Křest Rychlých šípů v paláci Luxor

Křty v paláci knih Luxor nejsou něčím výjimečným. Takže ani atmosféra nebyla nijak napjatá a křtilo se v knihkupectví za plného provozu.

S mikrofonem v ruce se svého průvodcovského žezla chopil Vratislav Ebr – bývalý pražský knihkupec, který hned z kraje lehce zpovídal příchozí celebrity Štěpána Raka, Alfréda Strejčka nebo rockera Petra Jandu.
To už ale začínalo být v okolí stolků pro kmotry i sudičky těsno a taky nálada se stávala poněkud slavnostnější. Příchod ilustrátora Milana Tesleviče, v jeho klasickém indiánském oblečení (černý plášť s třásněmi) dával tušit, že se konečně něco bude dít. A taky dělo!

Vzpomínka na Foglara a Písně ztraceného ráje
Hned v úvodu pan Ebr představil všechny zúčastněné i nezúčastněné a zároveň krátce vzpomněl památky zesnulého spisovatele Jaroslava Foglara - Jestřába, zápisky, z jeho deníků a předal slovo legendě českého divadla, mistru uměleckého přednesu a interpretovi řady Foglarovek Alfrédu Strejčkovi. Ten společně s kytarovým virtuosem Štěpánem Rakem poodhalil roušku svého umění a předvedli fragment (malou část) ze svého představení Písně ztraceného ráje. Jejich souhra (kytara a zobcová flétna) a spojení mluveného slova s kytarovým doprovodem přítomné zasvěcené diváky opět přesvědčili o kvalitách opravdových českých umělců, kumštýřů na slovo vzatých, nikoli mediálně Vyholené hvězdy a nezasvěceným ukázaly kolika směry se dá Foglarovo dílo využít. Sám jen tak lehce zkouším hrát na kytaru a taky moc dobře vím z doslechu hry svých kamarádů co všechno se dá s kytarou udělat, ale to co předváděl při svém vystoupení Štěpán Rak, nad tím mě běhal mráz po zádech.


Sólo pro Štěpána Raka a 27 Bobříka
Tím ovšem představení neskončilo, neboť pan Strejček vyzval návštěvníky i samotné aktéry křtu ke splnění 27 bobříka Bobříka zpěvu. Jeho účelem je, zazpívat libovolnou písničku a tak si pro tuto příležitost zvolili písničku Teskně hučí Niagára, teskně hučí do noci, komu vášeň v srdci hárá.. eh pardon, jsem se nechal unést. Tuto písničku, dnes již zlidovělou složil slavný a dnes už trošku zapomenutý skladatel Eduard Ingriš pro svoji operu Trampské milování. Zajímavým paradoxem je, že bobříka neulovil (alespoň při téhle příležitosti) zpěvák skupiny Olympic Petr Janda, protože byl po operaci zubu a mohl jen mluvit. Zato se velmi dobře realizoval Milan Teslevič.

O tom co sudičky přály a proč Olympici nezahrály
Křest se přehoupl do své druhé poloviny a nastalo to, čemu se říká hovor o díle a jeho rodičích. Promluvil ilustrátor Milan Teslevič, jenž knihu vybavil špičkovými ilustracemi a vtiskl jí tak zcela novou podobu. Mluvil hlavně o tom, že do knihy musel vymyslet spousty nových pohledů, nových postav a nových davových scén. Postupně pak promluvili všichni aktéři křtu a každý z nich pronesl pár vět o svém vztahu ke knize nebo k Foglarově dílu obecně. Křest se neobejde bez kmotra/kmotry. Těch bylo v případě této knihy víc než dost. Členové kapely Olympic, knize dali do kolébky místo písničky svoji popularitu a zároveň knize popřály, aby se dobře prodávala.

A ještě něco na konec...
Všechno hezké musí jednou skončit. Tedy i křest skončil a jak jinak než velkou autogramiádou všech sudiček, kmotrů i autorů. Ten nejvýznamnější však bohužel už žádnou knihu nepodepíše. Nicméně i tak se kolem všech vytvořila veliká fronta zájemců o podpis. Olympia pro zájemce, kteří nepřišly s knihou, vytiskla pamětní listy a ty pak byly podepisovány společně se zápisníky, notesy, památníky či speciálně připravenými kartičkami.
Sluší se rovněž, abychom zmínily některé další významné lidi, kteří se rovněž dostavily ke křtu ikdyž jen jako návštěvníci:
Vlastislav Toman – spoluzakladatel a dlouholetý šéfredaktor Časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců
Václav Nosek – Windy – přední znalec díla Jaroslava Foglara
Jiří Raba – Foglarův důvěrný přítel
Karel Zelníček - bývalý generální ředitel nakladatelství Olympia a člověk, jenž založil samotnou tradici vydávání Foglarovek a díky jemuž dnes zatím můžeme vychutnávat Foglarovo dílo plnými doušky
Josef Vaněk - programový ředitel agentury Dobrý den.

Těch osobností tam bylo samozřejmě mnohem víc, avšak zde není prostor a není účelem tohoto článku je dopodrobna vyjmenovávat.

Krom toho, se ze křtu pro nemoc omluvil Pavel Bobek, který se měl rovněž oficiálně zůčastnit.

Závěrem trošku čísel: 600 stran, přes 600 barevných ilustrací, dvě kila váhy a cena 800,- Kč.

Připravil Ježek, foto autor.


Milan Teslevič si zaslouží potlesk. (v pozadí Oldřich Pošmurný autor grafické podoby obálky knihy)


Zleva: Štěpán Rak, Alfréd Strejček, Milan Peroutka, Jiří Valenta, Milan Broum a Petr Janda.


Lidí bylo hodně.


Písně ztraceného ráje v podání Alfréda Strejčka a Štěpána Raka

Sólo pro Štěpána Raka a písnička Teskně hučí Niagara by Eduard Ingriš.

Olympic na Olympu. Alespoň foglarovském;=)

Zájemci o podpis se nejvíc zdrželi u Milana Tesleviče. Každému připojil alespoň drobnou kresbu...