Hvězda Severu a plzeňská Kotva na Otavě

Je brzké sobotní ráno a před klubovnou Hvězdy Severu se schází sedm chlapců,kteří splnili nejvíc oddílových questů a za odměnu si společně s kamarády z Hradce Králové a Plzně sjedou jednu z našich nejkrásnějších řek, Otavu. Z Brna se nám podařilo vyjet před sedmou hodinou ranní. Do kempu v Radešově, kde na nás čekali kamarádi z oddílu Kotva z Plzně, jsme přijeli po 11 hodině. Společně  jsme pokračovali k Čeňkově Pile, kde se k nám připojili kluci z Hradce Králové, které známe již ze sjíždění řeky Vltavy, kde jsme byli vloni. Když jsme se seznámili s partou z Plzně, začali kluci nafukovat lodě a chystat se na první jarní plavbu Otavou.

I když bylo méně vody, než bylo uvedeno na internetovém vodočtu, nikoho to neodradilo. Kluci si postupně spustili lodě na řeku a vypluli krásným údolím řeky Otavy do Rejštejna, kde končila první cesta po vodě. Podruhé jeli kluci až do kempu Radešov, tam se většina z nás převlékla do suchého, včetně mě, řidičky a na akcích příležitostné fotografky. Aniž bych to měla v plánu.

Jak později napsala moje nová kamarádka, která také jezdila podél řeky a fotila se mnou,

že neváhám pro nejlepší fotku i do ledové Otavy skočít.

Vyhlídla jsem si totiž balvan, který pěkně trčel nad řekou a čekala jsem na kluky.

Ovšem jen chviličku, protože když jsem se naklonila víc nad hladinu, abych měla ten nej záběr dne, balvan se utrhl a žuchl i se mnou do řeky. Stála jsem vykulená až po prsa v řece a koukala na kluky v projíždějící lodi. Ale foťák přežil, což o kraťasích říct nemůžu.

Člověk se učí celý život. Koho by v tom fofru napadlo, že bude skála v řece podemletá.

A ponaučení? Už fotím jen z pevné země.

Ale zpět za klukama.

Na večeři jsme zajeli do Kašperských Hor, kde si každý objednal baštu dle své chutě.

Večer jsme se všichni sešli u ohně, ohřáli se, zazpívali mnoho písniček a po 22 hodině už všichni chrupkali.

Ráno nás čekalo nemilé překvapení,v noci pěkně přituhlo a tak byly stany, lodě, neopreny helmy i vesty do rána ojíněné jinovatkou.

Než vylezlo sluníčko a věci rozmrzly, posnídali jsme gulášovou polévku, která všechny pěkně zahřála. Po snídani se všichni sbalili a vyrazili jsme na cestu k vodě.

Po 10 hodině už byli všichni na řece a hurá do Rejštejna, kde naše putování po řece skončilo. Naštěstí se po cestě nic nestalo a tak jsme  po svačince naložili věci do aut a rozjeli se domů.Moc se nám nechtělo, svítilo sluníčko a byla supr nálada. Myslím, že  tohle je to krásný na takových akcích. Sejde se parta lidí, kteří se neznají, ale řeka, les a společné zážitky všechny spojí. Doufám, že si všichni víkend užili jako já a už se těší, až se opět někde potkáme.

Lenka Křížová – hospodářka Hvězdy Severu