Kutnohorská Stínadla 2012

Jak už z nadpisu plyne, tak se tyto stínadla odehrála v Kutné Hoře. To je krásné historické město, ve kterém je spousta památek a pár skvělých „stínadelských“ uliček. Většina z nás se sešla už v pátek. Přespali jsme ve škole, kousek od katedrály sv. Barbory. Budíček si tentokrát vychutnal Láďa. Nejprve se nikomu vstávat nechtělo, ale když zmínil snídani, tak jsme hned byli na nohou. K snídani se podával makovec a moje svačina. Když dorazili Kutnohorští, kteří tvořili asi 50% účastníku, tak začala příprava na hru . Ale než se začalo hrát, tak se nejdřív muselo udělat to nejdůležitější…rozdělit se do skupinek.

Skupinky byly následovné:

• Akatsuki se skládaly z Filipa, Davidů a Užovky.
• Scapulové se skládaly z Vánočky Detýse a Martiny.
• Ďasové temných ulic byli složeni výhradně s Kutnohorských, které zastupovala Šárka, Terka, Sofie a Adélka.
• Poslední skupinka nesla hrdý název Ježkovci. Sem patřil Zdeňek, Zdena, Bětka a Maruška.

Po rozdělení do skupinek jsme dostali žluté špendlíky, abychom se jakožto vontové poznali. Každá skupinka dostala taky mapku, abychom se neztratili.

1. Hra spočívala v tom, že jsme měli za úkol získat co nejvíce ulic pod svou kontrolu. Tady si nejlépe vedli Ježkovci. Naopak moje skupinka Akatsuki skončila poslední. Narazili jsme na Žluťase, která nám dala za úkol najít jistý papírek, toho jsme, ale z nějakého důvodu nebyli schopni. Takže nám to zabralo moc času a pak už jsme stihli jen M argi ,která měla takový šikovný hlavolami. Přéma měl fyzické úkoly/poznávačku a u Kuby bylo potřeba vyluštit šifru.

Když skončila hra, tak jsme se vrátili do školy. Cestou zpátky se všichni snažili přijít na počet bodů ostatních skupinek. My jsme to pro jistotu drželi v tajnosti. Naše úsilí bylo zmařeno, když bylo vyhlašování, kromě pořadí byly i zveřejněny body.

K obědu nám Žluťas s Margi uvařili špagety. Konverzace u jídelního stolu byla velice poučná, dozvěděl jsem se, jak se dostal potápěč na stromě uprostřed ohořelého lesa. A taky něco o specialitách trosečníků. Během dojídání padl návrh, že si můžeme „telefunknout“ o mytí nádobí. To tradičně všechno vyhrál Láďa, takže mezitím když jsme my ostatní odpočívali, Láďa umýval nádobí. „Ale neboj Láďo, ty to štěstí naženeš jinde.“ Odpočinek byl některými pojat spíš sportovně, než odpočinkově. Odpočívat nebylo dost dobře možné, protože když jste ztratili pozornost, tak vás z pravidla něco praštilo přes hlavu, nebo Tedýs šlápl na nohu. Největší úspěch sklidily jednoznačně atletické kruhy. Další skvělou atrakci provozoval Přéma s Kubou, když našli lano na šplh. Točili s ním a ostatní se snažili probíhat, aniž by je lano srazilo tváří k zemi.

2.Hra se jmenovala Přenášení ohně. To byla 1. hra po odpočinku. Hrála se okolo školy. Cílem bylo projít, jako skupinka, kolem dokola kolem školy se zapálenou svíčkou aniž by zhasla. Vtom se nám, ale snažili zabránit starší vontové, což bylo nepříjemné, protože to byla vražedná dvojce Kuby a Přémy. Jediná možnost jak se přes ně dostat bylo díky spolupráci více skupinek. To, ale to né všem došlo. Tuto hru vyhráli opět Ježkovci a prohrály opět Akatsuki.

Následovalo úžasné překvapení. Vedoucí nás vzali na exkurzi o místní těžbě a zpracování kovu. A dokonce jsme se podívali do dolů, kde se dříve těžilo. Paní průvodkyně nás vzala pod takový přístřešek, kde se nacházel stroj, který sloužil k transportu vytěženého materiálu na povrch. Všichni jsme dostali bílý plášť, baterku a helmu. Když jsme byli takto vyzbrojení, přesunuli jsme se ke vchodu do podzemí. Jako první jsme museli překonat spoustu schodů, přičemž jsme se dostali 15 metrů pod zem. Hornina tam byla vlhká a pokryta Vápencem, tam kde svítily lampy byly i drobné houby. Zezačátku byla cesta pohodlná, ale to se brzo změnilo. Uličky byly úzké a místy velice nízké (tam přišly k využití helmy). Během cesty jsme měli několik zastávek. Většinou u nějakých jezírek, které byly zbarveny do zelena. Takovouto barvu mají prý proto, že je tam rozpuštěn určitý prvek, který je zároveň jedovatý. Když jsme dorazili k takovému dřevěnému stupínku, byli jsme požádáni o zhasnutí světel, abychom si ukázali v jaké tmě se horníci ocitli, když jim přestal hořet kahánek. Bylo to úžasný, zachvátila nás absolutní tma. Nebylo vidět vůbec nic. K mému zklamání jsme brzy dostali pokyn k rozsvícení, aby mohli jít dál. Netrvalo dlouho a byli jsme opět na povrchu zemském. Vrátili jsme výbavu a vrátili se do školy. Po krátké pauze jsme šli zase ven, tam nám Láďa vysvětlil další hru.

Byla to hra 3. Tato hra byla velice náročná na orientaci v mapě, jmenovala se Hledání Artefaktů. Zadání úkolů bylo jednoduché. Měli jsme najít různé artefakty (předměty), které jsme měli zakreslené na mapě. No a jak to tak bývá, tak to nebylo úplně jednoduché. Všichni vedoucí se nám v tom snažili zabránit, takže když někoho z naší skupinky chytli, tak jsme museli odevzdat život. Byla to velice zábavná hra plná plížení a zběsilých úprků. Naše skupinka se tam absolutně ztrácela, takže to bylo dost náročné. Další problém byl, že v tom přítmí bylo těžký poznat osobu, která proti vám jde. Takhle jsme se nachytali s Davidem, když jsme studovali mapku. Asi 4 metry od nás se objevil Kuba a chytil nás. Ostatní skupinky jsme docela často potkávali, při útěku. To ovšem neplatí pro Kutnohorskou skupinku Ďasové temných ulic. Ti byli dobří, že získali o 9 bodů více, než Scapulové na 2. místě. Po vypršení časového limitu už byla úplná tma. Měli jsme sraz u katedrály sv. Jakuba. Tam nám Láďa vysvětlil jaká je situace s ježkem v kleci… Byl ukraden nějakým maskovaným lupičem, který si říká Široko.

Po startu jsme se po skupinkách rozutekli na všechny strany. My jsme měli štěstí a asi po minutě hledání jsme na Široka narazili. Běželi jsme kolem katedrály, zahnuli jsme do takový úzký uličky , vedoucí do kopce . V tom se k nám přidaly i další skupinky .Ani ne po 15 metrech se před námi objevil dav lidí namačkaní přes celou uličku. Když jsme probíhali, někteří úlekem vykřikli, někteří poznali, o co jde a sdělovali to ostatním. Když jsme vyběhli z davu, tak se nám Široko ztratil. Když jsme probíhali okolo takového vyvýšeného pomníku, tak jsme se zahlédli Širokovu masku. Když jsem vylezl nahoru, poznal jsem, že je to Přéma. Jenomže mě trochu zaskočil, když z těch cca. tří metrů skočil dolů. Tam ho, ale okamžitě ostatní chytli. Široko zvolal : „Já ježka nemám, má ho můj kamarád a toho nikdy nedostanete“. Tak jsme pokračovali v pátrání… Ani po dvou minutách hledání se Široko objevil před námi. A opakoval se velice podobný scénář jako u Přémy. Utíkali jsme za ním z kopce a ze stejné uličky jako minule vyběhli Scapulové a Ježkovci. Což Široka přinutilo běžet do stejné uličky jako předtím Přéma. Když Široko/Kuba viděl tu překážku, tak zpomalil a zahnul do nějaké zahrady. Pří tom manévru jsem ho chytil a společně jsme spadli na trávník. Necelou vteřinu potom, na Kubu naskákali Vánočka se Zdeňkem a jejich týmy. To už Kuba opravdu neustál. Když byl bezpečně Skolen, Vánočka prohlásil ať si Ježka vezmu já.

Vrácením Ježka byla ukončena poslední hra a přišlo vyhlašování.

• Na čtvrtém místě se umístili udatní Scapulové s 31 body
• Třetí místo získali mocní Ježkovci s 41 body
• Druhé místo získali překvapiví Akatsuki s 44 body
• A první místo si odnesli Ďasové temných ulic s 47 body

Ale největší ocenění dostala Margi, dostala totiž 2.březový lístek.

Napsal: Filip Stuchlík