iKlubovnae-StopaSPJFe-ShopDlouhodobá hra pro kluby


, Registrovat
Přejít na menu

Kawerongo č. 12 - Megawerongo

6.1.2018 23:12
Autor: Čáp, Počet přečtení: 10356

Po delší odmlce způsobené zejména neobvyklou vytížeností celé redakce oblíbeného magazínu, přichází poněkud objemnější dvanácté číslo, aby zúčtovalo s rokem 2017 a připravilo půdu pro žhavé novinky ze SPJF v roce 80. výročí Rychlých šípů. Chcete-li vědět, která v SPJF bije, čtěte Kawerongo.

Nad posledním jedenáctým Kawerongem jsme se setkali v polovině dubna 2017 po úspěšném ročníku Šalinění a pražské Lítačky. Začněme proto hned dubnovými událostmi nedaleko za hranicemi naší země.

Na Velikonoce se Čáp se Sovou vypravili společně s Jonášem a Unim z ČTU, se kterými připravujeme CVVZku na Ukrajinu, zkontrolovat, v jakém stavu je před deseti roky postavený totem a ukrýt jednu foglarovskou kešku do jeho podhoubí. Počasí nám příliš nepřálo, někteří z nás po návratu padli vysílením a navíc jsme zjistili, že totem na tábořišti pražské Dvojky bude potřebovat další opravu (zmizely cedulky). Více o akci zde.

O deset dní později už se přecejen jaro představilo vlídnější tváří a na Muně zasedla valná hromada k projednání aktualit z městečka neziskovek. SPJF zastoupil Čáp, aby zjistil převratné novinky - Brontosauři jsou ochotni nám zrušit věcné břemeno, Tom Hradil se stěhuje pryč z Jeseníka a elektřina bude snad ještě letos!

Již docela v zeleni se 20. května 2017 v Brně odehrál 1. ročník obnovené vontské bitvy, který nahradil loňské klání v Kamenné kolonii. Zájem byl velký, se štíty a koulemi se sešlo asi 30 bojovníků, kteří si to rozdávali v boji o vlajky na hřišti za pivovarem až do večera.

Jen o týden později se odehrála pro některé jen stěží uvěřitelná událost. Jeden z nejstarších klubů Bobří stopy - 155. KBS Moravští indiáni z Vyškova oslavil 30 let od založení na tradičním tábořišti v Rakoveckém údolí. Na akci nám chyběl kaweronží fotograf, ale obrázky si můžete prohlédnout v pěkné reportáži od Rolfa. Gratulujeme indiánům i jejich nastupující generaci 2.0.

Jen pár dní před slunovratem, přesně 17. června se konala dlouho očekávaná Žebrosvatba - totiž ŽEmle se nechala ukecat a vzala si BROuka. Svatba byla plná dlouholetých členů a příznivců SPJF, z nichž někteří se setkali na břehu rybníka Březiny u Jindřichova Hradce po několika letech. Smutnou ač veselou zvěstí je, že se Žemle s Broukem za nedlouho odstěhují do jižních Čech a počet aktivních foglarovců v Brně tak mírně poklesne.

Ohromný ohlas měla přednáška „Pražské podzemí ve foglarovkách a skutečnosti“, kterou ve spolupráci s pražskou pobočkou SPJF připravil na podvečer 21. června do malého sálu pražského Skautského institutu Přebral. Protože kapacita byla asi desetkrát nižší než počet zájemců, prodávaly se vstupenky na černém trhu a na místě bylo málem ušlapáno několik veteránů podzemních průzkumů. Jihomoravská pobočka SPJF si nenechala příležitost ujít a po skončení teoretického úvodu rovnou přešla k praktickým činům, když nás celkem 9 (z toho 5 Pražáků) projelo na lodích podzemní tok potoka Botiče, předobrazu stínadelské Černé vody.

Voňavou tečkou za projektem Čichové mapy Brna byla 27. června procházka po čichově zajímavých místech Brna pro účastníky projektu. Jedinečná byla především přednáška v zahradě léčivých bylin, exkurze do pražírny kávy a čichací soutěž, ve které soutěžící rozpoznávali 10 známých vůní v lahvičkách.

Léto bez táborů s Bobří stopou si už ani neumíme představit. Dvacátým šestým rokem se rozhořívají táborové ohně a mezi stany se ke hvězdám zvedají tóny písně Rychlé šípy a tulácké Modlitby. Kawerongo přináší fotku z již tradičního tábořiště mezi Brzkovem a Hrbovem, kde se v červenci odehrál čtrnáctidenní tábor Nemesis pod vedením nového šéfa Očihiho. Držíme mu palce, ať mu elán vystačí i do dalších let.

Osudy předsedů SPJF bývají po odchodu z funkce někdy tak trošku podivné. Tak například letos se podařilo redakci zjistit, že předposlední předseda Alpín se ve foglarovském důchodu zamiloval do pavouků. Jeho slabost pro osminohé chlupáčky se projevuje zejména nočním slíděním po temných koutech hlavního města a pořizováním podivných fotografií v režimu makro. Nezztrácíme však naději, posíláme Alpínovi jednu fotku z Muny a vzkazujeme mu: Ano, bude líp!

Historicky poprvé jsme na začátku září zamířili na poradu Vedení SPJF do Plzně. Jednání v krásné skautské klubovně na břehu Radbuzy (Kaštane, děkujeme!) navštívilo také několik hostů - mezi jinými květákovitý Ilič nebo literární kritik a největší znalec Čtyřlístku na světě Ivo Fencl, který SPJF daroval zchromlého psa od popelnic (plyšového).

Když se i nejzatvrzelejší záškoláci vrátili z prázdnin, sešli se příznivci bývalého 143. KBS Orion z Adamova tradičně u srubu Prasklý džbán na ostrově v dalešickém jezeře, aby společně vzpomněli na dávné i méně dávné zážitky, zasoutěžili si a užili krásy podzimní přírody. 26. Oroheň navštívilo celkem 14 kamarádů a čtyřdenní víkend byl nádhernou pauzou v jinak uspěchaném životě v poklusu.

Už podruhé mohli dětští zájemci o Stínadla v Brně změřit síly na obnovené akci Uličky, kterou mistrně vedl se svým týmem Soki. 15. října do v dolních i horních ulicích brněnských Stínadel zahlučelo soupeřením ale i spoluprací v boji o velké vontství, kterého se ujal uličník jménem Jarda. Napínavý popis s fotkami je k dipozici tady.

Pravděpodobně nejdůležitější foglarovskou událostí roku se stalo posmrtné státní vyznamenání Jaroslava Foglara medailí za zásluhy, které z rukou prezidenta Miloše Zemana převzal předseda SPJF Vojtěch Hanuš. Dlouholeté úsilí za udělení medaile zřejmě nejvýznamnějšímu českému spisovateli knih pro děti a mládež vyvíjel nezávislý foglarovec Jiří Stegbauer. Jeho nepolevující snaha dosíci pro Jestřába zasloužené uznání vytrvala přes odpor u prezidentů Havla a Klause a uspěla teprve na 99. výročí založení ČSR dne 28. 10. 2017.

Naopak nejnáročnější a počtem účastníků zřejmě největší akcí roku, na jejíž přípravě se SPJF podílelo byla Celostátní vzájemná výměna zkušeností (CVVZ) pro vedoucí dětských kolektivů v Šumperku. Čtyřdenní akce, na které SPJF spolupracovalo s Českou tábornickou unií, se zúčastnilo přes 600 vedoucích z České i Slovenské republiky. Kamarádi ze SPJF měli na starost evidenci účastníků, jejich osobní údaje, informace, vydávání časopisu a provoz cestovatelské čajovny. Fakt, že jsme velmi dobře obstáli, stál na práci dvou desítek dobrovolníků, kterým za jejich vyčerpávající zapojení patří obrovské uznání. Na snímu redakce recesistického časopisu „Nafoukanej světoběžník“.

Také letos se v některých městech schovali na balkóny, římsy, do výklenků zdí či střech pětice hochů z klubu Rychlé šípy, aby dali mezi 17. listopadem a 17. prosincem šanci milovníkům jejich příběhů, najít, kde se Rychlé šípy nachází, nakreslit je či vyfotit a poslat do redakce. Kromě Prahy, kde soutěž vznikla, se letos Šípáci schovávali taky v Hodoníně, Kutné Hoře, Ostravě a samozřejmě Brně. tam byli vystaveni přímo na hlavním náměstí Svobody, kde je našel rekordní počet 39 hráčů a týmů.
25. listopadu se pak rovněž v brně, ve funkcionalistické kavárně Era konal foglarovský minifestival, na kterém mohli účastníci pohledět an docela plešatého Jeepa, pořídit si čerstvě vytištěný komiks Povstání Vontů, k němuž napsal scénář novopečený redaktor Bobří stopy Josef Blažek nebo se začíst do Kiplingovy knihy Jediný syn, která vyšla jako již v pořadí druhý první svazek edice Knihovničky Bobří stopy.
Tradiční oslava Vánoc jihomoravské pobočky SPJF Perpetua se nesla - jak jinak - než v podzemním duchu. Ve sklepení „pod čápem“ v Brně jsme si promítli výánoční díl seriálu Černé zrcadlo, Drobek uvařila ovocný punč, Pája zahrála ve sklepním klenutí na housle a domluvili jsme se, co všechno prozkoumáme příští rok.

Také letošní (po určitých peripetiích s orientací v nedávné historii snad již definitivně třicátý) Večer světel, tedy vontský svátek z knížky Stínadla se bouří, proběhl současně v několika českých městech. V Brně byla rekordní účast, kterou trošku snížila zajímavá šifrovací minihra, již Čáp tak trošku překombinoval. Přesto, že správnou tajenku nevyluštil jnikdo, někteří byli velice blízko, a tak měli šťastní vítězové o několik dárků pod stromeček víc.

A zatímco se na jihu vesele slavilo, na severu se pomalu ale jistě daly do pohybu procesy, na které SPJF čekalo už pěknou řádku let. Společnost ČEZ totiž dovedla konečně elektřinu až k naší táborové základně na Muně, a tak si v příštím roce snad konečně na dokončení rekonstrukce pořádně posvítíme. Buénos días kabaléros!

Poslední SPJFáckou akcí roku pak byla silvestrovská dobrodružná výprava Perpetua na Ukrajinu, kde pětice odvážlivců prozkoumala stínadleské uličky v hlavním městě Bukoviny Чернівці neboli Černovice. Úžasné historické město s významnou českou stopou nám vyjevilo také některá podzemní tajemství, takže se Čáp, Doubravka, Drobek, Ilič a Yen rozhodně nenudili. Šestá členka výpravy Hruška z Plzně žel jet nemohla, ale dobrodružství se v budoucnu určitě ještě dočká.

Mimo popsané události stojí za zmínku ještě rozloučení s kamarádem a místopředsedou SPJF Sovou, který stráví následujícího půl roku na studijním pobytu v zámoří, konkrétně v USA, kde bude šířit dobré jméno Jaroslava Foglara. Zdravíme Sovu za oceán a přejeme mu, ať mu dobře dupou králíci!


Informační magazín Kawerongo prostřednictvím portálu iklubovna.cz shrnuje dění v SPJF nejen na jižní Moravě. Starší čísla si můžete přečíst zde:

Kawerongo 11 - 9. dubna 2017

Kawerongo 10 - 18. prosince 2016

Kawerongo 9 - 25. října 2016

Kawerongo 8 - 30. září 2016

Kawerongo 7 - 15. srpna 2016

Kawerongo 6 - 3. června 2016

Kawerongo 5 - 28. března 2016

Kawerongo 4 - 10. března 2016

Kawerongo 3 - 29. února 2016

Kawerongo 2 - 21. února 2016

Kawerongo 1 - 16. února 2016

Vytvořil 6. ledna 2018 ve 23:20:17 Čáp. Upravováno 6x, naposledy 7. ledna 2018 v 01:40:26, Čáp


Diskuze ke článku

11. ledna 2018, 15:24
Menhart

Pop Ivan na sněžnicích

bude jistě super, ale před tím už, prosím Tě, Čápe, konečně vyhodnoť tu loňskou letní velkou stínadelskou soutěž, co byla vyhlášena v Bobří stopě...
10. ledna 2018, 16:54
Čáp

Kamarádi z Expedition clubu

mě zvou znova v únoru na Pop Ivan na sněžnicích, tentokrát se stany. Vážně o tom uvažuju :-)
10. ledna 2018, 12:09
Rolf (administrátor)

Чернівці

jsem ještě nikdy nenavštívil, takže říkáš Čápe, že tam na mě dýchve trochu toho Lvova?? Tak to bych bral... Za dva měsíce to bude již 10 let, co jsme tam spolu v horách rozdělávali táborák na sněhu... :) 

10. ledna 2018, 10:05
Čáp (administrátor)

A ještě jedna poznámka - bylo to sice sídlo metropolitů (víceméně analogie biskupů v pravoslavné církvi), ale současně to bylo už budováno jako škola - církvev tam připravovala kněží. Po zestátnění se z toho stala plnohodnotná univerzita, která může směle konkurovat UK či MU - 17 tisíc studentů a 11 fakult, to už není žádné prdítko. Níže jedna fotka z naší cesty:

 

10. ledna 2018, 10:02
Čáp (administrátor)

Srdeční záležitost samozřejmě, nikoliv sreční.

10. ledna 2018, 10:01
Čáp (administrátor)

V Hlávkově komplexu církevních staveb jsme byli, dokonce jsme si objednali prohlídku s průvodkyní v ukrajinštině. Mají tam o Hlávkovi vitrínku i s českými články a jeho busta trůní v parku za univerzitou. On byl zajímavá osobnost, hodně se to tam snažil pozdvihnout a prý kvůli cestování Z Prahy do Černovic a zpátky prakticky přišel o zdraví (vlakem to bylo asi 40 hodin jedna cesta, my to z Brna zvládli autem za 35). Na druhou stranu ten jeho „byzantsko-maurský“ styl je takový trošku moc předvádivý - ale co chtít v roce 1870 :-) Článek chystám na web Správným směrem, návštěvu města vřele doporučuji - já vím už teď, že se tam rozhodně vrátím, je to takový druhý malý Lvov - moje sreční záležitost.

7. ledna 2018, 22:16
Rolf (administrátor)

Kvalitka nakladatelství "Alnitag"

v podání víkendového magazínu, jenž je přílohou Adamovského deníku! Výprava na Zakarpatí je chválihodná, je to krásný kraj, kde bukový je háj. O Hlávkovi slyším poprvé a pokud se tam dostanu, zkusím to... snad nedostanu hlávkou zelí po hlavě :)  

7. ledna 2018, 21:06
Menhart (administrátor)

V Černovcích na Bukovině

 je obrovský biskupský areál od stavitele a mecenáše Josefa Hlávky - ZDE. Před komplexem má Hlávka sochu a je to snad jediný biskupský areál postavený v Evropě v 19. století za habsburské monarchie. Ukazuje to velkou toleranci této části Rakousko-Uherské monarchie. Hlávka je tam velmi ctěn a uznáván.
Pokud jste to neviděli, tak se tam vraťte. Když řeknete, že jste krajani Hlávky, pustili by vás i do podzemí katedrály. 
Nyní je to dokonce v seznamu UNESCO.
Hlávka má ještě známou Dvorní operu ve Vídní a zemskou porodnici u Apolináře
Já byl jen v Bukovině rumunské. :-( Závidím vám. :-)

Vložení nového komentáře
*
*
*