Desítky účastníků se na Lesní škole nenudily

Po bahnité cestě rozmáčené tajícím sněhem se tmou probíjí bílé vozidlo vstříc tušeným obrysům budov na kraji lesa. Svítí měsíc, ale fouká mrazivý vítr a nese sebou mlhu smíšenou s deštěm. Je kolem sedmé hodiny, kdy už měla v Mrákotínské základně svítit světla a projektor měl promítat první z prezentací, ale světla vozidla osvítí jen opuštěné a smutné chaty a trojici promrzlých kamarádů, kteří se sotva poznali. Atanu, Condora a Kawi.

Lesní škola Bobří stopy byla určená vedoucím všech oddílů a poboček SPJF, stejně jako nadšeným vedoucím jednotlivých klubů. Cílem bylo navzájem se seznámit, poučit vedoucí o možnostech spolupráce v rámci SPJF, způsobu komunikace s médii, právních náležitostech při pořádání akcí, bezpečnosti a hygieně nejen na táborech a dalších důležitých informacích. Součástí měl být i zábavný program… Přestože první zdržení nastalo hned při příjezdu, kdy trvalo nečekaně dlouho oživit celou základnu, zapnout elektřinu (už jen samotný boj s prorezlým zámkem od pojistek byl dlouho považován za ztracený a vyhrála jej až Atanova indulona) a vystěhovat rozebrané molo a lodě z jídelny, nakonec program nijak nabourán nebyl a ty nejdůležitější body se stihly všechny.

„Nakonec zámek povolil a pojistky byly naše! Jen ten trik s klacíkem podpírajícím nefunkční páčku chaty Nikodémových trval pár minut, ale vzápětí se jedna po druhé budovy šťastně rozzářily do noci.

Protože vodárny vypnuly vodovodní přípojku, aby přes zimu nepopraskala, chodili jsme pro vodu k nedaleké studánce. Nebyla to až taková dálka, ale pár minut to vždy zabralo. Díky tomu se ale podařilo vše přichystat a samotný program mohl začít.

Cesta pro vodu se ukázala strastiplnou. První expedice o třech mužích a jedné ženě, vybavená třemi barely, se ztratila. Osadou se šířily děsivé zvěsti: „Dostal je medvěd!“ „Ztratili se v té slotě, určitě už zmrzli!“ „Utopili se v bažinách…“ Nic nebylo daleko od pravdy. Hyňas, který je vyrazil hledat, sledoval jejich stopy křižující ztraceně sem a tam zasněženou plán a klopýtající přes rozmáčenou louku s kalužemi hlubokými, že by se v nich ztratil volský potah i s kočím. Nakonec je ale nalezl u studny, jak napouštějí bahnitou vodu…

První bod programu začal hned po návratu na tábořiště. Cooking tým, složený z Béďi a Kotěte začal připravovat pekelně dobré jídlo, a ostatní si zatím připravili peněženky… ne, neplatili účastnický poplatek. Seznamovací hra, spočívající ve vyprázdnění své peněženky na stůl a následnému pokeru s průkazy a běžným „pěněženkovým“ nepořádkem, se ukázala jako velmi plodná.
Kvůli pozdějšímu začátku už se toho v pátek mnoho nestihlo, a tak kromě skvělé večeře („Avokádovému džuweči s kůrčičkou Chucka Norrise“) prezentoval Hyňas jen základní informace o struktuře SPJF, stanovách a směrnicích, klubech a oddílech a podobných věcech. Ukládání ke spánku bylo dramatické – na každého nevyšla „teplá, vytopená chatka“ (promrzlá a vlhká bouda s jediným nesmělým přímotopem), a tak se třeba Jerry a Ohiči uchýlili do ještě vymrzlejší chatky a Sharp si lehl na sražené lavice přímo v jídelně.

Ráno uvítalo každého v černočerné tmě chatky s okny zabedněnými okenicí. Jediným lákadlem k probuzení byl strach, že nevyzbude dostatek unikátní a velkolepé snídaně: Béďinčiny ciabbaty a kotěcího čapáti. Jen Vojta s Jerrym se připlížili tajně, nikým neviděni, o několik minut později. A jen podezřele navlhlé vlasy byly důkazem ranní koupele, jejímž cílem bylo předběhnout Čápa v počtu koupacích dní. Led byl měkký, teploučký…

Sobotní program byl nabitý. V dopoledním cyklu se vystřídalo několik rychlých prezentací, které shrneme jen jejich názvy: Mediální prezentace oddílu a pobočky, Finance, účetnictví a pojištění na akcích, Fundraising a Dotace SPJF na činnost. Během nich dorazil i velký kápo, Vítek Oplatek, a rozložil morálku celé posádky svým žadoněním o fotbal.

„No míč, to už je jen kousek k fotbalu… není už čas na druhý poločas?“ ptal se záludnými otázkami Vítek oplatek, kopaje nohama v příjemném posezení na lavicích u stěny. „Je to super,“ odpověděl Hyňas. „Už zase,“ doplnil Sharp.

Obědové dvojmenu Hare Krišna inspirace Brada Pitta a Karibské langustýny Boba Marleyho předčily i ta nejvyšší očekávání. Nikdo nezvracel, nikdo se nesvíjel, pomlaskávání bylo více než podezřelé. Zatímco se Sharp chystal k odjezdu, Hyňas naváděl po telefonu prvního (a posledního) externího lektora – Honzu Šrůtka z dobrovolných hasičů. Nakonec ale trefil, jen jeho překvapení z rozbahněného terénu bylo poněkud patrné. Přednášky se ale zhostil skvěle a Bezpečnost na akcích, Hygienická pravidla, Zásady ochrany zdraví a podobná témata se stala brzy skvostem celého školení.

„… a ty nejmenší děcka jsme budili postupně, až jako poslední. Ti starší je sbalili a vyhnali ze stanů, no co, noční bojovka, těch známe. Až později jsme jim vyjevili, v bezpečí pevné myslivecké stodoly ,že jen o pár minut unikli strašlivé pohromě. Vodní živel se přehnal táborem a zanechal za sebou jen zkázu a spoušť… vyplavenou kuchyň, zavčasu vyklizenou…“ smál se ďábelsky Honza.

Čtyři hodiny nabitého Honzova programu bylo škoda krátit, a tak zbyl čas již jen na poslední večerní program. Celosvětový konflikt, velká, rozsáhlá diskusní hra, zaujala skoro všechny účastníky. Sáhodlouhá vyjednávání mezi USA, Sýrií, Ruskem, Íránem, pásmem Gazy, Izraelem či Tureckem zachvátila celé tábořiště. Výhružky jadernými zbraněmi či uzavřením ropných kohoutků jely jako na běžícím pásu a …

… těžký povlak světové krize byl skoro hmatatelný. Írán vyhlásil válečný stav proti Izraeli, a ten oplátkou přesunul jaderné taktické zbraně na základny. Celý svět čekal s rukama na červených knoflících, připravený rozpoutat ohně pekelné… Za zvuku národních písní pochodovaly zástupy pod taktovou svých diktátorských režimů, závislých na své moci a iracionálních podkladech rozhodování.

Bohužel se hra protáhla a sotva zbyl čas na večeři, pstruha Pueblo s macukasa sushi Čikity (Petra Kubánského). Rozhodně ale nezbyl už na prezentaci účastníků, ani na krátké review proběhnuté hry. Na to se dostalo až ráno, po snídani Čatni pudíina s burgundskými ztracenými vejci George Bushe, kdy ale už nebyl prostor ani vůle na promítání fotek. Atanovo CD tak zůstalo bohužel pro tentokrát nedotčené.
Víkend se opravdu povedl, jak dokládají SMS a e-mailové vzkazy účastníků, byť Hyňas trpí „pořadatelskou depresí“. Je skoro jisté, že podobná školení se budou v brzkých termínech opakovat pro ty, na které se tentokrát nedostalo. Titul Akreditovaný vedoucí SPJF by se měl brzy rozšířit mezi všechny, kteří systematicky a pravidelně s dětmi a mládeží pod SPJF pracují.

Prezentace a další dokumenty ze školení lze nalézt v zóně Vedení SPJF informuje