Hledání oblasti 51 aneb vandr v okolí Střely

V pátek 12. 8. 2016 jsme se na plzeňském hlavním nádraží setkali já (Cibule), Iljič a Drobek a jeli jsme vlakem do Mladotic. Odtud jsme se za pomocí mých zkratek dostali po 2 hodinách na osadu T. O. Silver River, kde jsme čekali na Čápa, který bloudil kdesi v lesích, tak jsme mu vyrazili naproti a objevili jsme ho kousek od brodu přes řeku Střelu a dovedli ho do osady, schované nedaleko. Bohužel jsme cestou vzbudili vlkodlaka, který na nás poté útočil, ale my se ubránili a šli spát do přístřešku, tedy alespoň většina, protože Čáp usnul už u ohniště.

     Vlkodlak připravující se k útoku na Čápa.

Iljič nastavil novou příčku v exhibicionismu. Nadšené fanynky nakonec zklamaně odcházejí.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Rabštejna n. Střelou, kde jsme si později dali výborné borůvkové knedlíky a zjistili překvapující věc. Tamější lákadlo – servírka, nadměrně vyvinutá bavorka, o které Čáp řekl: „Kdybych byl muž, tak ji taky balim.“

S touto informací v hlavě, plným žaludkem a Drobkem hlídajícím naše věci u sochy „Ježíše“ jsme obešli Rabštejn, prohlídli si břidlicové lomy

    Pozor ať ti nespadne něco na hlavu!

a poté jsme hledali průzkumnou šachtu, která měla být poblíž, sice hledání bylo těžké – našli jsme plechovou nádobu na mlíko a potom i šachtu.

Čáp nakažený břidlicovou horečkou se nacpal skrz úzkou dírou dovnitř se ziskem v očích, byl nakonec zklamaný, protože to podzemí nebylo velké tak jsme brzy odešli, vrátili se za Drobkem a vyrazili do Manětína.

      Nejen Čáp patří do řádu Brodiví...

Po cestě jsme se stavili ve Stvolnách na malinovku a nanuk a šli se vykoupat do rybníka „Paroubek“, u nějž jsme i přenocovali.

      „My chceme Močt!“

Ráno jsme se vykopali a v poledne jsme došli do Manětína, kde jsme doplnili zásoby a prohlídli si zámeckou zahradu, odkud jsme utekli zadními vrátky.

Před nimi se vyhlásila stopovací soutěž a tak jsme s Drobkem vyšli. Po 16 minutách nás začali stíhačky Čáp a Iljič dohánět, ale nakonec jsme stopli dřív než oni a pak jsme čekali půl hodiny na to že dorazí.

          „Seděl na zastávce s vypůjčenou kytarou...“

Na zastávce Mladotice zastávka jsme naplánovali další postup. Už jsme museli taktizovat, protože jsme se přibližovali bývalému vojenskému areálu. Po cestě jsme schovali věci a šli. Po dlouhém hledání jsme našli díru v plotě a skutáli se ze svahu až k hlavní budově, kterou jsme prohledali. Bohužel tam nic nebylo a i vchody do podzemní základny byly zazděné, takže jsme se zklamaní vraceli zpět na zastávku.

Čáp se zatím vykoupal dřív a potom šel fotit tunely, kde ho málem potkal vlak. Potom nastoupil do vlaku na další zastávce a my už konečně jeli do Plzně, kde byl konec naší společné cesty a každý už se vydal domů sám za sebe.