Krátký report ze zahájení tábora Dhaulagiri

Ze všeho nejhorší jsou útoky krvechtivého hmyzu. Již v první minutě po středečním večerním příjezdu na tábořiště jsme poznali, že veškeré naděje na zlepšení oproti minulým rokům byly marné. Nejlepší obranou je neustálý pohyb, proto jsme se honem pustili do prvních úprav – Sova a Wapi začali pokrývat střechu a zadní část kuchyně plachtami, já sekala trávu kolem, protože mně bylo líto, že nemám co hrabat (louka letos byla posečena i shrabána předem).

Následující dva dny byla docela zima, ale bránili jsme se jí opět pohybem a stavěli týpí, kopali ohniště a různé jámy, obnovovali stojany na umyvadla nebo odpadové pytle, a vůbec chystali vše, co by mělo být před prvním táborovým dnem nachystáno. Jeli jsme také nakoupit hromadu jídla do Jihlavy s mezihrou v Polné, kde milované Škodovce v kopci u policejní stanice došel dech. V pátek se k nám přidal také pan kolega Romain, poslední z trojice vedoucích, a za večerního šera ještě pomocná stavební síla Čáp s prvním účastníkem Očihim.

Na sobotní dopoledne byla kromě příjezdu plzeňské části účastnictva domluvena ještě návštěva Parda, od kterého SPJF kupuje stany teepee. Pro jistotu jsme shodili vedoucovské teepee, abychom se ujistili, že jsme ho stavěli skutečně správně. Netrvalo dlouho a na zelené louce stály čtyři bělostné stany připravené k obydlení. Poobědvali jsme řízečky od paní Hruškové (poslední rozloučení před dvěma týdny vysokohorské kuchyně) a vyslechli pár Pardových historek, třeba jak stavěl teepee na pobřežních skalách v Chorvatsku. Také bylo třeba zapracovat na slavnostním zahajovacím ohni, s kácením a řezáním soušky nám ještě pomohli rodiče táborníků, ale i ti se pak rozloučili a nastoupili cestu domů. Osm účastníků (devátý přijel včera) i vedoucí si vytvářeli své doma mezi liningy, proběhl také klasický seznamovací špekáček, u kterého se letos vůbec neseznamovalo :) S přibývajícím šerem Čáp rozjel svůj stativ, Wapi naladil kytaru a po obřadném zapálení jsme zpěvem Rychlých šípů a Modlitby naladili své mysli na vznosnou vlnu. Povídání o táborovém životě a zvyklostech střídaly písně a i po otevření kruhu tabu se dlouho povídalo a hrálo, ale je třeba šetřit síly na horolezecké výstupy v nepálské krajině.

Neděle už byla řádným táborovým dnem s rozcvičkou, osvěžením v tůňce a domácí marmeládou na chlebu. Dopoledne patřilo rozdělovací hře, jejíž výsledky jsem už nestihla zaznamenat, protože po vytažení vlajky na stožár jsme s Čápem opustili údolí zaslíbené a vydali se do Polné a domů. Další události už musí zaznamenat fotkami a zápisy v kronice sami aktéři tábora Dhaulagiri :)

Fotil Čáp.