EPOSTOČED - II. setkání stopařů

Ferda píše: O víkendu 25. 5. – 27. 5. se uskutečnilo druhé přípravné setkání stopařů, kteří se chystají na Expedici po stopách Černého delfína. Tato expedice má v prvním červencovém týdnu navštívit Foglarovo tábořiště na Zelené říčce a k jeho nedožitým 100. narozeninám zde umístit památník.

Na setkání přijelo tentokrát méně účastníků, ale přesto se vydařilo. A to díky účasti Mravenců a Tomíka.
Výpravu čekalo nejprve tradiční hledání ústřižků první zprávy. Verče a Topikovi, hlavním účastníkům, ale chyběl rozhodující ústřižek. Ze zprávy věděli, že mají hledat kříž, ale nevěděli jaký. Nakonec Verčin důvtip a informace vymámené na domorodcích jim poskytly správné vodítko.
A tak, když dorazili dva Mravenci D+D s Tomíkem, vyrazila expedice vyhledat smírčí kříž, kde měla být další zpráva. Ani to nedalo moc práce a kříž záhy vydal své tajemství. V té době z oblohy začala hrozit vzdálená bouřka. Výprava mezitím vzala útokem železniční násep, avšak pohled z něho ji odradil od dalšího postupu přímým směrem. Bylo nutno zvolit jinou cestu. Ale což, nejspíš byla tato cesta nejlepší z daných možností. Alespoň se tak zdálo, dokud výprava nedorazila do lesa na úpatí hory Ostaš, kde bylo nutno překonat drsný výškový rozdíl kolmým výstupem. Les byl vlídný, ochránil účastníky před nepovedeným deštěm jednak korunami stromů, ale také skalním převisem, kterých zde bylo nepočítaně. Pod jedním z nich se výprava posilnila a pak zaútočila na sám vrchol hory. Na něm, poměrně rozsáhlém, neboť Ostaš je hora stolová, se výprava rozdělila na dvě skupinky a začala hledat další zprávu. Ta byla nalezena na Mravenčí vyhlídce ve staré meteorologické budce na 30metrové skále, z níž při dobrém počasí je vidět vzdálený hřeben Krkonoš i s nejvyšší českou horou Sněžkou. Po prohlídce skalního bludiště se výprava svezla čertovým autem, odhalila zrádce a pak se naobědvala. Po obědě se spustila z vrcholu Ostaše skalní zdviží a lesem došla až k další metě, Medvědímu kameni. Odtud následoval jeden z nejtěžších úseků cesty. Počasí se totiž „umoudřilo“ a slunce nadobro zahnalo pokusy o bouřku a začalo nemilosrdně pálit do členů výpravy. Byly spotřebovány hektolitry tekutin a pot z účastníků tekl proudem. Přesto výprava překonala i tuto poušť uprostřed civilizace a dorazila pod vrchol dalšího skalního masívu, pod bývalý hrad Bišofštejn, jenž je součástí Jiráskových skal.
A zase výstup na vrchol. Kdepak jinde by asi mohla být další zpráva? Jenže tentokrát výprava sestoupila s neúspěchem. Nic nenašla! Po náhlém vnuknutí, které jsem jim musel ukázat na digitálním foťáku, se odtrhla nejstatečnější část výpravy a vydala se znovu na vrchol pokusit se ještě jednou vyhledat ukrytou zprávu. A byla, jak jinak, úspěšná. Přesto to nebyl konec peripetiím. Zpráva tato obsahovala záhadné oznámení, že na hladině Černého jezera je nutno opět něco hledat. Něco, co oko běžně nevídá. Výprava tedy obcházela jezero, až došla téměř tam, odkud vyšla, když náhle jeden z členů, a po něm i ostatní, uviděl uprostřed zeleného rákosí červený karafiát, jak se houpe na hladině. Statečná a neohrožená Verča vrhla se okamžitě do temných vod nedbaje nebezpečí, aby se zmocnila té zvláštní květiny. Riskovala při tom své suché kalhoty, neboť při prvním kroku překvapivě zapadla do bahnitého dna více, než čekala. Přesto nakonec zvítězila a po několikaminutovém boji s rákosím držela divný květ v rukou a spěchala na bezpečný břeh. Tam netrpělivě rozlámala stvol podivné rostliny a objevila v něm poslední zprávu, kterou v ní rafinovaně ukryl kapitán O´Brien.
Expedice byla u cíle.
Pak už následovala jen cesta zpět na základnu, kde si účastníci dopřáli buřtové hody a kytarové doprovody.
Zapsal Ferda

Smírčí kříž