Mikuláš Brno 2004

V klubovně Dvou Divochů jsme se převlékly a mohly jsme vyrazit. Cestou nahoru na Pekařskou jsme MYŠ a Riki coby andělé, Krychlík coby čert a moje maličkost jako víc jak dvoumetrový Mikuláš potkali konkurenčního Mikuláše se svojí družinou. To mi přidalo na odvaze, protože jsem alespoň nebyl sám, kdo takto exhibuje. Dlouhými, rozvážnými kroky jsem kráčel do středu města a rozhlížel se, jestli není na blízku někdo, kdo by mě mohl alespoň zdánlivě poznat. Pomalu jsme se přesunuly blíž ke středu a začaly jsme „odchytávat“ první děti. Některé se nám až vyhýbali, což bylo dost komické. Bohužel, před námi nebylo úniku, takže chca, nechca musely odříkávat básničky, nebo zpívat písničky, i slzička ukápla. Dlužno podotknout, že jsme narazily na mimořádné talenty a některé děti jsme musely dokonce krotit.

Naštěstí tu byl Krychlík-čert a jeho výstřelky. Míjeli jsme dvě slečny, které se s úsměvem na rtech dožadovaly rovněž mikulášské nadílky. Řekl jsem jim, že naděluji jedině za básničku, ale nedaly se odbýt. Celou scénku zakončil Krychlík, když zařval na celou ulici LITO!! A šli jsme dál

Aby tomu nebylo málo, kousek dál jsme potkaly spolupracující rodiče. Ty nám přímo dávaly své děti, kolem kterých kroužil ve spikleneckém předklonu Krychlík. Bohužel, neměl pytel a jediné, co měl v čertovské vyzbroji, bylo malé žebradlo s lízátky, které dával za mimořádné výkony. Takže větu, kterou pronesla jedna maminka držící bránící se dítě v hysterickém záchvatu:“čert si tě odnese do pekla“, kvitoval:“já nemám pytel, zato mám velkej žaludek.“






To už se ale blížila doba, kdy jsme chtěli celou nadílku ukončit, takže jsme se pomalu vydali do klubovny, tam se rychle převlékly a utíkaly domů. Kromě Rikiho ,který šel na vlak do Litomyšle.