Liquid tour 2006 – Čáp-Vojtovská odíračka

Start obou týmů (7 na7) se uskutečnil již tradičně od budovy sodovkárny na Lesné v Brně a v Adamově od kostela sv. Barbory. V čele týmů stály, stejně jako v předchozích letech, oba kapitáni zakladatelé Vojta (ten větší šéf a trojnásobný vítěz) a Čáp (ten menší šéf a vítěz prvního poháru).
Před kostelem sv. Barbory jsme se sešli v dobré náladě, Čáp měl telefon na největší hlasitost, aby jsme všichni dostatečně dobře slyšeli až Vojta spustí svým prozvoněním závod. Zvonění se ale posunulo, protože Stopař (jedno z hlavních es Adamova) měl zpoždění. 15.13, nálada je vynikající, jen zvonění pořád nepřichází. 15.15 stepujeme před kostelem, zvonění nepřichází. Najednou se Čáp podívá na telefon a začne horečnatě pracovat s telefonem: „Jak to? Co to je? Nepřijatý hovor.... VOJTA, VOJTA, VOJTA!!! Běžíme!!!“
Trasa neseznala oproti dřívějším letům žádných změn. Na tom je samozřejmě celý závod založen, což mi připomíná, že bych mohl osvětlit vůbec princip soutěže:
Závod probíhá mezi dvěma městy: Adamovem a Brnem. Dva týmy vyrazí z pevně daného startovního bodu a na signál vyběhnou po stanovené trase vstříc svému protějšku z konkurenčního města. Rozhodujícím je pro závod bod, kde se setkají první dva z obou týmů. Další se samozřejmě také setkávají, ale rozhodující pro závod je první dvojice. Trasa je pak rozdělena na poloviny, s ohledem na značné převýšení obou měst cca 42m (zdroj www.adamov.cz) a podle toho který z borců zaběhne víc do soupeřovy poloviny (blíže k Brnu a nebo k Adamovu). Podle příslušnosti zdatnějšího borce to město vyhrává.

Letošní ročník vyhrál borec Vojta Hanuš z Brna (občas bychom mohly Vojtu podezírat, že závod dělá proto, abychom všichni viděli, jakej je to borec), s protějškem Ondrou Herzánem. Podle některých informací, si ale Ondra zaběhnul asi jeden kilometr z trasy, takže kdo ví, kdo je nej...
Cestou zpět autobusem (jak odpudivé pro sportovce) jsme s Matesem (mým brněnským protějškem) potkali ostatní (jak překvapivé) a šli si sednout na tenisové hřiště, protože naše tradiční knajpa (hospoda) měla zavřenou zahrádku. Na hřišti jsme objednali 11 kofol a 1 pivo, přičemž jsme se odebrali na loučku, na vyhlášení výsledků letošního ročníku. Vojta rozdal diplomy, udělil pohár (meloun), načež jsme ho svorně snědli. Byl trošku nahnilý – symbol letošního ročníku, protože Stop byl až 3!. Tedy druhý běžec prvního a výtěz loňského. Vytrvalostní běžec par-exelance, letos propadl na tuhle ostudnou pozici. Nic proti Stope, ostatní by se od tebe mohly učit, ale doufám, že to příště bude lepší). No a pak jsme vysprintovaly na odjíždějící autobus domů...

1- Vojta (Ž*) ´ohnivá čára´ - Ondra ´půlnoční blesk´
2- Čáp (Ž*) ´odbržděnej expres´ - Martin ´rezavý šíp´
3- Stop (Ž*)´černý korzár´- Míra ´žlutá mašina´
4- Jauvajz ´půlnoční mlíkař´ – Ivča ´krásná valkýra´
5- Ježek (Ž*) ´černá smrt´ - Mates ´obří tasemnice´
6- Zásuvka ´plíživý děs´ - Čmelda ´rozjetá lokomotiva´

(první jsou uvedeni Adamováci, mimo první příčku, kde je první absolutní vítěz)

(* Železný muž – ti kteří ve svých nohách pocítili všechny ročníky této rasoviny)


Vítězové


Teď už to máme za sebou (fotil autor)


pohár před...


... a po!