18. v ul. Na Pankráci a zakončí se tamtéž asi v 17 hodin. Kapacita tramvaje je omezena (43 míst). Zájemci (pouze vedoucí oddílů), nahlaste se se svými telefonickými čísly….. V předvečer akce si uvedené údaje ještě telefonicky ověřte.”

Rozesílal jsem to buď poštou nebo osobně po známých lidech a kamarádech. Chtěli jsme mít Jestřába vyloženě jen pro sebe a mít možnost se ho otevřeně zeptat na vše bez obav. Já jsem tedy byl odpovědný za výběr spolehlivých vedoucích a kamarádů. Iva odpovídal za trasu a domluvu s Arbesákem, který zaštítil výpůjčku a pak zaplatil i tramvaj.

26. listopadu byl nový oficiální termín vydání knihy, ale Arbesák ji začal prodávat již 20. listopadu.

27. listopadu byl den D - besední jízda v tramvaji s Jestřábem po oddílových klubovnách.

Den D

27. listopadu 1987 tramvaj přijela po čtvrt na tři na domluvenou zastávku Na Pankráci. Byla tam asi jen polovina účastníků. Jeden z nás zde zůstal pro opozdilce, ostatní jeli vyhlídkovou tramvají na Smíchov k Andělu. Tramvaj měla na místě čísla linky obrázek sluníčka, což snad mělo znázorňovat její vyhlídkový charakter. My jsme na velkou čtvrtku napsali číslo 13 a imitovali tak linku, která tehdy v Praze nejezdila, ale hodila se k Jestřábovi.

Cestou se besedovalo o problémech v oddílech. Srovnávaly se podmínky pro činnost oddílů v PO SSM, Svazarmu, ČSTV. U Anděla jsme byli moc brzy, proto se jela tramvaj otočit na konečnou stanici Kotlářka. Myslím, že se to muselo hlásit vysílačkou na dispečink a žádat o povolení změny trasy. Cestou zpět z Motola jsme zajeli k Ženským domovům na konečnou tramvaje č. 12, kde jsme potřebovali být mezi tramvají s odjezdem v 15:03 hod a 15:10 hod. Znovu připomínám, že nebyly mobilní telefony, vše jsme si museli naplánovat a domluvit dopředu a plán maximálně dodržovat. Nešlo přijet dříve, kdy by třeba Jestřáb ještě nemohl nastoupit nebo by musel rychle ukončovat autogramiádu kvůli tramvaji. Už vůbec nešlo zdržovat veřejnou dopravu - tím bychom na sebe akorát zbytečně upozornili.

U Arbesova knihkupectví byl kolem Jestřába hlouček příznivců. Už bylo po oficiální autogramiádě a hrálo se tam na kytaru. Tramvaj zastavila špatně, a proto se nastupovalo zadními nebo prostředními (to si již přesně nepamatuji) dveřmi. Do tramvaje nastoupil jen Jestřáb a Iva.

Samozřejmě se do tramvaje chtělo nahrnout s Jestřábem i několik dalších lidí bez pozvánek a nám neznámých, které jsme museli odmítnout. Těžko se to vysvětlovalo, že se již nejedná o oficiální veřejný program. To byl vlastně velice důležitý okamžik celé akce, že jsme udrželi privátní obsazení tramvaje. Usazení účastníků, dá se říci, proběhlo hladce. (Už si nepamatuji, kde nestoupili ti opozdilí vedoucí.)

Nejdříve se slova ujal IVA, všechny uvítal, podal několik základních informací o trase a o klubovnách a já mezitím rozdával nákresy trasy. Nejprve jsme Jestřába vyzvali, aby pohovořil obecně o svém oddíle. Původně měl každý své otázky říkat nahlas a Jestřáb na ně rovnou odpovídat do mikrofonu. Pokládané otázky však nebylo z druhého konce tramvaje slyšet, a proto je posluchači psali na papírky a posílali je dopředu, kde jsem je četl do mikrofonu a Jestřáb odpovídal. Nejdříve se Jestřába ptal Iva, ale za chvilku jsem ho vystřídal. Přeci jenom jsem v té době měl již 5 let vedení oddílu za sebou a znal jsem se se všemi vedoucími v tramvaji. IVA fotil.

Beseda s Jestřábem

Zde jsou všechny otázky psané na papíry, které jsem si před vyhozením přepsal do poznámek (přepisuji to doslova):

Jak moc jsou hoši vytíženi, myslím počet dnů v roce, weekendy... Zbývá jim čas na jinou činnost?

Má v oddíle nějakou funkci oddílová měna?

Nechtěly k vám do oddílu někdy holky?

Zřejmě kluci prodělávají dost “tvrdou výchovu”. Od kolika let se dá říci, že je takový kluk na rozdíl od ostatních městských dětí samostatný?

Který rok - období činnosti považujete za nejúspěšnější?

Mám dotaz, který by se na tento papír nevešel. Hlásím se o slovo. Máte tradiční zahajování schůzek?

Kdo kreslí pamětní lístečky?

Mohl by jste nám říci, jak vypadá program některé vaší oddílové třídenní výpravy?

Bylo by možné kroniky prohlédnout “jako” na nějaké výstavě - obdobně organizované jako tato jízda - někde za jedno odpoledne?

Liší se dnešní členové oddílu od těch, kteří s Vámi začínali? Jestli ano, v čem?

Mohl by popsat nebo dát k nahlédnutí) celkový systém hodnocení (“odměny a tresty”) hraný v HOBŘ?

Sdružují se nějak bývalí členové vašeho oddílu? Caruso (to byl jediný podepsaný lístek, tak mám potřebu to zde vypíchnout).

Přihlíží se nějak při přijímání nového člena k jeho školnímu prospěchu? Může být zlý prospěch důvodem k opuštění oddílu (ze strany oddílu/vedení)?

Co je obsahem zkoušky přijetí do oddílu?

Můžou si zahrát hry s Vaším oddílem i jiné oddíly?

Mají - používají kluci kromě přezdívek i nějakou vlastní značku?

Byl by ochoten Jestřáb ukázat současnou klubovnu (½ hodinka mimo program schůzek)?

Vyhodnocujete “nejlepšího” hocha za rok? Jak?

Jak moc vám v činnosti pomáhá patron - Pragovka?

Dalo by se ovlivnit, aby knížky byly vázané a tím více vydržely?

Spousta knížek je dosud nedostupných. Našel by se někdo, kdo by půjčil třeba Řásnovku?

Stalo se, že přes počáteční elán a výchovný program někdo z oddílu odešel?

Dělají si hoši taky svoje klubovní Vánoce? Jak?

Skládají chlapci před přijetím nějakou zkoušku?

Na kolik byla v době okupace činnost HOBŘ omezená?

Zpracovává někdo - (jako Zapletal hry) - motivace?

Jaký je program oddílovek?

Jak seznamujete rodiče Hochů s termíny výprav? Stačí jim to sdělit prostřednictvím Hochů?

Myslí si Jestřáb, že po tak dlouhé době může existovat sehranější (zavedenější) oddíl?

Jak jsou chlapci rozděleni do družin? Hraje roli věk?

Existuje mezidružinové bodování? Jestli ano, podle jakých pravidel probíhá, pokud je věk v družinách různý?

Vykradli jste prý vlastní klubovnu. 1) Jakým způsobem hledáte nové klubovny? 2) Jak hledáte nová tábořiště pro tábor (výměnou s jiným oddílem, či hledáte atd.)?

Nechyběl někdy hochům partner v soupeření, jiný konkurenční oddíl? Nezdálo se jim soupeření jen mezi sebou někdy málo?

Dělají HOBŘ výpravy s rodiči?

Do jaké míry znají současní členové oddílu tradice “Hochů od Bobří řeky”? Znají dobře historii oddílu?

Znáte se osobně s rodiči chlapců?

Byla tato jízda poslední?

Otázky jsou zde uvedeny doslova a bez řazení k sobě nebo podle pořadí. Prostě jak se to sešlo po vytáhnutí z mé kapsy, tak jsem si to poznačil. Musíme si uvědomit, že po Listopadu 1989 se odpovědi na tyto otázky daly sehnat v nesčetných besedách a nově vydávaných knihách, ale v roce 1987 to bylo unikum. Pokud už v té době byly besedy s Jestřábem, tak se to vždy spíše stáčelo na témata knižní tvorby, ale vyloženě o oddílových praktikách se nemluvilo. Foglar měl nálepku skautského vedoucího, takže příležitost s ním probrat tyto praktické oddílové věci byla mimořádná.

Většina otázek směřovala na Jestřábovu oddílovou činnost, několik pak i k jeho knihám. Otázky, které se dnes mohou jevit naivní, měly v roce 1987 svůj význam. Tehdy o vedení oddílu byly jen tendenční informace.

Besedu na několika místech Iva přerušil informacemi o poloze kluboven. Trasa jízdy je uvedena na informačním nákresu a obsah odpovídá nám tehdy dostupným informacím o adresách kluboven a letech užívání. Nekonfrontuji to s pozdějšími seznamy kluboven Hochů, které vyšly po roce 1989. To si porovnejte se seznamem na http://hobr.cz/cs/klubovny/

Tramvaj vysadila Jestřába poblíž jeho bydliště a pak zatahovala do Vokovic. Cestou účastníci postupně vystupovali, jak se jim to hodilo pro další cestu domů. Pamětní lísteček mohl získat a také získal jen přítomný účastník. Celkem bylo vydáno 39 lístečků a zajímalo by mě, kolik z nich ještě fyzicky existuje. Pamětní lístečky nakreslil a čísloval kamarád Zahája podle mého návrhu. Nákres trasy udělal IVA - on byl vždycky pečlivý, nadšený a snad mohu napsat i puntičkář. Jedničku dostal Jestřáb, dvojku Iva, když tak pěkně nakreslil plánek trasy.

Zhodnocení

Myslím, že beseda splnila svůj účel. Oddíloví vedoucí získali nové poznatky o činnosti nejstaršího činného oddílu u nás. V závěru debaty, když už Jestřáb vystoupil, si účastníci vyměnili vlastní zkušenosti z práce s mládeží.

Za sebe ještě musím říci, že jsem v roce 1987 ukončil vysokou školu a od podzimu už chodil do práce. Měl jsem obavy, že z besedy s Foglarem o jeho skautských praktikách může být nějaký průšvih. Vždyť zamluvení tramvaje úplně v počátcích bylo vyloženě jen na moje jméno s uvedením všech údajů - a že se jich tehdy jistě muselo nahlásit spoustu. Přeci jenom půjčení tramvaje nebyla otázka pouze peněz, jako je tomu dnes.

Také jsem měl obavy, že neuhlídáme obsazení tramvaje pouze pozvanými lidmi. Původně jsme měli všichni nastoupit jinde a před knihkupectvím jen Jestřáb s Ivo. Ale protože by Jestřáb besedoval jen s polozaplněnou tramvají a to by byla ostuda, nechali jsme na původním místě setkání spojku, která dovedla opozdilce na místo náhradního srazu. Opozdilci nemohli nastoupit o zastávku dříve, protože jsme netušili jestli Andělem projedeme od Motola či od Smíchovského nádraží. Jízda tramvají po Praze byla tehdy velkou neznámou a nějaký grafikon jízdy tramvajových linek možná byl někde na papíře, ale časově to jezdilo, jak se zrovna podařilo. Trefit se tedy s naším odjezdem do 7 minut mezi tramvaje číslo 12 u Anděla bylo opravdu velké dobrodružství. To pokračovalo vlastně celou jízdu, kdy venku už byla tma a v rozsvícené tramvaji jsme všichni byli jako na dlani pro zvědavé oči a fotoaparáty těch, co zůstali venku.

Původně jsem chtěl i otázky a odpovědi nahrávat na přenosný kazetový magnetofon, který mi maminka propašovala z Polska, ale nejsem žádný hrdina a bál jsem se o celé akci schraňovat nějaké materiály. Nikdo jsme dopředu nevěděli, jak se akce bude vyvíjet. Čerstvě jsme v našem oddíle měli problémy s černými barety jako oddílovou pokrývkou hlavy a kamarád měl za teepee na našem táboře na rok pozastavenu možnost dělat hlavního vedoucího tábora. Konec 80. let se pomalu uvolňoval, ale sílu měl režim ještě velkou.

Myslím, že už to, že někteří z účastníků besední tramvaje viděli Jestřába prvně živého, byla pro ně velká událost. Moci s ním diskutovat a ptát se ho na jeho zkušenosti a názory mi přijde ještě dnes nepředstavitelné. Později, když se ukázalo, že z toho žádný problém nebyl, jsem toho nenahrávání diskuse litoval. Kazety by se mohly kopírovat a praktické rady by se dostaly k více oddílákům. Ale tak jako je tramvaj omezena v jízdě jen po kolejích, tak i my v tramvaji jsme byli omezeni ve výstupu jen na dveře a byly bychom snadné sousto v případném zásahu proti alternativním vedoucím dětských oddílů.

Když jsem tyto vzpomínky sepisoval z průklepáku dlouhé roky uloženého v knížce u mých rodičů, vzpomenul jsem si na příhodu, která všem mladým snad dokreslí tu dobu konce 80. let. S IVA jsme byli docela v úzkém kontaktu a jednou jsem na něj doma zvonil někdy kolem 9. hodiny večer. Přišel mi otevřít úplně bledý, že měl strach, že už pro něho přišli. Příště mám prý telefonicky zavolat, že přijdu tak pozdě.

Byla to divná doba, ale pro Jestřába lidi v sobě nacházeli odvahu a bylo to vlastně nejkrásnější období, co jsem ve svém foglarovském životě zatím prožil, a za to mnohokrát děkuji nejenom Jestřábovi a všem kamarádům na stejné stezce,  ale jmenovitě i IVA. Ivo tobě také velké díky.

Menhart,

sepsáno podle starých poznámek na Svatého Jana Evagelisty v roce 2015, foto Ivo, kresby Zahája, repro jízdenky Řešetlák. V Bobří stopě 4/15 redakčně kráceno, celé znění na www.iklubovna.cz/clanky/besedni-jizda-tramvaji-2913

PS: Možná se jednalo o tuto vyhlídkovou tramvaj, ale jestli jsme měli zadní dveře, opravdu již nevím. Na fotce z tramvaje to vypadá, že tam zadní dveře nejsou.