Dobrodružství v temných uličkách

V páteční večer se do tělocvičny na Nový Hradec Králové sjela většina účastníků letošních Stínadel. Hlavním programem až do půl druhé ráno byl fotbal. Potom konečně dali unavení výtržníci pokoj, zahrabali se do dek a spacáků a byl na pár hodin si zdřímli.
S ránem jsem dorazil do tělocvičny i já. Známé firmy, nebudu je jmenovat (všichni jistě znáte Margi, Matěje, Sviště2 nebo Rolfa), byly ještě ve spacácích. A to bylo už půl deváté! K jejich cti nutno dodat, že za hodinu a půl byli již všichni na svých místech v okolo školy, kde se odehrávala první část hry. Vázání uzlů, skoky do písku, poznávačka rostlin a souhvězdí, kopy na branku či hody na koš, idiánské měsíce, zdravověda, kimovka s čísly. Tím vším byly prověřeny naše schopnosti, než jsme se pustili v našem kutlochu do výborných toastů. Za zmínku stojí Toptoast. Mezi chleby se namaže slušná vrstva švestkových povidel, přidá se několik kostek cukru a dá se zapíct. Poté si užijete půl dne na oné místnůstce. Když nám slehlo, vyrazili jsme v půl třetí busem na Starý Hradec. Museli jsme najít jistého MVDr. Rosťu Výražku (Rolf byl jako loni u kašny na námku). Nejdříve chtěl přinést list ginga, potom nám předal papír, na kterém bylo plno otázek z oblasti přírodopisu. Všichni jsme jej nejprv vyplnili a teprve když nám MVDr. Výražka poradil, vyluštili jsme ukrytý vzkaz, který nás poslal za slečnou Vendulkou, Margi. Kvůli ní jsme běželi na druhý konec náměstí, abychom vytáhli z poza okapu na kostele lístek se šifrou. Když jsme ji vyluštili, bylo nám jasno, že nám teď pomůže jedině Vilda Drabšík, totiž Matěj. A nečekaně tomu tak bylo. Když se prošlo Územím rozšlapaných exkrementů (víme kdo,že?), byla za rohem zamřížovaná okna. Na jednom z nich byl velice šikovně uvázaný provázak s uzlíky. Morseovka a další jméno. Museli jsme vyhledat Vlastu Bumbrlíčkovou, pro kterou nám dal Vilda papír s nic neříkajícím textem. Vlasta chtěla za pomoc list všem jistě běžně známého liliovníku tulipánokvětého, takže nemusím říkat, že šlo o bioDudlu. Od ní pokračovala cesta k Láďovi, který je ve Stínadlech nazýván Jáchymem. Dal nám svíčku a běželi jsme zpět k Vlastně, abychom konečně přečetli ten vzkaz, který byl na papíru napsán octovou vodou. Naštěstí organizátoři počítali s tím, že všem vzkaz shoří, a proto byla k mání za dvacet kliků zpráva v morseovce. To už bylo ovšem šero a začal nejočekávanější úsek hry. Ve zprávě stálo, že máme sledovat Jáchyma, aby nás neviděl, protože předá ježka v kleci Širokovi. A tak se na nás koukali hradečtí obyvatelé všelijak, když jsme plížili pod auty a za lampami, popelnicemi a rohy baráků. U jednoho dvorku nastal poprask, Široko už vyrazil. Letos si bohužel moc nezaběhal, protože asi po deseti minutách mu skočil na krk Svišť a zavolal svého druha ze družinky – ano, Topika. Když již zmíněný pátrač doběhl, nemilosrdě narazil Široka na zábradlí a ježek byl jejich. (Zájemci se mohou podívat Rolfovi na záda a uvidí ojedinělý vzor hradeckého zábradlí.) Široko však brouzdil ulicemi ještě dalších deset minut, a tak jsem měl i já tu čest se s ním poprat. Večer proběhlo v ležení vyhodnocení. Překvapivě vyhráli Uctívači Wilsona – Kuba a David. Do půlnoci probíhala dražba a potom jsme se rozdělili na tři skupinky. Organizátoři zalezli k notebookům prohlížet fotky, půlka účastníků šla spát a druhá půlka je zase nechtěla nechat usnoout, jelikož hrála na kytary a zpívala.