Kawerongo č. 12 - Megawerongo
Vyberte atribut, podle kterého se bude vyhledávat:
ID Kategorie Titulek Úvod Text Tags Obrázek 1 Obrázek 2 Autor Datum vložení Datum publikování Zveřejnit Soukromý článek? Počet zobrazeníPo delší odmlce způsobené zejména neobvyklou vytížeností celé redakce oblíbeného magazínu, přichází poněkud objemnější dvanácté číslo, aby zúčtovalo s rokem 2017 a připravilo půdu pro žhavé novinky ze SPJF v roce 80. výročí Rychlých šípů. Chcete-li vědět, která v SPJF bije, čtěte Kawerongo.
Nad posledním jedenáctým Kawerongem jsme se setkali v polovině dubna 2017 po úspěšném ročníku Šalinění a pražské Lítačky. Začněme proto hned dubnovými událostmi nedaleko za hranicemi naší země.
Na Velikonoce se Čáp se Sovou vypravili společně s Jonášem a Unim z ČTU, se kterými připravujeme CVVZku na Ukrajinu, zkontrolovat, v jakém stavu je před deseti roky postavený totem a ukrýt jednu foglarovskou kešku do jeho podhoubí. Počasí nám příliš nepřálo, někteří z nás po návratu padli vysílením a navíc jsme zjistili, že totem na tábořišti pražské Dvojky bude potřebovat další opravu (zmizely cedulky). Více o akci zde. |
Jen o týden později se odehrála pro některé jen stěží uvěřitelná událost. Jeden z nejstarších klubů Bobří stopy - 155. KBS Moravští indiáni z Vyškova oslavil 30 let od založení na tradičním tábořišti v Rakoveckém údolí. Na akci nám chyběl kaweronží fotograf, ale obrázky si můžete prohlédnout v pěkné reportáži od Rolfa. Gratulujeme indiánům i jejich nastupující generaci 2.0. |
Už podruhé mohli dětští zájemci o Stínadla v Brně změřit síly na obnovené akci Uličky, kterou mistrně vedl se svým týmem Soki. 15. října do v dolních i horních ulicích brněnských Stínadel zahlučelo soupeřením ale i spoluprací v boji o velké vontství, kterého se ujal uličník jménem Jarda. Napínavý popis s fotkami je k dipozici tady. |
Tradiční oslava Vánoc jihomoravské pobočky SPJF Perpetua se nesla - jak jinak - než v podzemním duchu. Ve sklepení „pod čápem“ v Brně jsme si promítli výánoční díl seriálu Černé zrcadlo, Drobek uvařila ovocný punč, Pája zahrála ve sklepním klenutí na housle a domluvili jsme se, co všechno prozkoumáme příští rok. |
Mimo popsané události stojí za zmínku ještě rozloučení s kamarádem a místopředsedou SPJF Sovou, který stráví následujícího půl roku na studijním pobytu v zámoří, konkrétně v USA, kde bude šířit dobré jméno Jaroslava Foglara. Zdravíme Sovu za oceán a přejeme mu, ať mu dobře dupou králíci!
Informační magazín Kawerongo prostřednictvím portálu iklubovna.cz shrnuje dění v SPJF nejen na jižní Moravě. Starší čísla si můžete přečíst zde:
Diskuze ke článku
Kamarádi z Expedition clubu
mě zvou znova v únoru na Pop Ivan na sněžnicích, tentokrát se stany. Vážně o tom uvažuju :-)Чернівці
jsem ještě nikdy nenavštívil, takže říkáš Čápe, že tam na mě dýchve trochu toho Lvova?? Tak to bych bral... Za dva měsíce to bude již 10 let, co jsme tam spolu v horách rozdělávali táborák na sněhu... :)
A ještě jedna poznámka - bylo to sice sídlo metropolitů (víceméně analogie biskupů v pravoslavné církvi), ale současně to bylo už budováno jako škola - církvev tam připravovala kněží. Po zestátnění se z toho stala plnohodnotná univerzita, která může směle konkurovat UK či MU - 17 tisíc studentů a 11 fakult, to už není žádné prdítko. Níže jedna fotka z naší cesty:
Srdeční záležitost samozřejmě, nikoliv sreční.
V Hlávkově komplexu církevních staveb jsme byli, dokonce jsme si objednali prohlídku s průvodkyní v ukrajinštině. Mají tam o Hlávkovi vitrínku i s českými články a jeho busta trůní v parku za univerzitou. On byl zajímavá osobnost, hodně se to tam snažil pozdvihnout a prý kvůli cestování Z Prahy do Černovic a zpátky prakticky přišel o zdraví (vlakem to bylo asi 40 hodin jedna cesta, my to z Brna zvládli autem za 35). Na druhou stranu ten jeho „byzantsko-maurský“ styl je takový trošku moc předvádivý - ale co chtít v roce 1870 :-) Článek chystám na web Správným směrem, návštěvu města vřele doporučuji - já vím už teď, že se tam rozhodně vrátím, je to takový druhý malý Lvov - moje sreční záležitost.
Kvalitka nakladatelství "Alnitag"
v podání víkendového magazínu, jenž je přílohou Adamovského deníku! Výprava na Zakarpatí je chválihodná, je to krásný kraj, kde bukový je háj. O Hlávkovi slyším poprvé a pokud se tam dostanu, zkusím to... snad nedostanu hlávkou zelí po hlavě :)
V Černovcích na Bukovině
je obrovský biskupský areál od stavitele a mecenáše Josefa Hlávky - ZDE. Před komplexem má Hlávka sochu a je to snad jediný biskupský areál postavený v Evropě v 19. století za habsburské monarchie. Ukazuje to velkou toleranci této části Rakousko-Uherské monarchie. Hlávka je tam velmi ctěn a uznáván.
Pokud jste to neviděli, tak se tam vraťte. Když řeknete, že jste krajani Hlávky, pustili by vás i do podzemí katedrály.
Nyní je to dokonce v seznamu UNESCO.
Hlávka má ještě známou Dvorní operu ve Vídní a zemskou porodnici u Apolináře.
Já byl jen v Bukovině rumunské. :-( Závidím vám. :-)
Pop Ivan na sněžnicích
bude jistě super, ale před tím už, prosím Tě, Čápe, konečně vyhodnoť tu loňskou letní velkou stínadelskou soutěž, co byla vyhlášena v Bobří stopě...