Dobrodružství v temných uličkách Frýdek - Místek 2005

V Brně bylo tak krásně a teploučko, že mě skoro ani nenapadlo, vzít si dlouhé - teplejší - kalhoty. Když jsme potom jeli vlakem a projížděli mlhou a naprosto nevlídným počasím, blesklo mi hlavou, že jsem si s sebou neměl vzít jen pláštěnku, ale i kožich.
V Ostravě jsme ani nestačili pořádně zmrznout a už jsme seděli ve vlaku do Frýdku – Mýstku zmrzlí a hladoví. Ještě štěstí že na Frýdeckém nádraží prodávali Langoše a hranolky, jinak bychom do ubytovny asi nedošli. Přivítal nás Mexa, Alice, Hydrant a ostatní usedlíci, kteří se chystali se utkat v souboji o Velké Vontství společně s námi. Dlouhou chvíli, než přijeli ostatní jsme si zkrátili cestou do obchodu a hrou Sirky*).
Odpoledne Mexa vyhlásil soutěž o vyjímání ježka z klece, přičemž se zúčastnili všichni - i organizátoři. To už padla na celý kraj tma a pomalu ale jistě jsme se začali připravovat na slavnostní zahájení celé hry – tzv. zahřívačku. Vyšli jsme do podzimního města a v průvodu který vedl Cháron jsme se přesunuli do starší části města, kde nás na balkonu čekala Vontská rada se svým sdělením – výsledky dosavadního hledání tajemných nápisů na zdi, jak tomu bylo napsáno v průvodci, který jsme si měli předtím přečíst. Zjevila se nám i postava tajemného Širokka a poněkud netajemně promluvila načež nám byly sděleny radou úkoly a my jsme se v poklidu vrátili do svého útočiště teplého skautského domova.
Ráno nás trošku brutálnějším způsobem probudil Maťo a tak jsme se museli chca, nechca vypravit do sice prosluněného ale docela studeného Frýdku - Místku, abychom zjistili vybrané špeky týkající se Frýdecko - Místecké historie a jeho pamětihodností. Tady jsem se raději vzdálil z hrací plochy a přešel jsem do role nezúčastněného viditelného/neviditelného pozorovatele – fotografa dokumentaristy. Odešel jsem zpět do ubytovny a proto zážitky z této etapy nemám.
Jen škoda, že se pak dlouho nic nedělo a hlavní hra začala až v podvečer, kdy se opět ještě víc okosilo. Vyšli jsme společně – tentokrát s Mamutem v čele na Rozdělovací třídu, kde jsme se prakticky rozešli každý do svého směru. Já jsem vyšel do ulic, abych dokumentoval, protože jak jsem zjistil, krom mě, nikdo neměl pořádný foťák a když měl, tak mu došli baterky – že Alice..;=)
Nicméně až později mi Mamut sdělil jednu, drobnost, ale vcelku zásadní. Totiž - každá skupinka jde nejdřív ke kostelníkovi a pak každá za svým cílem...heh! To mi trošku uniklo a tak zatímco jsem předpokládal stejně jako ostatní, že každá skupinka projde všemi stanovišti a nechávali na místech šifry – které byly určeny jenom jim, každá skupinka (byly tři) měla své poslání a svůj úkol. Nicméně po chvíli, kdy jsem nevěděl skoro nic, jsem většinu svých aktivit opustil a pouze jsem lehce přicmrndával.
Bylo už devět, když jsme, po schůzi velké Vontské rady v altánku vyrazili na poslední etapu celé hry – do starých kasáren. Tohle byl trošku nešťastný nápad, protože jsme si lehce zašli a místo plánovaných 3 km jsme šli asi tak deset. Lehce uhonění, promrzlí a uběhaní, ale tak šlo se. Problém byl v tom, že jsme krapet zabloudili a i když jsme měli jako průvodce dva místní, nějak jsme se ve změti okolní buše potratili. Naštěstí nás Cháron našel a v pořádku nás dovedl k místu posledního souboje. Hra vrcholila...
Na místě, ponořeném do hávu noci, jsme se soustředili na bunkry, zatím co na kraj padla štiplavá mlha vojenské dýmovnice. Některým se i špatně dýchalo a mě se špatně fotilo..;=( Pak se to strhlo!! Ze zálohy se vyřítil šílenec, který se pokoušel o rozvrat v celých Stínadlech na Severu Moravy a vrhnul se na dosavadního Velkého Vonta, kterému mu přiběhl na pomoc i svalnatý Širokko. Steny zápasících střídaly tlumené rány a jejich vzteklé výkřiky. V jednu chvíli na šílenci doslova vyseli a jejich hromada se jako domeček z karet sesula na chladnou zem. Těžkopádným krokem se z hromady opět vysoukal šílenec a připravil se odrážet další výpady útočníků. Do mlhavého ovzduší zpola zaplněného štiplavým kouřem dýmovnice a páry stoupající ze zmítajících se těl a výkřiků přihlížejících Vontů pak létaly blesky mého fotoaparátu. Pak se celý boj přesunul do zákopu pod svahem, kde se konečně podařilo zmítajícího se šílence pacifikovat. Marně se vzpouzel, marně se snažil vykřičet to, co v sobě po celá léta dusila proč chtěl způsobit rozvrat v celých Stínedlech. ..Nakonec byl spoután a odveden k příslušným orgánům činných ve zdravotnictví;=)
Nálada dostala slavností háv a Vontská rada se shlukla do těsného kruhu a opodál vzrušeně rokovala. Vontové se zatím rozestoupili do kruhu tak, aby zbylo místo pouze pro Radu. Po chvíli se ozvalo „Vontská rada přichází“, vše jako mávnutím kouzelného proutku ztichlo a kruh se uzavřel. Jako první vystoupil se svým slovem dosavadní Velký Vont! Shrnul události, ke kterým došlo v posledních dnech ve Stínadlech a oznámil svůj záměr, odejít z funkce, které dosáhl před rokem. Pak předstoupili náčelníci dvou nejsilnějších ulic - Hydrant a Kokosek, aby jejich příslušní spoluhráči zhodnotili jejich vůdcovské schopnosti i jejich klady a zápory pro dokreslení jejich vlastností pro funkci Velkého Vonta. Následně byla provedena volba Velkého Vonta jeho jmenováním dosavadním vládcem Stínadel a tak se Velkým Vontem překvapivě stala Kokosek z Ostravy, která prokázala své kvality v celé hře a podpora její ulice byla větší než u Hydranta.
Zazpívali jsme si bezeslovnou píseň Vontů a pomalu ale jistě jsme se připravili k odchodu. Byla už hluboká noc a zima zalézala pod bundy skoro všem. Bodejť, byli rozběhaní, zase zchladlí, ušlí a kdo ví co ještě. Naštěstí nás tentokrát vedl spolehlivý člověk, který určil nejkratší trasu a přes malé protesty zimy jsme se nakonec šťastně dostali v poklidu domů.
Krátce po návratu se konala beseda hlavních organizátorů, náčelníků ulic a pomocníků nad průběhem hry. Bylo seznáno, že systém byl zcela revoluční a přímo převratný, ale propracovanost mizivá. Účelu však bylo v rámci možností dosaženo a hráči nic moc nezpozorovali.
Bylo už k ránu, když mě sice napadli myšlénky, že bych mohl ještě lehce potrápit své sladké dřevo, ale nakonec jsem jej propůjčil schopnějšímu a odebral se do říše snů ze které mě vytrhl prvně Mexův mobil a pak Čáp s Rolfem, Áďou a Kokoskem, kteří se tiše příliš hlučně připravovali na cestu po Polsku.
Ráno se odehrálo vyhlášení vítězů i poražených a když už polovina lidí ani nebyla na místě, tak se organizátoři ujali smetáků a pometel, aby zlikvidovali to, co po nás zbylo – nepořádek. A pak...? Už se jelo domů... přes Ostravu.


Vontská rada na začátku, promlouvá k Vontům.



Velká Vontská rada před pochodem za šílencem.



Průzkum bunkrů zda se v nich neskrývá šílenec, který se pokoušel rozeštvat Frýdecká Stínadla



Podaří se šílence zpacifikovat?


Čerstvě zvolená Velká Vontka Kokosek.

Zapsal a vyfotil Ježek


*) Teď ještě co jsou to Sirky. To je taková krabička a v ní...;=)
Rozdá se po třech sirkách lidem kolem stolu. Každý dá ruce za záda a do jedné ruky si dá tolik sirek, kolik uzná za vhodné. Nula až tři. . Pak se položí sevřené pěsti se sirkami na stůl a každý řekne jedno číslo kolik si myslí, že bude v rukou ostatních účastníků po sečtení všech sirek, až se otevřou dlaně. Nesmí se však opakovat dvě stejná pro jedno kolo tipů. Pak se ruce rozevřou a jeden sirky spočítá. Kdo tipnul správně počet sirek, může jednu odhodit. Ten, komu zůstane na konci hry sirka v ruce prohrál.
Pro Upíra: Hra trvá tak dlouho, dokud nezbyde jeden člověk, který má v ruce sirku. Hra může klidně trvat hodinu.